Ředitel ostravské Arény Jakub Tichý: Poctivá činohra založená na příběhu a situaci má pořád budoucnost

Předchozí ředitelka KSA Renáta Huserová mi ve své době řekla, že její práce zde je zaměřena hlavně na zajištění komfortních podmínek pro práci jejích podřízených. Do otázek umělecké tvorby příliš mluvit nechtěla, říkala, že na to má uměleckého šéfa souboru, režiséra Ivana Krejčího a dramaturga Tomáše Vůjtka. Oba jste „zdědil“ a jsou v Aréně dodnes. Takže se ptám, jak vypadá práce ředitele Arény Jakuba Tichého poté, co zde řediteluje už několik let?

Odkaz paní ředitelky ctím a mám za to, že úlohou ředitele je vytvářet co nejlepší podmínky pro uměleckou práci. Ve svobodné a tvořivé atmosféře pak může vznikat dobré divadlo. A my jsme tu právě proto, aby vznikalo výborné divadlo. To, s čím Ivan s Tomášem přicházejí, mi konvenuje a s uměleckým směřováním divadla naprosto souzním. Samozřejmě se bavíme se o volbě titulů, o další sezoně, o výběru hostujících režisérů a dalších záležitostech, které s provozem divadla souvisejí.

V tomto rozhovoru bychom měli mluvit hlavně o vaší práci v Komorní scéně Aréna, ale nelze se přece jen vyhnout zmínce, která souvisí s vašimi vlastními ambicemi spojenými s neprofesionálním Statickým divadlem, ve kterém působíte jako principál, autor, režisér, herec, hudebník i zpěvák. A hlavně jako dramaturg, který mi před několika lety řekl, že v inscenacích Statického divadla se odrážejí důležité společenské i politické problémy dneška. To je ale i jedna z dramaturgických linií Komorní scény Aréna …

Mně se vždycky moc líbilo, jaký typ divadla se v Aréně dělá, a jsem rád, že tomu mohu být blízko. Líbí se mi, jak Ivan s Tomášem o divadle přemýšlejí. V tom mezi námi panuje naprostý soulad. Možná že Aréna může působit trochu starosvětsky, ale věřím, že poctivá činohra založená na příběhu a situaci má pořád budoucnost.

V rozhovoru s šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěchem Štěpánkem on sám říká, že má nejlepší podmínky pro práci, jaké kdy měl. A podobně by se dala vyložit i vaše slova. Takže se zeptám jinak: Co vám dělalo největší starosti v těch několika letech působení ve funkci ředitele Arény?

Hlavní starost vždycky bude, aby bylo za co fungovat a hrát. A aby do divadla někdo chodil. Všichni si pamatujeme omezení spojená covidem. Tehdy se objevovaly zcela vážně míněné hlasy, že živé umění už je možná přežité a že vývoj bude směřovat už jen do on-line sféry. Dnes ale vidíme, že se lidé do divadel vrátili a že si kupují vstupenky i předplatné. Máme podporu zřizovatele, tedy města, i ministerstva kultury. V tomto ohledu zažíváme docela dobré časy.

Návštěvnost vždy ovlivňoval i zájem médií. Jak to vypadá ze strany médií, zajímají se o Komorní scénu Aréna? V soukromých médiích bojují nejrůznější umělecké agentury o diváka všemi způsoby včetně inzerce, ale o vás by se měla starat spíše média veřejnoprávní…

Kulturní rubriky už v tradičních médiích skoro neexistují a proniknout do médií s celostátní působností je složité. Oborová periodika typu Divadelní noviny nebo Svět a divadlo čtou, při vší úctě, jen lidi z branže, aby se dověděli, zda se tam o nich píše. Kvalitní umělecká kritika je na pokraji neexistence a z Prahy do Ostravy vám kvůli jednomu představení nikdo nepojede… Toto ale nemá být stížnost, svět se prostě proměňuje a mění se i formy, jak dostat informace k lidem. Nemůžeme si třeba stěžovat ani na nezájem ostravského studia České televize. S novou paní ředitelkou už jsme spolupracovali na uvedení dokumentu o třiceti sezonách našeho divadla a určitě budeme pokračovat dál. Dobré vztahy máme i s Českým rozhlasem.

