Ředitel SHF Igor Františák: Ani z nejkvalitnější nahrávky nevyzní duchovní hudba tak silně jako naživo

Ještě před slavnostním zahajovacím koncertem, jenž se bude konat 4. září, připravuje váš festival dvě venkovní produkce, které budou jakýmsi festivalovým předkrmem. Jedna open air akce se bude v sobotu 31. srpna konat v centru Ostravy a druhá ve stejnou dobu na Hukvaldech. Jak budou tyto programy koncipovány a není škoda, že se odehrávají ve stejný čas?

Uspořádat dvě takové akce souběžně na dvou místech je z produkčního hlediska velmi náročné, přesto věřím, že si každá z nich najde své návštěvníky a že půjde pro mnoho lidí o hodně zajímavý festivalový prolog. V Ostravě je open-air zahájení koncipováno spíše folklorně, vystoupí nejprve cimbálová muzika Šmykňa a poté Ostrava Klezmer Band, který hraje židovský folklor. O zakončení se na Jiráskově náměstí postará Bohemia Saxophone Quartet.

Pokud jde o program na Hukvaldech, ten je koncipován jako odpoledne pro rodiny s dětmi, budou se tam kromě hudebních vystoupení konat i různé workshopy pro děti, takže jsme se snažili vybrat vhodný program do kaple, do hradní motty a samozřejmě pro amfiteátr v hradní oboře, kde se odehraje závěrečný večerní program. Věřím, že oba open-air projekty si najdou své posluchače. Snad nám vyjde i počasí.

Při pohledu do programu letošního ročníku si lze všimnout toho, že řada koncertů se uskuteční mimo sakrální prostory, i toho, že se festival letos ještě více dramaturgicky rozkročil. Ale to už jste avizovali dříve…

Ano, už loni jsem říkal, že s některými projekty od 21. ročníku půjdeme mimo sakrální prostory. Vlastně jsem o tom uvažoval několik let. Takže letos se koncerty nebudou konat jen v kostelech a kaplích, ale i v historických a technických památkách nebo třeba v Národním divadle moravskoslezském, kde bude situován velký narozeninový koncert k výročí Vojenského uměleckého souboru Ondráš, nebo v sále Vesmíru, kde se odehraje krásný projekt s Janem Mráčkem, jedním z nejvýznamnějších českých houslistů současnosti. S festivalem navštívíme i Muzeum nákladních automobilů Tatra. Tento prostor jsme si již vyzkoušeli v rámci našeho projektu Hudební výlety, který děláme celoročně. Rozhodl jsem se tam zařadit jazzový koncert mezinárodního seskupení Machina Mundi. Myslím, že právě tohle jsou impulsy, které náš festival jakoby posouvají a možná ho dělají i malinko atraktivnější právě pro posluchače. Jsem si jist, že festivalu bude rozšíření do nových lokací slušet a samozřejmě zaměření naší hudební přehlídky se nijak dramaticky nemění, většina dramaturgie zůstává v sakrálních prostorách a stále je a bude zaměřena na starou a duchovní hudbu. Naší ideou, kterou razíme od počátku, je pořádat koncertní produkce v místech, které jsou právě pro tento typ hudby nejvhodnější. Koncerty duchovní hudby samozřejmě nadále zůstávají v kostelech, ale pokud jde například o barokní instrumentální hudbu, tu lze provozovat i jinde. Třeba možnost uspořádat takový koncert například v refektáři piaristického kláštera v Příboře je opravdu skvělá, protože právě takový typ hudby se do tohoto prostoru nejvíce hodí.

Předpokládám, že dělat koncert v místě, které je primárně určeno pro koncerty, je produkčně jednodušší než v kostele, který slouží hlavně pro bohoslužby, je to tak?

Ano, my třeba velkou část našich koncertů natáčíme a někdy tomu předcházejí i časově náročné zkoušky, takže když do toho v připravovaném termínu přijde třeba svatba nebo pohřeb, bývá problém ten harmonogram sladit s církevním provozem. Něco takového nám v kulturních sálech nebo v muzeích se standardním provozem nehrozí a na těchto produkčních záležitostech je pak jednodušší se domluvit.

Festival pořádáte už více než dvacet let a myslím, že za tu dobu na vašich koncertech zaznělo téměř vše opravdu významné z oblasti duchovní hudby. Dá se říct, že už jste si splnil většinu dramaturgických snů?

Velkou část těchto snů už jsem si splnil, ale samozřejmě existují díla, která v našem kraji uvést bohužel nelze. Na prvním místě bych zmínil třeba monumentální Berliozovo Rekviem – nemáme tady prostě tak velkou katedrálu, abychom do ní mohli dostat tak velký orchestr a tak velký sbor, který toto dílo vyžaduje. Přesto můžu říct, že jsme v Ostravě již odprezentovali jiná zásadní Berliozova díla, ale třeba i Brittenovo Válečné rekviem, které se uvádí jen zřídkakdy. A díky tomu, že našimi rezidenčními hudebními tělesy jsou Collegium 1704 a Collegium Marianum, na festivalu v minulosti zazněla asi všechna stěžejní díla barokního repertoáru včetně takových pokladů, jakými jsou Händelův Mesiáš a Izrael v Egyptě nebo velké skladby Johanna Sebastiana Bacha či řada oratorií a mší Jana Dismase Zelenky. To samé platí o nejvýznamnějších duchovních dílech Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka. Velkou výzvou by samozřejmě mohlo být uvedení slavné Bernsteinovy Mše anebo velkých duchovních skladeb Ferenze Liszta, na které snad přijde řada ve velmi blízké budoucnosti.

