Není jednoduché najít každý rok originálního a zajímavého vítěze, říká šéf hudební soutěže Líheň před dalším ročníkem

Už od první poloviny července se hudební skupiny mohou přihlašovat do 23. ročníku soutěže Líheň. Co pro to musí udělat?

Přihlášení probíhá na webové stránce soutěže lihen.cz. Snažíme se, aby přihlašování bylo co nejjednodušší, proto zabere opravdu jen pár minut, mnohdy dokonce jen pár sekund. Pokud má přihlášená kapela profil na portálu Bandzone, vypíše jen tři řádky a má hotovo. Pokud ne, musí nahrát zejména svou soutěžní píseň, která nejlépe definuje její styl, a to může chvíli trvat. I tak se ale jedná o velmi jednoduchý úkon a nikdo s tím zatím nikdy neměl problém.

Koncerty vybraných kapel se uskuteční stejně jako loni v klubech v Havířově, Karviné a v Ostravě. Je to za vás nejoptimálnější řešení, nebo uvažujete o přidání nějaké lokality? Nabízí se třeba Nový Jičín, Jablunkov…

Měli jsme už několikrát myšlenky na rozšíření soutěže do jiných měst a také do jiných zemí. Vizí bylo propojení Česka, Slovenska a Polska. Dokonce jsme už pořádali soutěž i v polském Krakově. Poměrně vysoké finanční náklady a organizační náročnost, to vše doplněné covidovými léty, nám ale zabránily v tom pokračovat. Navíc jsme zjistili, že náš Moravskoslezský kraj má úžasnou polohu na hranici všech evropských zemí, kterou akceptují všechny kapely. Náklady na cesty do klubů jsou pro všechny přibližně stejné a snad i celkem rozumné.

Podle jakého klíče přihlášené kapely do jednotlivých kol rozdělujete? Preferujete spíše, aby se v jednom kole na jednom místě utkaly skupiny, které jsou žánrově podobné, nebo zcela odlišné?

Prvním sítem kapel je poslech všech nahrávek desítkou porotců, kteří vyberou stovku svých favoritů do základních kol. Z nich poté produkce soutěže poskládá základní kola ze stylově obdobných kapel. V dalších kolech už ale stylová čistota není možná. Vždy se poté naopak snažíme, a většinou to vychází, aby si každý soutěžící zahrál postupně ve všech třech klubech a ideálně se setkal s kapelami z jiných regionů či zemí. Tato konfrontace je posouvá dál a mnohdy je pro ně až šokující, jaký je například rozdíl mezi českou a polskou hudební scénou. I toto je pro kapely údajně důvodem, proč se do Líhně hlásí.

Jak byste reagoval na argument, že kapely váhají, zda se mají do nějaké soutěže přihlásit, případně, že se už párkrát někam přihlásily, ale spálily se?

Vůbec se jim nedivím, že váhají. Komunikujeme s nimi a často nám vyprávějí až hrůzné historky, kolik do úspěchu v nějaké soutěži investovali a poté vyhráli nesmyslné ceny a ukázalo se, že se jen pořadatelé jejich snahou bavili. Jedním z případů opravdu šokující výhry byly celoroční lístky na hromadnou dopravu v nejmenovaném městě, když vítězná kapela bydlela pár set kilometrů jinde (smích)… Většinou jde o různé soutěže s hlasováním přes internet, kde rozhoduje počet kamarádů více než kvalita muziky, nebo soutěže v klubech, které soutěží jen zabíjejí volný prostor v programu a o vítězi navíc rozhoduje místní publikum. Vyhrávají pak zásadně místní kapely a ostatní jsou spíše kompars… Do takových bych se ani já rozhodně nehlásil.

Jak se tedy podle vás pozná spolehlivá produkce a opravdu férová soutěž?

