Ředitel festivalu Folklor bez hranic Lukáš Pavlík: Letos přijedou soubory z Řecka, Slovinska, Polska i Ukrajiny

Jako šéf přípravného a realizačního týmu působíš už delší dobu, vedl jsi i loňský ročník a stejně je tomu tak letos. Je nějaký rozdíl mezi přípravou a realizací Folkloru bez hranic loni a letos?

Rozdílů je hodně. Hlavní je asi úspora času u přípravy nového ročníku. Ty práce trvají celý rok, ale letos to všechno šlo jaksi rychleji. Mnoho věcí děláme elektronicky …

…co letos jste dělali s pomocí elektroniky na rozdíl od loňska?

Je to zvláštní, ale ten festival se zvláštně vyvíjí. Mnohem méně jsme se scházeli na organizačních poradách, protože jsme mnoho věcí vyřešili pomocí sdílených tabulek a mailových zpráv. Hlavní porady byly jen čtyři. V minulých ročnících jich bývalo více. Teď jsme se scházeli v menších skupinkách a pracovali jsme víc projektově …

Nevyužíváte už umělou inteligenci?

To ještě ne. Ale jak říkám, všechno se vyvíjí. Dřív jsme se scházeli ve větším počtu a každý měl před sebou list papíru a v ruce tužku, zapsali jsme si úkoly a šli na pivko. Dnes se sejdeme a otevřeme všichni notebooky. Je jich šest, protože festival celoročně připravuje šest lidí. Když ale přejdu k realizaci a přímo k festivalovému týdnu, tak tam už pracuje pětadvacetičlenný tým, který tvoří tanečníci ze souboru lidových písní tanců Hlubina.

Chceš říct, že soubor Hlubina vystupuje, tančí a zpívá a k tomu ještě všichni pomáhají v organizaci festivalu?

Ano. Všichni vystupujeme, tančíme, zpíváme, stavíme pódia, staráme se o soubory ze zahraničí, o jejich komfort, ubytování i o to, aby neměli žízeň a hlad a o mnoho dalších věcí.

Ale když už všechno začne, je zahajovací den a koncert, snad už jen v krojích účinkujete a víc nic, nebo ne?

Ano, tančíme, zpíváme, ale když náš úkol v denním programu na jevišti máme za sebou, tak zase v těch krojích běháme a pomáháme organizačně.

Něco takového si skoro nedokážu představit. Pojďme raději k jednotlivým festivalovým dnům a jejich programu…

Nechci zasahovat do koncepce a myšlenky festivalu tak jak jej připravili mí předchůdci před dvaceti šesti lety po vedením Katky Macečkové. I když je to náročné, takže každý den opět stavíme i bouráme pódia v některých ostravských městských obvodech, ve kterých už se festivalové koncerty odehrávají od prvního ročníku. Tradičně zahajujeme v Moravské Ostravě a Přívozu. V tomto obvodě se místo zahajovacího koncertu střídalo tak, že jednou byl na Jiráskově náměstí a o rok později na Masarykově náměstí.

Letos je to jak?

Zahajovací koncert jsme letos umístili na Masarykovo náměstí se začátkem v 16 hodin. Přece jen se tam vejde víc lidí než na Kuří rynek, jak se Jiráskovu náměstí říká. V úterý v 15 hodin to bude v městském obvodě Ostrava-Jih, kde už po několik let využíváme náměstí u finančního úřadu. Tam je takový malý amfiteátr, který jsme využili před lety poprvé, ale hned v dalším roce jsme šli do prostoru hned vedle a postavili jsme pódium, protože v tomto obvodě tradičně chodí na koncert velké množství lidí. Ve středu 14. srpna nás uvidí obyvatelé Mariánských Hor na Mariánském náměstí, kde jsme se pro letošní ročník jen přestěhovali do jeho druhé poloviny naproti pošty. Ve čtvrtek býváme tradičně v Ostravě-Porubě. Tam nás od 16 hodin najdou zájemci o lidové písně a tance jak z České republiky, tak ze zahraničí. Každý ročník festivalu zatím vždy končil v pátek závěrečným slavnostním koncertem na Slezskoostravském hradě. V jednotlivých městských obvodech je vstup na koncerty volný, na hrad si ale diváci kupují vstupenky, je možné zakoupit je přímo v pokladně při vstupu do areálu hradu. V pátek začneme v 16 hodin pořadem dětských souborů. Od 18 hodin začne závěrečný koncert vystoupením organizátora celého festivalu, Souboru lidových písní a tanců Hlubina. Následovat budou programová čísla všech domácích i zahraničních hostů festivalu.

Nebude to dlouhý koncert?

Vždy si myslím, že skončíme ve 21 hodin, ale většinou se program protáhne do 21. 30.

Je něco, čeho si v programu obzvláště ceníš?

Ano, jsou to podle mého názoru velmi důležitá vystoupení v domech s pečovatelskou službou pro seniory a v sociálních ústavech. Letos jsou to čtyři ostravská centra pro osoby se zdravotním postižením a k tomu připočtu ještě koncert v lázních v Klimkovicích. Loni jsem se tam bavil s některými pacienty a pochvalovali si, že při jejich pobytech zaměřených hlavně na léčbu pohybového aparátu je náš koncert velmi vítaným vytržením ze stereotypu rehabilitačních cvičení.

Je něco, co ti v této chvíli dělá starosti, případně řešíte letos nějaké nečekané problémy?

Dosti velkým problémem bylo odřeknutí zahraničního hosta, souboru z Kapverdských ostrovů. Omluvili se, že nedostali víza pro vstup do České republiky. Podařilo se ale získat místa Kapverďanů Řeky, takže přijedou členové folklorního sdružení Assiros. Starosti mi způsobil nečekaný požadavek vedení slovenského souboru Oblík, aby naši přátelé ze Slovenské republiky nemuseli bydlet na stejném patře s našimi hosty z Ukrajiny, se souborem Yagidky.

Důvod?

Těžko říci. Snad válka na Ukrajině, politika, různé názory na spolupráci s Ukrajinou v České republice a na Slovensku …

Vzpomínám na jeden z minulých ročníků, kdy bývalá ředitelka Kateřina Macečková odvážně pozvala brzy po ukončení války v bývalé Jugoslávii dva soubory. Jeden byl srbský a druhý chorvatský. V průběhu tradičního festivalového společenského večera, při kterém každý zahraniční soubor po večeři na kolejích Ostravské univerzity učí své písně a tance ostatní hosty z různých koutů světa, se Srbové a Chorvati sešli spolu na jednom patře a zamkli se tam. Organizátoři se obávali konfliktu. Ale lidé z folklorních souborů z Chorvatska a Srbska si nenechali politikou zkazit život a naopak společně tančili a zpívali. A nakonec společně přišli mezi ostatní.

Já doufám, že folklor je o spojování a věřím tomu, že se nám podaří tyhle politické názorové problémy vypustit a že tady týden budeme společně žít hudbou a tancem. Věřím, že se nám podaří se s našimi hosty takto domluvit.