Výborná atmosféra a zdařilé koncerty Farne, Pavlíčka, J. A. R. a dalších. Dvacátý ročník Štěrkovny začal ve velkém stylu

Štěrkovna Open Music letos slaví dvacáté narozeniny a všechno nasvědčuje tomu, že to letos bude oslava, na kterou nikdo ze zúčastněných nezapomene. Festival si k výročí nadělil také novou klubovou scénu, která ke dvěma velkým scénám nabízí alternativní program v podobě zajímavých besed a komorních koncertů.

Line-up zahájila Pam Rabbit. Česká zpěvačka s arménskými kořeny je slibným objevem tuzemské scény a během svého koncertu dala jasně najevo, že to není protekce či náhoda. Z jejího vystoupení čišelo sebevědomí, radost, spontaneita a velká energie, s níž si Pam podmanila zástupy pod pódiem k samovolné součinnosti. Jako zpěvačka se blýskla širokým výrazovým rejstříkem, který každé písni dodal osobité kouzlo a individuální vyznění. Potěšila také bezprostřednost, s níž tato zpěvačka vystupuje: „Tak mi někdo dal špatnej playlist, to není moje chyba,“ vtipkovala v jedné chvíli, když očekávala jinou píseň. A pak přiznala svou chybku…

Pam Rabbit. (Foto: Aleš Honus)

Úsměvů a pohody bylo na pódiu i v publiku během jejího koncertu víc než dost, a to i přesto, že Pam se nijak nepodbízí, ale ve své muzice a textech předkládá mimo jiné i věci, nad kterými je dobré se zamyslet.

Podobný ohlas se podařilo získat také Vesně, která ukazuje, že folklor je časově neohraničená studna plná inspirace. Dámská formace kolem Patricie Fuxové to rozbalila s vervou. Pověstné imaginativní vokály sice doplňovaly samply, ale živé výkony byly i tak solidní a došlo i na známou Ej, padá padá rosenka. Vesna svým atmosférickým popem dává lidovým motivům současné vyznění. Písně kombinující polštinu, angličtinu, ale třeba i ukrajinštinu, signalizují, že máme stejné problémy a je důležité táhnout za společný provaz.

Vesna. (Foto: Aleš Honus)

Větší jistotu by Vesna ještě mohla hledat v interakci s publikem. Výzva k tleskání stylem „každý, jak chce“ dopadla chaoticky, ale i tak to uznávaná kapela dokázala dobře rozjet, včetně vyzývavého slovního doprovodu: „Máme rádi folklor a myslíme si o něm, že je sexy.“

Nouzi o publikum neměla ani šílená brněnská úderka Poletíme? Něco tak originálního se může zrodit jen v jihomoravské metropoli. Svérázný, ironický i nekorektní humor této folk-punkové partičky, která svou muziku přiléhavě označila za turbo-šanson, je pro chvíle tance i poslechu jako ušitý. Zazněly samozřejmě nejznámější pecky, které jako vždy doprovodil komentářem frontman a zpěvák Rudolf Brančovský. Kromě toho, že Poletíme? to umí na pódiu rozparádit tak, že „davy šílí“, je součástí jejich koncertu i spousta dobré nálady a nepolevujícího tempa, dokud vám nedojde dech a nezačnete pomýšlet na svou poslední vůlí. Škoda dalších slov, Poletíme? musí člověk zažít osobně.

Poletíme? (Foto: Aleš Honus)

Ewa Farna je na Štěrkovně jako ryba ve vodě. Vystupovala zde už několikrát a pokaždé s velkým ohlasem. Nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy přišla pár chvil po své skvělé instrumentální, pěvecké a taneční kapele, v odvážném, smyslném kostýmu, který svědčil o tom, že popová diva nenechává věci jen náhodě. Ve sporém dráždivě červeném outfitu to zpěvačce náramně slušelo a důkazů, že se cítí uvolněně a dobře, bylo v jejím projevu víc než dost. Farna Štěrkovně k dvacátinám dopřála vymazlený set, složený z nových i klasických songů. Nechyběly hity jako Tělo, Boky jako skříň, Vlny, Zkraceno v překladu nebo No a co.