V dnešní době už je to poměrně jednoduché. Doporučuji kapelám prostudovat historii soutěže, délku její existence, její výherce, atraktivitu cen, o které se hraje, případně si zjistit,
kdo jsou pořadatelé. Podle těchto základních indicií zjistí, jestli má, nebo nemá smysl, se hlásit. Pokud každoročně vyhrávají jen místní kapely, je asi zbytečné jezdit po republice dělat někomu kompars. Další ověřovací možností je spojit se s některou kapelou, která soutěží prošla. Ta podá určitě objektivní názor.

V soutěži Líheň tedy podobné excesy, které jste popsal, opravdu nehrozí? A nezlobí se i na vás přihlášené kapely, které ani na další pokus nebyly vybrány?

Snažíme se, aby byla soutěž co neférovější a aby hudebníci jasně věděli, kdo rozhoduje a proč rozhodl, jak rozhodl. Po každém vystoupení navíc mají možnost dotázat se porotců, co udělat lépe a kde udělali nebo dělají chybu. Někdy je to pro mladé hudebníky až kruté vystřízlivění, ale posouvá je to nahoru. A to je hlavní účel soutěže. A pokud se někdo přihlásil do Líhně a nebyl vybrán, rada je jednoduchá – ať to zkouší znovu. Často se za rok kapely výrazně posunou a pak už mají šanci uspět i dále. Bohužel nemůžeme nechat vystoupit všechny. Hlásí se nám každý rok několik set skupin a nastoupit do základních kol jich může jen čtyřiapadesát.

Pravděpodobně nejčastěji se do soutěže hlásí české, slovenské a polské skupiny. Dokážete mezi nimi rozpoznat, která kapela z jaké země pochází? Čím se kapely z jednotlivých zemí liší nejvíce a co je nejvíce charakteristické pro skupiny z České republiky, Polska a ze Slovenska?

Je pravda, že rozdíl mezi zeměmi je pro mne po těch desítkách let místy poznatelný, ať už jde o jakýkoliv hudební styl. Ale rozhodně bych si netroufnul říct, že jsem na to nějaký specialista (smích)… Asi hlavním rysem přihlášených polských hudebníků bývá jejich vyhranost a profesionální aranže, slovenská scéna zase nabízí jedinečnou melodiku, ta česká pak asi pestrost, i když spousta českých kapel bohužel dost často slyšitelně kopíruje své velké vzory. Také proto není jednoduché najít každý rok originálního a zajímavého vítěze. Ale v historii soutěže jsme zatím byli s rozhodnutím poroty vždy spokojení a vzešlo z toho dost zajímavých úspěšných kapel.

V loňském roce Líheň vyhrála kapela Kameník. Proč by se hudební fanoušek měl zajímat o tvorbu této olomoucké skupiny?

Kapela Kameník oslovila porotu zejména mixem stylů a hudebních žánrů. Písně se nepodobaly jedna druhé, což tak spousta kapel bohužel má. Když jdete na koncert do klubu nebo na festival a po patnácti minutách jasně víte, co bude znít až do konce vystoupení, je to unavující a i pro fanoušky za mne nezáživné. Kameník takový není a do konce jeho koncertu netušíte, co zazní za chvíli. Také pódiová show je její jednoznačnou předností. Jinými slovy radíme kapelám, aby se neuzavřely ve svém stylu se slovy: „My hrajeme hardcore a ten se tak hraje“, ale pokusili se vnést do svého vystoupení osvěžující prvky.

Co říkáte na to, že kdysi bývaly podobných soutěží, větších i menších, spousty? Pořádali je provozovatelé klubů, ale i řada nadšenců. V současné době už jich je daleko méně. Čím to je?

