První, téměř zapomenuté album Davida Stypky Tula znovu vychází. Spolu s ním klip, který natočila jeho maminka

Tvorba písničkáře, zpěváka, kytaristy a básníka Davida Stypky nepřestává fascinovat. Na svět se po jeho odchodu derou i zapomenuté poklady. Svědčí o tom další novinka, původně chystaná k nedávným Stypkovým pětačtyřicátinám. „Zpřístupnění alba Tula na streamovacích platformách, například na Spotify, je unikátním počinem, který umožní nahlédnout do rané kreativity tohoto fenomenálního muzikanta,“ přibližuje publicista a spolupracovník deníku Ostravan.cz Milan Bátor.

„David Stypka natočil Tulu pod hlavičkou své tehdejší kapely Najzar v roce 2007. Zveřejnění fyzicky dávno nedostupné a elektronicky dosud nepublikované nahrávky pozmění to, co jsme znali. Písně tohoto alba nejsou žádné prefabrikáty. Naopak jsou divukrásné, tajnosnubné, mají v sobě podobný lavinový efekt a záblesky shůry jako Davidova pozdější kapitola s Bandjeez“, dodává Bátor.

Reinkarnace nahrávky odhaluje hudební kořeny Davida Stypky v syrově nespoutaném, a přesto svrchovaně poetickém rockovém hávu. „To, že se Tulu podařilo po sedmnácti letech vzkřísit, je zásluha Davidových skalních fanoušků Petra Zlámala a Kateřiny Stiebitz, kteří mají na jejím znovuvydání zásadní podíl,“ vysvětlila okolnosti projektu Davidova maminka Marie Stypková.

Patronem desky byli v roce 2007 Radek Pastrňák a Richard Kroczek ml. z kapely Buty, kteří desku tehdy zároveň pokřtili. „Když jsme Tulu natáčeli, bylo to mé první setkání s Davidem a musím říct, že pěvecky i autorsky to pro mě byl zázrak,“ zavzpomínal Richard Kroczek.

Masteringu Tuly se tehdy ujal mistr zvuku, muzikant a producent Boris Carloff: „Vzpomínám na hodinové telefonní hovory s Davidem. Bylo to v roce 1996, kdy byl David ještě na gymplu a já na civilce v hranickém kině. Strašně jsme plánovali, jak budeme jednou úspěšní a vlastně se nám to oběma splnilo. A to, že budeme později spolupracovat, jsme tehdy netušili,“ vzpomíná Carloff s tím, že tehdy ještě nevěděli, že úspěch není to nejdůležitější a že život je strašně křehký.

Marie Stypková iniciovala i aktuální natočení klipu k jedné z písní alba s názvem Svítalo. Děj je situován do prostředí psychiatrické léčebny, natáčelo se ve zrekonstruovaných prostorách zámku v Paskově. „Nejen interiér zámku, ale i přilehlý park nás naprosto uchvátily. Píseň Svítalo jsme vybrali i proto, že v současné hektické době se stále více lidí, a to i velice mladých, dostává do depresí, úzkostí, prostě psychických problémů,“ dodává Stypková s tím, že nebylo snadné natočit klip z péra jejího syna. „I proto jsem k němu přistupovala s maximálním citem a snahou vystihnout podstatu toho, co chtěl David říct. David tady vlastně hraje roli Saracéna, což byli ve středověku jacísi dozorci pořádku. Jako by dohlížel na ty, co jsou na tom špatně.“

Jednu z postav si zahrála studentka ostravské konzervatoře Kateřina Piechowicz, Matyáš Walder z brněnské JAMU nebo muzikant a Davidův fanoušek Michal Dufek. V klipu překvapivě účinkují i tři zaměstnanci Městského úřadu Paskov, kteří představují psychiatrické pacienty. „Byli naprosto skvělí, vžili se do své role a já za to děkuji starostovi Paskova Petru Baďurovi, který našemu týmu vyšel maximálně vstříc ve všech směrech,“ dodává Davidova maminka s tím, že zdravotní sestřičky ztvárňují opravdové sestry Lenka a Anna Mrlinovy. V klipu se objeví poněkud tajnosnubně i samotný David.

Klip natočil nadějný brněnský kameraman Honza Král, který se ujal i následné postprodukce. „Všechno to děláme pro Davida. Chceme, aby mezi námi byl alespoň touto formou v podobě svých písní. Jak zpívá v písni Osudová, přál si, aby tady po sobě zbyl. A já myslím, že se mu to splnilo beze zbytku,“ dodává Michal Dufek. „Prostě děláme, jako že je,“ uzavírá.

David Stypka (1979–2021) byl mnohonásobně talentovaný český písničkář, zpěvák, textař, kytarista a básník. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal především svými třemi alby Čaruj, Neboj a Dýchej, za které byl některými publicisty označen jako nejvýraznější tuzemský hudební talent počátku třetího tisíciletí. Za svou krátkou kariéru získal čtyři Ceny Anděl, čtyři Ceny Jantar (včetně posmrtné za album Dýchej) a další významné pocty. Stypkovy uhrančivé texty ovlivnily svým meditativním rozměrem a pronikavým smyslem pro krásu českého jazyka další generace autorů. Jeho rozvětveně klenuté melodie, kořeněné osobitou melancholií, patří k jedné z nejemotivnějších a nejosobitějších kapitol populární hudby.