Pěvecky Farna dávno překročila hranice této země a jediné, co z ní ještě nedělá hvězdu světového kalibru, je skutečnost, že své písně zpívá stále v češtině a polštině. Není to dobře, ani špatně. Je to prostě tak a Farna dobře ví, co chce a pro koho to dělá.

Ewa Farna. (Foto: Aleš Honus)

Její set nabídl dokonalý hudební, taneční a choreografický zážitek, který byl do posledního detailu vychytaný. Přesto si i Farna občas najde svou únikovku, aby se na pódiu cítila doma. V písničce, kterou napsala už ve svých patnácti, se jí podařilo nejen krásně rozezpívat publikum, ale také se dokonale uvolnit a vyvést z míry, když spontánně okomentovala pohled člena security slovy: „Vy se na mě tak díváte… je mi vidět až tam?“

Potom měla i taková ostřílená borka, co dělat, aby se k nečekanému zážitku nevracela, stěží potlačovala smích, ale dozpívala píseň do konce. Koncert Ewy Farne byl po zvukové stránce gurmánskou záležitostí a současně jasným potvrzením, že Ed Sheeran, se kterým česká popová jednička o víkendu vystoupí, prostě nemohl zvolit lépe.

Michal Pavlíček. (Foto: Aleš Honus)

Štěrkovna Open Music si zase nemohla zvolit lepšího českého kytaristu, než je Michal Pavlíček. Tento letos osmašedesátiletý rockový matador má stále sílu a inspiraci na rozdávání, což potvrdil svým naprosto fantastickým výkonem a koncertem. Pavlíček si ke spolupráci kromě svých stálých spolupracovníků přizval Unique Orchestra. Ansámbl, složený ze smyčcových a dechových nástrojů, hrál pod vedením houslisty a dirigenta Alexeje Aslamase. A byla to trefa doprostřed terče, který si vzalo na mušku postupně několik zpěváků.

Bára Basiková. (Foto: Aleš Honus)

Nejdřív přišla Bára Basiková, která ukázala, že písně Sandonorico, Veliké lalulá, Košilela či Carmen jsou stále intenzivní, bolestné a láskyplné perly, naplněné emocemi jako vulkán plný žhavé lávy. Basiková zpívá ve věku, kdy rockové zpěvačky už pomýšlí na zasloužený odpočinek, úctyhodně. Na jejím projevu je sympatické i to, že se nesnaží přehrát do role, kdy jí bylo dvacet a po pódiu lítala jako uragán. Její vystoupení provázela uměřenost, profesionalita, lehká nostalgie a pokora. Reakcí publika byl pak velký obdiv a uznání.

Nechyběla ani další Pavlíčkova pěvecká múza Monika Načeva, která se představila ve fantastické pěvecké i fyzické kondici. Její kultovní song Udržuj svou ledničku plnou se nestal absolutním megahitem snad jen proto, že má tak obskurní název. Každopádně Načeva se na pódiu během této písně dokonale utrhla ze řetězu, a kdo netušil, co dokáže, musel mít oči navrch hlavy.

Michal Pavlíček a Monika Načeva. (Foto: Aleš Honus)

Skvělý průběh koncertu Michala Pavlíčka & Unique Orchestra na závěr ještě vygradoval mladý zpěvák a učitel chemie Radek Krasohled Škarohlíd, který, jak prozradil Pavlíček, „je schopen se přetvořit v Jima Morrisona a všechny ty rockový hvězdy a udělat opravdu setsakramentskej kravál.“ Že kytarový mág ani trochu nepřeháněl, jasně doložilo peklíčko, které se posléze rozpoutalo: Na václavským Václaváku, Zubatá nebo hymnická Ó hory, ó hory v podání mladého dravce vyhecovalo publikum do bodu varu. Šikovný zpěvák by jen napříště mohl vědět, že Ostrava a Hlučín není totéž…Mimochodem, věděl jsem, že Alex Aslamas je vynikající houslista a skladatel, ale netušil jsem, že je tak skvělý dirigent. Z fleku by mohl tuto profesi vykonávat v daleko větší míře.

