Od Plachetky přes Olympic až po taneční hudbu v symfonickém hávu. Štěrkovna Open Music má za sebou výborný dvacátý ročník

O festivalovou píseň se postaral zpěvák, skladatel a textař Petr Harazin z kapely Nebe, který se o svém působení v hudební branži poutavě rozvyprávěl v besedě moderované renomovanou žurnalistkou Hanou Halfarovou. Harazin svou narozeninovou píseň zahrál také na kytaru a zmínil adrenalinové okamžiky, které zažil během procesu tvorby. Zpěvák a textař překvapil svou otevřeností, s níž hovořil o úskalích a ambivalenci hudebního šoubyznysu i vlivu komerčních rádií a médií na většinové mínění o povaze a podobě populární hudbě. V rozhovoru Harazin také prozradil, že jeho kapela Nebe letos ukončí svou aktivitu, také proto, že se nedostala do přízně těch, kteří mají konexe a vliv. K vystoupení kapely Nebe se ještě vrátíme. Nejdřív ovšem zmíníme ty, kteří se postarali o nejzásadnější okamžiky festivalu během jeho pátečního a sobotního programu (report z prvního dne jsme nabídli zde).

O jeden z největších zážitků se postaral Ondřej Havelka s Adamem Plachetkou a Melody Makers. Koncert s názvem Nebe na zemi podle jedné z písní autorského trojlístku Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek byl krásným pohlazením po duši. Nejznámější písně z filmů a her Osvobozeného divadla patří k ryzímu zlatu tuzemské populární hudby. Kdo chce, najde v nich mnohem víc, než ony dokola omílané pocity, jež jsou dnes mantrou těch, kteří diktují trendy. Písně tria V+W+J se dívají na život z různých úhlů pohledu a perspektivy, kterou si dnes sotva dokážeme představit. Ono to ale má smysl, protože najednou se otevře mnohem pestřejší, barevnější svět. Ondřej Havelka představil nejen tradiční repertoárové kousky svého brilantně sehraného orchestru, ale také nové aranžmá písně Klobouk ve křoví, které vytvořil skladatel Petr Wajsar.

Z koncertu Nebe na zemi. (Foto: Aleš Honus)

Pěvecké party kromě Havelky zpíval sólové , v duu i triu basbarytonista Adam Plachetka. Nejznámější český operní pěvec současnosti publikum velmi hezky překvapil a okouzlil. Nejen, že svým humorem elegantně zapadl do rozpustilé společnosti pánů a dámy s nástroji. Plachetka celý koncert také báječně odzpíval, odtančil a ukázal, že na rozdíl od některých primadon umí „přepnout“ a zbavit se operní manýry ve prospěch civilního, swingového a jazzového frázování. Byl to šťastný koncert, během kterého se lidé královsky bavili, smáli a zpívali. A občas se možná vskutku cítili jako v nebi na zemi.

Událostí, která se stala pamětihodnou ozdobou jubilejního ročníku festivalu Štěrkovna Open Music, byl koncert největší české rockové legendy jménem Olympic. Těžko říct, jak to Petr Janda dělá. Ono se totiž zdá, že ovládá magii a tajné nauky, nebo prostě upsal svou rebelskou duši ďáblu a spolu s ním i baskytarista Milan Broum, klávesista Pavel Březina a bubeník Martin Vajgl. Teď vážně: to, co pánové na pódiu předvedli, bylo neuvěřitelné, ale opravdové. Čistá dokonalá práce, skvěle zvládnuté řemeslo a současně něco, co ovládají jenom vyvolení. Písničky, které se zpívají dvacet, čtyřicet i šedesát let, aniž by na jejich myšlenkách, muzice a provedení něco markantně zestárlo.

Petr Janda. (Foto: Aleš Honus)

Petr Janda se ve svých dvaaosmdesáti představil v obdivuhodné fyzické, technické i pěvecké kondici: během každé písně měnil kytary, byl přesný, nespoutaný, důrazný, usměvavý a jeho komentář před písní Otázky mi vehnal slzy do očí. Takhle zpívá a hraje jen král českých rockerů, který rozdal celý svůj talent pro štěstí, pochopení a souznění bezpočtu lidí. Koncert, který společně odzpíval tisícihlavý dav, se nepochybně zařadil ke klíčovým okamžikům festivalu a jeho publika. Mimochodem, vidět, jak písně jako Okno mé lásky, Jasná zpráva či Osmý den svorně zpívají a prožívají teprve pětileté dívenky i osmdesátileté dámy, bylo prostě neuvěřitelně dojemné.