Vidíte, a já si, možná naivně myslím, že snad každé představení Arény musí být téměř vyprodáno, neboť divadel tak úspěšných, s tolika cenami za nejlepší divadlo roku, nejlepší inscenaci roku, za nejlepší herecké výkony roku a podobně opravdu v České republice moc není.

V průměru máme prodanost hlediště přes 90 procent, ale nemůžeme jen sedět a čekat, až diváci přijdou. Některé náročnější tituly se prodávají hůře a musíme o diváky více bojovat. Komedie se vždycky prodávají lépe a v současnosti to platí tím spíše. Pořád se snažíme lidem vysvětlit, že návštěvu divadla nemusí plánovat tři měsíce dopředu. Nedávno jsem byl se synem po dlouhé době na film v multiplexu. Jsou tam drahé vstupenky, drahé pití, dlouhé reklamy a sterilní kino. Divadlo má přece úplně jinou energii…

Žijeme ve složité době …

Přesně tak. Doba je náročná. Na naše hlavy padají nejrůznější celoplanetární komplikace (úsměv, ale rychle jej střídá vážnější tón, pozn. red.), takže klesá ochota lidí chodit na těžké tituly. Když řešíte existenční problémy, tak se chcete v divadle bavit a nevrtat se ve složitých otázkách.

Vzpomínám na otázky spojené s druhou sv. válkou, ať už to bylo Vůjtkovo Smíření o česko-německých vztazích nebo vynikající výkon Marka Cisovského v roli válečného zločince Eichmanna a podobně. KSA vždy uváděla těžší tituly a měla i v těchto případech svého diváka.

Naše inscenace mají sdělení. Nikdy nebudeme nabízet jen třeskutý, prvoplánový humor. Ale také se tady nebude dělat nic strašlivě vážného…

…protože s vaší poetikou je spojen humorný nadhled, chcete asi říct…

Samozřejmě! Vždycky to u nás bude takový ten smích skrze slzy a naopak. A taky určitá podvratnost. Každá inscenace, která tady vzniká, vypovídá něco podstatného o současnosti, o této společnosti a o všem, co se kolem nás děje.

Dobře. Řekl jste si o otázku: Který současný problém České republiky, potažmo celého lidského světa by podle Jakuba Tichého zasluhoval reflexi ze strany Arény?

Nemyslím, že by se všechny výzvy současnosti daly shrnout do jediné otázky. A nemám ostatně ani rád, když se na jevišti řeší něco příliš aktuálního bez obecnějšího přesahu. Ale na věcech kolem nás je vždycky co ohledávat. Každá inscenace v našem divadle se nějakým způsobem vyjadřuje k dnešku.

Jedna z otázek je, jakou míru svobody a demokracie jsme schopni v naší společnosti udržet. Zda se to tu nezvrtne v kulturu uzavřenosti, ignorance a sobectví, jak se dnes děje v některých státech hlavně na východ od nás. Jedním z titulů, který bude uveden v nové sezoně, je hra Tomáše Vůjtka s názvem Tenkrát v Rusku. Je to sice pohled do minulosti – do doby, kdy zanikala carská říše – ale současně aktuální. Musíme znovu přemýšlet o tom, jak se vůbec může stát, že většina občanů ve státě je zmanipulována natolik, že přijme věci, které by za normálních okolností měly být úplně nepřijatelné.

Tak, prosím, představte nyní i čtyři nové tituly z nadcházející sezony.

