Multimediální opera Markéty Dvořákové a Iva Medka MrTvá? ani po dvaceti letech nevyčpěla a fascinuje diváky

MrTvá? je zajímavým příkladem spolupráce dvou generačně vzdálených, ale ideově a osobně blízkých autorů. Skladatel, improvizátor a pedagog Ivo Medek je legendou brněnské kompoziční scény a jeho hudba zazněla na mnoha významných pódiích v podání předních světových interpretů. Markéta Dvořáková se narodila v Opavě a je spojena především s Ostravou a Brnem, kde se intenzivně podílí na hudebním životě. MrTvá? je prvním společným dílem autorského tandemu Dvořáková-Medek, dalšími společnými projekty byly opery Alice in Bed a Věčná slečna Bledá.

MrTvá? je opera snoubící avantgardní, improvizační a experimentální tendence s deklamačními postupy, které do operní praxe vnesl jedinečný inovátor Leoš Janáček. Dílo vzniklo podle jednoaktovky Mrtvá (1920) dramatika Arnošta Dvořáka. Původně vojenský lékař Dvořák se zapsal jako nevšední literát hned svou prvotinou Kníže (1908), v následujících hrách vytvořil v tuzemském kontextu vůbec první drama bez ústřední postavy (tzv. zástupové drama). Pro pořádek dodejme, že spoluautorka opery Dvořáková není s autorem literární předlohy v příbuzenském poměru.

Úvodní scéna operní inscenace (Foto: Ales Honus)

Opera je traktována do osmatřiceti lapidárních scén. Po uvedení do synopse (zkáza parníku Batum a smrt ženy) se vyprávění soustředí na dialog dvou mužů, kteří vzpomínají na mrtvou. Postupně vyplynou intimní okolnosti utajeného milostného trojúhelníku, které vedou k různým dramatickým a emotivním situacím. Působivý moment přináší zmrtvýchvstání ženy: zvukově je ilustrováno škrábáním nehty na dveře. Není patrné, jestli je následující dění skutečností, nebo se odehrává pouze v bujné imaginaci ovlivněné popíjením vína. Rozuzlení příběhu nechybí provokativní gesto, které je ovšem konáno s vědomím humorné nadsázky.

Markéta Dvořáková a Petr Matuszek. (Foto: Ales Honus)

Režisér Rocc vypráví příběh opery simultánně. Intimní trojúhelník dvou mužů a jedné mrtvé(?) ženy se odehrává přímo jevišti a je konfrontován s vizuálním doprovodem z videoprojekce. Na ní jsou zobrazeni titíž interpreti, videosekvence však pochází z doby premiéry inscenace před dvaceti lety. Zvolená časová polarita vnáší do inscenace průhledy v podobě flashbacků a emotivně vyostřených momentů. O co vlastně v MrTvé? jde, to zůstane zahaleno tajemstvím, respektive mnohostí výkladů.

Tomáš Krejčí a Petr Matuszek. (Foto: Ales Honus)

Právě rovina interpretace téže dramatické události a její vnímání z osobního úhlu různých postav je zajímavou psychologickou sondou o možnostech poznání objektivní reality. Režijní pojetí Rocca ponechává sémantickou mnohoznačnost otevřenou a znamenitě pracuje s jednotlivými protagonisty inscenace.

Tomáš Krejčí, Markéta Dvořáková a Petr Matuszek. (Foto: Ales Honus)

Postavy mužů ztvárnili Petr Matuszek a Tomáš Krejčí, kterým se podařilo vykreslit charaktery s rozdílným temperamentem a odlišnými povahovými vlastnostmi. Jejich pěvecké a herecké pojetí je příznačné skvělou spoluprací, ostatně je spojuje cit k osudové ženě. Láska k mrtvé je v samotném závěru parodizována poznáním (přesněji však přiznáním) nového intimního citu k sobě navzájem.

Zleva Petr Matuszek a Tomáš Krejčí. (Foto: Ales Honus)

Matuszek a Krejčí sehráli své postavy znamenitě, s velkým drajvem, osobním interesem a plným nasazením. Zvláštní pozornost si zaslouží jejich bezvadné vystižení halucinační a mysteriózní linky, která místy evokovala estetiku filmových opusů režiséra Davida Lynche. Oba pánové dokázali bizarní dějové prvky ztvárnit pitoreskní škálou mimických a gestických prostředků. Jmenovkyně skladatelky, zpěvačka Markéta Dvořáková, vnesla do inscenace svým pěveckým i hereckým podáním výrazné osobní kouzlo jako pravá femme fatale.

Markéta Dvořáková. (Foto: Ales Honus)

Ansámbl pod taktovkou Gabriely Tardonové neztratil v nesnadné hudební textuře opery půdu pod nohama. Zkušená dirigentka svými přesnými pokyny a rezolutně určovanými nástupy ohlídala souhru a správné tempo. Z jednotlivých výkonů si zaslouží zmínku krkolomné flétnové party Kristíny Vaculové a violoncello Jana Kavana, které zaznělo v pestré škále inovativních technik. Klávesy obstarala spolehlivě skladatelka Markéta Dvořáková, Ivo Medek se podílel spolu s Martinem Opršálem na rytmickém instrumentáři a elektronice.

Dirigentka Gabriela Tardonová. (Foto: Ales Honus)

Představení by nebylo tak sugestivní bez citlivého light designu Kristýny Belcredi a dalších technických prvků včetně dobře ošetřené zvukové stránky, na které se podíleli Tomáš Hrůza, Jiří Pejcha a Matouš Jan Novotný. Celý ansámbl působil jako organické a bezchybně sehrané těleso, které dokázalo zahrát stejně dobře vypsané party i občasné improvizační pasáže.

Z inscenace opery MrTvá? (Foto: Ales Honus)

MrTvá? Markéty Dvořákové a Iva Medka je mimořádné a životné dílo, které ani v současném operním diskurzu neztratilo nic ze své originality a intelektuální zvídavosti. Je potěšující, že umí těžké existenciální téma otevřít způsobem, který nepostrádá prvky náhody, intuice, improvizace a úlevného humoru. V kontextu současné operní produkce by se MrTvá? osvědčila bez problémů i v mezinárodním kontextu. Ostatně to dosvědčilo už její tehdejší uvedení na festivalu Varšavská Jeseň. Doufejme, že tohle vynikající dílo čekají i další zdařilé inkarnace. K jedné dojde ještě letos 24. listopadu v ostravském Domě kultury Poklad v rámci festivalu Hudební současnost.