Podobně intenzivní ohlas měl během posledního festivalového dne ještě projekt Symphonic Dance Music, který se na festival vrátil po několika letech sice se stejným programem, ale v ještě větší síle. Unikátní propojení klasického orchestru a taneční hudby opět svedlo dohromady Janáčkovu filharmonii s oceňovaným dýdžejem Lukášem Ščurkem alias DJ Lowou, který připravil pro roztančené publikum na tři desítky největších světových tanečních hitů.

Symphonic Dance Music. (Foto: Aleš Honus)

Nechyběly kultovní songy francouzské formace Daft Punk, ani tvorba ikon elektronického žánru The Chemical Brothers a The Prodigy. Celý více než devadesátiminutový koncert doprovodila působivá laserová audiovizuální show. Kvalitní dramaturgií, špičkovým zvukem a nasazením všech zúčastněných se podařilo vytvořit dokonale synergický zážitek, který publikum protančilo do posledních sil.

O tom, že slovenští No Name jsou miláčky hlučínského festivalu, není důvod dlouze spekulovat. Sourozenci Timkovi umí navázat s publikem milý, srdečný a bezprostřední vztah, že si člověk připadá, jako by byl na rodinné oslavě. Z jejich koncertu si posluchači odnesli pocit blízkosti a pohody, kterou provázel jejich příjemný a uvolněný styl vystupování. Samozřejmostí byly největší hity kapely jako Večnost, Čím to je a Žily, které si publikum s chutí zazpívalo. V příjemně prokresleném zvuku bylo dobře slyšet jednotlivé nástroje. No Name umí dát najevo, že svou muziku dělají pod nátlakem, ale s láskou a radostí. Svou vděčnost prezentují nepodbízivě, ale tak, aby všichni odcházeli spokojení.

Během pátku a soboty na Štěrkovna Open Music vystoupilo několik desítek umělců. K dalším, komu se vystoupení velice povedlo patří Aneta Langerová, Voxel, Tomáš Klus, Letní kapela, Nebe a Mydy. Ačkoliv jejich písně se rozbíhají k odlišným žánrům, jedno je přesto spojuje: Svou hudbu a texty nestaví na podbízivém konzumu, laciných tricích a snaze šokovat.

Zpěvačka kapely Mydy. (Foto: Aleš Honus)

Velký ohlas měly také koncerty Vojty Dyka a D.Y.K., Rybičky 48 a Wohnout, své pozorné a nádherně rozezpívané publikum si přitáhla i nová komorní scéna, kde hrála živá cimbálovka, probíhaly besedy a zpívaly se třeba i písně největšího hudebního barda této země Karla Kryla, jehož nedožité osmdesátiny letos slavila celá republika. Jen napřesrok by možná bylo vhodné tento prostor vybavit klimatizací, protože chvílemi se zde téměř nedalo dýchat.

Festivalu Štěrkovna Open Music se povedl nebývale úspěšný ročník. To, že je vyprodáno, se zde pomalu, ale jistě stává rutinou. Jde ale o víc. Propojení populární hudby a speciálních projektů funguje a většina lidí si v programu najde to své. Hlučínské publikum je rok od roku vnímavější, což se projevilo i během méně navštívených koncertů, které přesto měly velký ohlas a především vysokou úroveň. Pořadatelé letos připravili nové uspořádání festivalového areálu, které výrazně přispělo k tomu, že se jednotlivé menší scény navzájem nerušily. Pestrá gastronomie, nadstandardní hygienické a sociální zázemí a pomocná ruka všech, kteří se starali o čistotu a pořádek, jsou dalšími atributy tohoto vymazleného festivalu, jež zaslouží pochvalu.

Dirigent Stanislav Vavřínek. (Foto: Aleš Honus)

Štěrkovna Open Music se zaměřuje výhradně na česko-slovenskou hudbu. Není smyslem tohoto textu polemizovat, je-li to dobře, nebo špatně. Festival má zkrátka svou dramaturgii, která má i s ohledem na blízké Colours of Ostrava svou logiku. Ačkoli Štěrkovna patří k velkým festivalům, kde vystupují nejznámější umělci, má pochopení i pro regionální kulturu a nebojí připomenout kapelu, která před dvaceti lety tento festival pomáhala nakopnout. Tato věc se odehrála v pátek, kdy na velkém pódiu v šestipísňovém setu vystoupila lokální legendární hardrocková legenda Lybar Band. Na závěr jejich energického vystoupení zazněla i proslulá rocková hymna Neila Younga Rockin‘ in the Free World.

Z koncertu Lybar Bandu. (Foto: Aleš Honus)

Přejme tomuto pohodovému, přátelskému a milému festivalu, aby i dalších dvacet let mohl připravovat svůj zážitkový program pro lidi, kteří žijí ve svobodném světě. Srdce má Štěrkovna Open Music na pravém místě.