Právě zkoušíme Mayenburgova Ošklivce, což je velmi vtipná hra o posedlosti dokonalým vzhledem a ztrátě identity. Režírovat si k nám odskočil z NDM Pavel Gejguš a premiéra bude 19. října. Pak se k nám už potřetí vrátí režisér Petr Svojtka (zatím u nás dělal Kočku v oreganu a Naše furianty) a bude zkoušet Boha masakru Yasminy Rezy. Premiéra bude 18. ledna. Je to vděčná tragikomedie o tom, jak snadné je protrhnout tu tenkou slupku civilizovanosti, kterou se obklopujeme. Zbylé dva tituly bude režírovat umělecký šéf Ivan Krejčí. Tenkrát v Rusku už jsem zmínil a posledním titulem budou Kamarádky – vztahová komedie úspěšného slovenského spisovatele a dramatika Pavola Weisse. Ve všech čtyřech titulech budou krásné herecké příležitosti a mohly by vzniknout velmi silné inscenace.

K toumu chystáme ještě několik dalších projektů. V prosinci oprášíme vánoční inscenaci Ježišmarjá, Ježíšek! A o Velikonocích konečně naživo uvedeme pašijovou hru O tom slavném zmrtvýchvstání, kterou jsme streamovali během covidových restrikcí. Nejvýznamnější svátky tedy máme pokryté. Krom toho chystáme návrat Arlecchina Magnifica, který se kdysi hrál v Absintovém klubu Les. A budou i Cholinova chovna, se kterými se chystáme na festival do Liberce. Ve všech čtyřech případech jde o texty Tomáše Vůjtka, a protože je Tomáš plodný autor, hrozí i další podobné projekty.

Řada titulů může být nabízena školám. Hraje Aréna dopoledne pro školy?

Chceme hrát i pro mladé lidi, pro dospívající, pro všechny hledající… Chodí k nám středoškoláci a několikrát do měsíce hráváme dopolední představení pro školy. Máme i speciální školní předplatné a zájem je větší, než jsme schopni uspokojit. Kromě toho se snažíme motivovat mladé lidi k návštěvě i jinak: děláme besedy, dramaturgické úvody a jiné doprovodné akce.

Jsou nějaké změny v souboru?

Vlastně jsme to zatím veřejně ještě nikomu neřekli, ale členem souboru se čerstvě stal Martin Siničák, výrazná posila z Národního divadla Brno. Do angažmá nastoupil i Michael Rozbroj, který si u nás už v minulé sezoně vyzkoušel menší role a na začátku léta nazkoušel roztomilou postavu sekuriťáka Toma v Gagarinově ulici. Plnohodnotnou členkou se stala taky Michaela Bajgarová. Zkrátka samí krásní, mladí lidé.

Ještě jsme nezmínili novou scénu Komůrka, divadelní prostor s kavárničkou jen pár metrů vedle vchodu do pasáže u mostu Miloše Sýkory, kde sídlí Aréna. Co tam se děje?

Děje se tam všechno, co se nám nevleze na hlavní scénu. V loňské výroční třicáté sezoně divadla jsme se tak trochu vrátili k našim neprofesionálním počátkům a vytvořili off-scénu, která je otevřená amatérským divadelníkům, básníkům, muzikantům a zkrátka všem, kteří hledají prostor, kde by mohli prezentovat svou uměleckou tvorbu. Komůrka je určena alternativním programům, od literatury nejrůznějšího druhu přes tanec ke komorním koncertům a různým programům pro děti. Stačí se podívat na webové stránky Komorní scény Aréna. Rád bych v této souvislosti zmínil i novou předplatitelskou skupinu, které říkáme Rodinná neděle. Rodiče mohou jít v neděli odpoledne do divadla na představení a my zatím vezmeme jejich dítě na výtvarný workshop, kde se zabaví a snad se při tom i něco naučí.

Nakonec se přece jen zeptám, co připravuje vaše Statické divadlo na nejbližší dobu. Ale stačí jen titul, hlavní téma a datum premiéry.

To je příhodná otázka, protože premiéra je už za tři týdny. Napsal jsem takovou necudnou bezručovskou grotesku, jmenuje se to Básník, a z dosavadního průběhu zkoušení mám velmi dobrý pocit. Dost nás to baví. Premiéry budou dvě, 10. října v klubu D.N.A. ve Frýdku-Místku a 11. října v Ostravě ve Studiu G.