Velkou roli hrají charakter, komunikace a sociální dovednosti, říká Niké Vopalecká o studiu na Berklee College of Music

Jak byste zhodnotila dosavadní tři roky na Berklee College of Music?

Je to, jako když jedete stopadesátkou po klikatých okrskách. Je to neskutečně dobrodružná jízda. Hrozně vás to baví, občas se vám točí hlava nebo se někde dost vysekáte, ale nakonec to je tak silný a dobrý zážitek, že to stojí za to. Škola, práce, vystoupení všeho druhu, zkoušky, úkoly, ve kterých musím složit píseň, napsat aranže pro orchestr nebo udělat kompletní hudební produkci pro reklamu… Všechno najednou. Je to záhul, ale od toho tu jsem.

Co splnilo vaše očekávání a co bylo nejtěžší přijmout?

Jsem vděčná, že jsou tu skvělí muzikanti, se kterými to všechno můžeme prožívat společně. V tom Berklee rozhodně splnila a předčila má očekávání. Poznala jsem lidi, kteří jsou nejen nesmírně šikovní, ale také spolehliví, hlubocí a vizionáři. Překvapilo mě, že tady nejde až tak moc jen o talent nebo hudební schopnosti. Obrovskou roli hraje lidský charakter, komunikace a sociální dovednosti. Každopádně si stále zvykám na americkou kulturu. Na tu si asi budu zvykat pořád. V mnoha ohledech je mi nesmírně sympatická, baví mě, jak přirozeně nechává prostor pro lidský rozvoj a pozitivní přístup – všechno je možné. Nechybí mi české stěžování si na každou maličkost. Na druhou stranu, někdy mám pocit, že Češi si umí postavit trochu lepší hranice, mají odstup od práce a prostě řeknou věci na rovinu.

Změnila se během tří let na Berklee College of Music více samotná Niké, nebo spíše váš přístup k hudbě?

Obojí, ruku v ruce. Přístup k hudbě se změnil velmi rychle. Od prvního dne na Berklee jsem vystavována novým poznatkům, kulturám, interpretům a metodám. Mnohem více si hudby vážím. Uvědomuji si, jak je cenná a že má neskutečnou sílu. Naučila jsem se, že být muzikant znamená mít spoustu rolí. Nejsem jen skladatelka nebo jen zpěvačka nebo jen hudební manažerka. Mám zaměření, ale musím být tak trochu všechno. A Niké samotná? Když se člověk přestěhuje přes půl světa, studuje, co nikdy nestudoval, s lidmi, které nikdy neviděl, hodně věcí se změní. A tak to má být.

Zmínila jste, že se také učíte psát i hudbu pro reklamu. V čem jsou tyto znalosti pro vás nejvíce obohacující?

Jde o trochu jiný přístup. Často je to hudba skládaná například pro firmu či korporaci, na rozdíl od psaní pro umělce, kdy jde o mnohem osobnější jednání. Při práci s umělcem je mnohem důležitější najít bod spojení a poznat jej nebo ji jako člověka. U jednání s firmou nejde tolik o osobní rovinu jako spíš o přesné splnění zadání. U reklam je hudba často spojená s konkrétním vizuálem. To znamená, že to někdy je spíš jako skladba pro film, jen v menším měřítku. Náš učitel s námi také sdílel spoustu osobních zkušeností z této branže, což bylo velmi přínosné.

Niké Vopalecká. (Foto: Naomi Leites)

Dále se učíte i to, jak zahrnout do svých aranží prvky z tradiční hudby různých národů. Snažíte se tedy o to, aby ve vašich písních byly prvky typické pro českou hudbu, nebo je vám hudebně bližší zahrnovat do vašich skladeb prvky z hudby jiných národů?

Studium na Berklee vnímám jako jedinečný inkubátor všech možných kultur, ze kterých můžu čerpat inspiraci. Někdy se cítím opravdu jako v laboratoři. Zkouším vzít znalosti, které už mám, a spojit je s těmi nově získanými. Ať už jsou to prvky brazilské samby, středovýchodních rytmů nebo židovských stupnic. Beru to jako příležitost hluboce se ponořit do všech těchto vlivů a vzít si z nich co nejvíce. Myslím si, že hudebník by měl mít světový hudební rozhled nebo alespoň neustále krmit svou zvědavost nezávisle na žánru, kterému se věnuje. Vždyť je tolik úžasné muziky, o které nic nevíme. Takže s radostí objevuji.

Není co dodat, maximálně se dá souhlasit…

Co se týká prvků z českého národa, i k nim nacházím cestu zpět. Bývalo pro mě těžké poslouchat českou muziku. Moc jsem na ní nevyrostla a je pro mě výzva psát v češtině. V posledním roce v ní získávám novou lásku, poslouchám Davida Stypku a Zuzanu Navarovou a hledám, jak češtinu nejlépe vyzdvihnout ve svých písních. Protože je tak krásná a dokáže říct tolik s tak málo prostředky… Když zde vystupuji s kapelou, vždycky zahrajeme jednu až dvě z mých nových českých písní – a to mě moc baví.

V jednom z předmětů jste měla za úkol každý den napsat jednu píseň. V čem vidíte plusy tohoto zadání? Máte nějaký recept, jak udržovat kvalitu takových skladeb?