Je pravda, že hudebních soutěží bývalo více. Není jednoduché najít přesné důvody, proč už jich tolik není. Osobně si myslím, že konec soutěží a na nějakou dobu menší zájem fanoušků o rockovou muziku způsobil nástup elektronické taneční hudby. Po letech útlumu ale dnes už zase vidíme, že rock je prostě nesmrtelný a pořádání Líhně a rockových projektů má opravdu smysl. Dalším důvodem úbytku hudebních soutěží je pak určitě fakt, že jde o časově i organizačně dost náročnou práci. Také sehnat finance na podobné projekty není zrovna jednoduché. Ještě ale zbylo pár nadšenců, kteří chtějí pomáhat muzice a nadějným novým tvářím, a my jsme hrdí na to, že mezi ně s kolegy z Viking Agency patříme.

Když už jsme u té finanční a organizační náročnosti, jak se v dnešní době vůbec shání finance na podobné projekty? A jak na vaše aktivity nahlížejí představitelé samospráv? Setkáváte se spíše s podporou, nebo jsou častější reakce, že o akce pro menší publikum není moc zájem?

O oslovování sponzorů a partnerů by asi mohl vyprávět kdokoliv, kdo se snaží uspořádat nějakou akci. A bylo by to nadlouho a na samostatný rozhovor. Zjednodušeně jde o neustálé oslovování partnerů. Občas se vám podaří najít takového, kterému se váš projekt líbí, a to je pak velká výhra. Často se ale potýkáte s nezájmem nebo vám oslovená firma vysvětlí, že podporuje jiné projekty a vy máte prostě smůlu. A toto je stálá a nekončící práce. O to více si pak vážíte, když jste podpořeni z dotací a vidíte, že tady vám věří. Myslím si, že právě dotační systém je pro podobné aktivity jedním z nejdůležitějších způsobů financování. Díky městu Havířov, které soutěž Líheň podporuje od jejího zrodu, a letošní podpoře Moravskoslezského kraje, si můžeme dovolit ještě více odměnit soutěžící kapely a také připravit opravdu důstojné „Velké finále“ s atraktivním hudebním hostem. Oběma, a samozřejmě i všem ostatním partnerům, tímto moc děkujeme.

Pojďme se ještě na závěr vrátit k muzice samotné. Mnoho muzikantů naříká, že se nemají šanci dostat na pódia festivalů. Že tam pořadatelé zvou stále stejné interprety, kteří jim přilákají fanoušky. Souhlasíte s tímto názorem?

Bohužel ano. Právě to byl totiž jeden z důvodů, proč jsme před čtvrtstoletím začali s pořádáním hudebních akcí. Mnozí z nás kvůli neustálým zkouškám ve sklepech, bez možnosti následné veřejné prezentace, s aktivním muzikantstvím skončili. A pak jednou v klubu slovo dalo slovo a padlo rozhodnutí uspořádat pro amatérské kapely hudební festival Inkubátor, aby se mohli ukázat. Jenže už druhý rok na něm chtělo hrát tolik kapel, že to časově nebylo možné a bylo potřeba z nich vybrat – a tak vznikla soutěž Líheň. Ti nejlepší v soutěži si pak zahráli na festivalu po boku slavnějších jmen a postupně jsme je dostali i na další akce. Vrcholem bylo jejich účinkování na festivalech Masters of Rock a Colours of Ostrava.

A v současnosti je tomu jak?

I dnes se snažíme vítěze dostat na zajímavé akce, ale je to, jak potvrzují sami muzikanti, velmi složité. Přednost má ekonomika, což je logické. Každý pořadatel chce skončit v plusu a nikdo nechce riskovat neúspěch a malou návštěvu. Úspěch mu většinou zaručí mediálně známé tváře, a když náhodou zůstane v programu volné místo pro méně známou kapelu, přednost dostanou kamarádi pořadatelů. Ostatním kapelám tak nezbývá než se snažit dál a bojovat o své místo na slunci. My se budeme dál snažit jim v tom pomáhat. A pokud se chce někdo přidat, ať už jako partner, sponzor, nebo pořadatel nějaké akce, budeme za kapely i za nás jen a jen rádi.