Kromě děl známých skladatelů festivalový program každoročně nabízí i různé premiéry nově objevených skladeb zapomenutých autorů. Vyrovná se jejich hudební kvalita těm nejznámějším dílům?

Samozřejmě posláním a ambicí každého festivalu by měla být také prezentace hudby, která zatím ještě v novodobé historii nezazněla, protože archivy jsou zaplněny kvalitní muzikou, která se ale hraje velmi zřídka nebo se ještě nehrála vůbec. Když to pak člověk slyší, tak někdy až žasne, jak krásná a silná hudba ležela třeba i stovky let v archivu. Vezměme si třeba dílo Jana Dismase Zelenky. Kdybyste se před dvaceti lety zeptali v zahraničí na Zelenku, tak vám řeknou, že o něm téměř vůbec neslyšeli, dnes je to ale úplně jinak a tento skladatel je nově objeven, zejména díky aktivitě českých ansámblů, které se věnují právě znovuoživování tradice české barokní skladby. Když posloucháte naživo Zelenkova oratoria, tak vám přijde až neuvěřitelné, jakou sílu ta hudba má a jak tento dříve zapomenutý skladatel i v konfrontaci s hudbou Johanna Sebastiana Bacha patří k absolutní špičce barokní hudby.

Možná se může zdát úsměvné hovořit v případě hudby staré několik staletí o objevech, ale zdá se, že i zde je co objevovat. Jak je možné, že tak dlouho ležela v archivech, aniž by si ji někdo povšimnul?

Těch důvodů je hodně, ale především je třeba říct, že v době před stovkami let skladatelé svá díla komponovali na zakázku pro různé slavnostní příležitosti jako byly významné mše, korunovace králů nebo pro svatby či smuteční obřady. Díky tomu vzniklo ohromné množství hudby, ale nebyly takové možnosti jako dnes a velmi často zůstalo u jednoho provedení. V archivech je stále hromada zaprášených not, které čekají na objevení. Díky tomu, že postupně dochází k digitalizaci starých dokumentů, se občas podaří najít něco skutečně významného a hudebně velmi hodnotného, čehož se pak chopí ansámbly, které se věnují provozování staré hudby. Takže skutečně je to tak, že existuje stále velké množství staré hudby, která čeká na to, že začne její nový život. Proto věřím, že znovuobjevování a uvádění staré hudby má velký smysl.

Mám takovou zažitou představu, že pokud někdo pořádá festival, který je nějak žánrově zaměřen, tak to pro něj taková hudba musí být absolutní srdcovka. O vás vím, že máte velmi široký posluchačský záběr, přesto by mne zajímalo, zda je pro vás stará a duchovní hudba ve srovnání s jinými žánry něčím kvalitativně vyšším a jestli při jejím poslechu zažíváte to, co vám žádný jiný žánr neposkytne.

O mně je známo, že kromě vážné muziky miluji jazz a folklor, který jsem i odmalička hrál, i když teď k tomu už nemám příležitost. Stále ale folklor poslouchám. Myslím, že na muzice je zajímavé to, že ať už je rozkročena žánrově, nebo tematicky, tak u ní lze nasát a načerpat velmi podobné emoce. Pokud se ptáte konkrétně na duchovní hudbu, tak tady je to hodně specifické v tom, že pro tento typ hudby je nezbytně potřeba sakrální prostor. Přestože mám doma špičkové audio vybavení, musím se přiznat, že duchovní muziku doma moc neposlouchám, protože ani na nejlepší aparatuře nevynikne tak jako v sakrálním prostoru. Ty emoce při poslechu doma nikdy nezískám stejné jako v kostele. Získám jen informaci, že to někdo špičkově interpretoval, udělal záznam a já ho můžu poslouchat. Ale to, když sedíte, a možná někdy i trochu mrznete v kostele, sdílíte hudbu s dalšími posluchači a máte možnost vnímat doznívající echo, tak je to naprosto dokonalý zážitek, který při poslechu nahrávky nikdy nemáte. Ta hudba prostě byla cíleně psána pro živé provádění v kostelech, kde se počítá i s různými dozvuky v délce několika sekund. Tohle je něco, co se dá jen těžko nahradit reprodukovaným poslechem sebekvalitnější nahrávky.

Myslím, že tato vaše slova jsou asi nejlepší pozvánkou na koncerty. A možná i pobídkou pro ty, které duchovní hudba při poslechu nahrávek přes různé streamovací platformy jako je Spotify a podobně zatím tolik neoslovila. Třeba se při návštěvě některého z koncertů těmto lidem otevřou oči.

Ano, s tím jsem si stoprocentně jistý. Tyto streamovací platformy jsou sice dobré pro popularizaci hudby, ale zvuk těch nahrávek je většinou velmi komprimovaný. Na jedné straně můžete dvěma kliky poslouchat všechno, co se vám zamane, což je u jiných žánrů například v populární hudbě skvělé, ale zrovna duchovní muzice tato moderní forma distribuce nahrávek příliš nesvědčí. Zde je pro ten nejlepší zážitek nutný osobní kontakt s živou produkcí.