Tento úkol byl konkrétně v jednom z mých songwritingových předmětů. Velmi mě to bavilo. Největší plus jsem vnímala v tom, že na to mám jenom sedm dní. Prostě to musím dodělat, tečka. Tento limit ve mně otevřel dveře k inspiraci jako nic jiného. Není čas moc přemýšlet. Člověk se rychleji rozhoduje a díky tomu rychleji zjistí, co funguje a co ne. Občas jako skladatelé příliš dlouho dumáme, jestli je nápad dobrý, nebo ne. Tento předmět mě naučil, že pokud mám nápad, tak ho musím prostě vyzkoušet hned a budu mít jasno. Ano, někdy to bylo stresující, a ano, občas jsem dodělávala text deset minut před začátkem hodiny. Bylo to ale také nesmírně osvobozující. Věděla jsem, že za ten týden to prostě udělám. A když ta písnička bude stát za to, tak mám dostatečně dobrou verzi na to s ní pokračovat. Když ne, tak jsem odevzdala úkol a život jde dál.

Vracíte se s odstupem času k těmto písním?

Ráda se k těmto písním vracím. Některé z nich sama nahrávám, některé nabízím dál. Je to skvělý katalog různorodých skladeb. Tento předmět velmi zlepšil mé písničkářské řemeslo.

V březnu roku 2022 jste měla možnost zpívat na tributním koncertě pro Stevieho Wondera. Jak na toto vystoupení vzpomínáte?

Bylo to mé první velké vystoupení na Berklee. Vnímám to jako velký milník, protože se to stalo hned v prvních měsících mého pobytu ve škole. Stevie Wonder pro mě byl vždy jednou z největších inspirací. Když jsem se dozvěděla, že se koná pěvecký konkurz na tento koncert, hned jsem se přihlásila. S velkým překvapením mě vzali. Konkurence byla velká a na několika předchozích konkurzech mě nevzali ani do druhého kole. Měla jsem možnost zazpívat jeho Love’s In Need Of Love Today před vyprodaným sálem pro 1200 lidí.

Říkáte si častěji, že díky studiu se vám otevírá více hudebních možností, více hudebních dveří, nebo si naopak uvědomujete, že čím více pronikáte do tajů komponování hudby, tak máte pocit, že jste stále na začátku a že toho více nevíte, než umíte a víte?

Skvělá otázka. Obojí. Klasická učící se křivka. Vím toho stokrát víc, než když jsem z Česka odjela, ale taky vidím, že se toho dá vědět tisíckrát víc. Tak se snažím tím nestresovat, dělat, co mě baví a v každém projektu najít nějakou výzvu. Něco, co vím, že nepůjde levou zadní a rozšíří mé obzory.

Před nedávnem jste vydala svou první píseň Don´t Need Her. Čím je pro vás tato skladba tak speciální, že zrovna ona je tou vaší první oficiální nahrávkou?

Vybrala jsem ji, protože jsem vnímala, že může být skvělým startem mého osobního hudebního projektu. Písně píšu pořád a za poslední tři roky se moje skladba hodně posunula a změnila. Don’t Need Her hezky spojuje různé stránky mého posunu a ukazuje, kým aktuálně hudebně a lidsky jsem. Má barevnou jazzovou harmonii, je textově hluboká, má svůj vývoj v aranži, navozuje přemýšlivou a pohodovou atmosféru. A taky se stala první nahrávkou, která byla plně dokončena. Jsem moc ráda, že jsem ji mohla vydat.

Můžete prozradit více o této skladbě?

Vznikla během dvou hodin 18. srpna 2023, když jsem byla neskutečně unavená. Zavřela jsem se ve zkušebně s klavírem, potřebovala jsem se odreagovat po náročném týdnu. Základní klavírní motiv ze mě velmi přirozeně vyplul. Po dvou hodinách byla skoro kompletně hotová i s textem. To se zas tak často nestává. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy člověk není schopen úplně dát do slov, co prožívá nebo co má na mysli, ale umění nadpřirozeně otvírá jiné cesty.

Máte v plánu vydat i další písně, nebo se nyní chcete soustředit hlavně na studium a případné album bude na pořadu dne až po dokončení univerzity?

Něco se rýsuje. Studium je aktuálně určitě prioritou, ale průběžné nahrávání mé hudby figuruje jako ztělesnění mých zážitků a skvělá příležitost, takže se moc těším, až se všechny kousky poskládají a budu moct celý projekt sdílet se zbytkem světa. Písničky skládám pořád a teď už i nahrávám pořád, takže bude co vydávat. Určitě je na co se těšit.

Mezi řadou interpretů, pro které jste napsala píseň, je i Maggie Reitan. V čem vy vidíte největší přednosti její skladby Hold On? Čím by posluchače z Česka mohla tato norská zpěvačka upoutat?

Hold On je letní pecka. Celý tento projekt byla první příležitost spolupracovat s Maggie a moc nás bavilo vytvořit taneční, svěží popovou písničku. Myslím si, že i český posluchač si ji rád užije.

Na Berklee College of Music nestudujete z Moravskoslezského kraje sama. Další studující je bubenice Kristýna Sibinská. Máte v plánu nějaký společný projekt?

Je to tak. S Kristýnou jsme na Berklee aktuálně jediné reprezentantky České republiky. Sebastian Hádl, který tu byl ještě před rokem, už úspěšně studium dokončil a aktuálně působí v New Yorku. Odehrály jsme společně několik koncertů v Ostravě, ještě s dalšími skvělými muzikanty z Ježkovy konzervatoře. Zatím se žádný konkrétní projekt ještě nedorýsoval. Ale vzhledem k tomu, že jsme nejen dobré kamarádky, ale také spolubydlící, jsem si jistá, že některý večer nad vínkem nějaký projekt vymyslíme.