Pavlíčkův speciální koncert s orchestrem byl skutečným zážitkem, který už nic dalšího z programu nemohlo překonat. Kdo byl u toho, viděl kytaristu a skladatele, jehož fantastický kytarový a skladatelský vibe pluje napříč hudebními žánry. Mistr střídal během hry pět svých skvostných kytar a dopřál publiku své obvyklé spanilé improvizace. Pavlíček je jedinečná osobnost s nadčasovou autorskou vizí, která nikdy neztratila ze zřetele odvahu, charakter, autorskou i občanskou svobodu a naprostou oddanost k muzice.

Dan Bárta během koncertu J. A. R. (Foto: Aleš Honus)

Dalším zářezem večera byl nespoutaně recesistický, provokativní a tanečně rozparáděný koncert J.A.R. Většina umělců se snaží lichotit místnímu publiku, což je občas znát z podbízivých řečí. J.A.R. to vzali trochu z jiného soudku: „Přijeli zmrdi z Prahy, máte radost?“, zeptal se sarkasticky v úvodu publika Viktořík, oděný do riflí s jednou nohavicí a barevným trikem, z kterého mu dole vyplouvalo břicho…

Podobných bonmotů, sexistických narážek a prasečinek zejména v podání dvojice Klempíř – Viktořík zaznělo během jejich koncertu nepočítaně. Dan Bárta ve skvělé hlasové kondici občas raději mlátil do perkusí, jinak měl sto chutí řádit jako jeho dva parťáci, kteří byli toho večera rozjetí jak dva buldozery.

Z koncertu J. A. R. (Foto: Aleš Honus)

Nechyběly lahůdky Jesus Kristus Neexistus?, Sláva nazdar výfetu, Už mizí pryč je Hanka a další laskominy této prachsprosté bandy, která si umí dělat legraci ze všech a ze všeho, včetně sebe sama. Tomu odpovídalo i závěrečné Viktoříkovo: Tomu říkáte potlesk? J.A.R., to jsou nejen skvělé texty, ale i parádní muzika pod záštitou hudebního velekněze funkových riffů Romana Holého a skvělé rytmické i žesťové sekce. Paráda!

Divokej Bill. (Foto: Aleš Honus)

První den by nebyl úplný bez koncertů kapel Divokej Bill a Tři sestry. Také jejich vystoupení bylo přijato publikem s nadšením, které si obě formace užívaly s evidentním potěšením. Obě předvedly směsici svých největších hitů a zanechaly velmi dobrý a pozitivní pocit. Divokej Bill to s lidmi prostě umí a dopřál svému publiku své největší hity jako Malování, ale i písně z posledního alba. Během koncertu zazněla z úst zpěváka Vency Bláhy i poklona Třem sestrám, které byly součástí exploze divoké a komunistickým režimem nespoutané hudby devadesátek a inspirovaly řadu dalších.

Také formaci Lou Fanánka Hagena se podařil znamenitý set plný legendárních hitů jako Život je takovej, Průša je úchyl a Sovy z mazutu. Ostatně, souvětí Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude by se mohlo tesat do mramoru…

Z koncertu kapely Tři sestry. (Foto: Aleš Honus)

Štěrkovna Open Music má za sebou jeden z nejlepších výkopů festivalu. Snad jen nebýt občasných potíží se zvukem, ve kterém dominovaly basové hloubky a zbytečně hlasitá produkce na úkor větší instrumentální vyváženosti (například během koncertu Vesny bylo housle slyšet jen sporadicky). Snad se i tuto věc podaří během dalších dvou dnů dotáhnout k větší spokojenosti všech.