Uvidíte šest performancí o boji za občanská práva, zve Radana Otipková na mezinárodní festival Resistance

Už za pár dní můžeme zhlédnout pod hlavičkou festivalu Resistance šest divadelních performancí ze šesti zemi. Kdo stál za zrodem tohoto mimořádného projektu?

Ke spolupráci nás oslovili partneři ze Slovinska, kteří tento projekt zaštiťují a už v minulosti jsme s nimi spolupracovali. Takže jsme do toho procesu vstoupili jako partneři a už loni jsme v Ostravě představili naši performanci Když skončilo jaro.

Jestli tomu dobře rozumím, tak každý z šesti týmů z šesti zemí si měl ke zpracování vybrat významnou událost novodobé historie, která hýbe veřejným míněním. A vy jste vybrali příběh Jana Palacha, je to tak?

Ano, jen bych upřesnila, že téma vzešlo z mentorské rady, jejímiž členy byli také odborníci na historii a společným dialogem jsme došli právě k tématu Pražského jara a zoufalého činu Jana Palacha.

Na co se můžou tedy diváci těšit? Je to divadelní hra, scénické čtení, nebo úplně jiný jevištní tvar?

Naše performance Když skončilo jaro je asi třicetiminutové představení, které kromě mluveného slova obsahuje i řadu jiných vyjadřovacích prostředků, aby se diváci mohli co nejvíce soustředit na emoce a na samotné sdělení. Jde o propojení jazyka, pohybu, činohry i pantomimy.

Z ostravské performance Když přišlo jaro. (Foto: NDM)

Poprvé byla hra v Ostravě uvedena na Noci divadel a později jste s ní postupně vyjeli už do tří zemí. Jaké byly reakce zahraničních diváků na debatách, které byly součástí každého uvedení?

Hodně silné. Bylo vidět, že téma oslovuje řadu mladých lidí, kteří dosud neměli ponětí o tom, kdo to byl Jan Palach, a s jeho příběhem se potkali poprvé. Ty reakce byly emotivní, netýkaly se jen Jana Palacha, ale celé éry, která Pražskému jaru předcházela, protože ne všechny země mají zkušenost s komunismem, anebo pokud ji mají, tak velmi odlišnou než my.

Ostrava je tedy již čtvrtou zastávkou projektu, který putuje šesti zeměmi. Jaká jsou témata dalších pěti zahraničních produkcí, které v Ostravě od 10. do 12. září uvidíme?

Slovinci si jako téma zvolili rozpad Jugoslávie, Holanďané si vybrali proces dekolonizace a téma Molučanů, tedy menšiny žijící v Holandsku.. Francouzi představí téma revoluce proti konzervativní společnosti v květnu 1968, Portugalci zase karafiátovou revoluci v roce 1974, vojenský převrat, který umožnil přechod z tehdejšího režimu autoritářské diktatury k demokratické formě vlády, a Italové téma odboje, pomsty a vyrovnání se s minulostí.

Troufnu si říci že tyto události spoustě lidí v Ćeské republice nic neřeknou. I proto představení uvádíte nejenom pro veřejnost, ale i pro školy. Můžete říct, co mají příběhy, se kterými se mohou seznámit, společné?

Byť jsou témata odlišná a odehrávají se na jiném historickém pozadí, jejich společným jmenovatelem je boj za svobodu proti útlaku, boj proti utlačování základních lidských práv a svobod. Ač máme každý jinou historii a v mnohém i jinou přítomnost, jsou to témata, která se vždy řešila, a mám pocit, že jsou bohužel stále aktuální.

Jak hodnotíte uměleckou úroveň jednotlivých inscenací?

Na všech performancích je vidět obrovský kus práce. Ale nejen na nich. I na debatách, které se vedly a které se budou vést i v Ostravě, je vidět, že se tvůrci těm událostem věnovali skutečně hodně do hloubky. Představení jsou samozřejmě zajímavá i po umělecké stránce. Nevzniklo šest podobných věcí, ale každá z nich je naprosto unikátní a specifická. Jedním z cílů projektu je rozšíření hodin dějepisu – a myslím, že se to opravdu povedlo.