Lenny Kravitz na Colours rozhodně nezklamal, k euforii chyběl jen větší tah na branku

Než ale vydal festival prohlášení, že koncert Lennyho Kravitze není ohrožen, pořádně mi zatrnulo. Vzpomínky na loňský rok jsou celkem čerstvé a letošní ztráta Queens of the Stone Age stačila. Setkání s hudební legendou ve mně vyvolalo smíšené pocity. Není proč pochybovat, že Lenny Kravitz je fenomenální muzikant. Interpretační stránka dvouhodinového koncertu neměla jediné slabé místo. Parádní muzikantské výkony, skvělá souhra, improvizační gejzíry saxofonisty a dalších hráčů… to vše bylo profesionální, načančané a zabalené do skvělého a čitelného zvuku.

Lenny zahájil svůj set peckou Are You Gonna Go My Way, po níž následoval průřez jeho diskografií s ochutnávkami z aktuálního alba Blue Electric Light. Krásný moment přišel v písni Stillness of Heart, do jejíhož refrénu Kravitz spontánně zapojil publikum. Nepochybně jeden z vrcholů koncertu. Nejočekávanější hity zazněly zejména v druhé polovině koncertu: It Ain’t Over ‚Til It’s Over, Fly Away a American Woman stačily ještě roztančit zástupy, Kravitz našel sílu i na přídavek Let Love Rule.

Lenny Kravitz v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Slova jako láska a děkuji zaznívala z jeho úst mezi písněmi nejčastěji. Z koncertu Lennyho Kravitze jsem měl pocit řemeslně špičkově odvedené práce. Kapela kolem něj šlape neuvěřitelně, sám Kravitz odzpíval celý koncert naprosto fantasticky, doslova jako z nahrávky. V celkovém pohledu však jeho show trochu zaváněla rutinou a měla usedlé tempo. Možná jsem spíš čekal nespoutaný rockový večírek plný živelného muzicírování a hecování publika k interakci namísto okázalých procházek po pódiu a polibků vysílaných do publika. K tomu bohužel za dvě hodiny s výjimkou zmíněné Stillness of Heart téměř nedošlo. Unylému tempu neprospěly ani dlouhé prodlevy mezi jednotlivými písněmi, které Kravitz nechal často bez komentáře. Možná únava z předchozích koncertů? Každopádně i retro rockový večírek potřebuje své kontrasty, energii a gradaci. Zažít Kravitze osobně byl příjemný zážitek a nepochybně i splněný sen, důvod k euforii a bezvýhradnému nadšení to ale tentokrát nebyl.

Z koncertu kapely Tangerine Dream. (Foto: Aleš Honus)

Nejsilnější zážitky ze třetího festivalového dne jsem si odnesl z koncertů Tangerine Dream, Kwiat jabłoni, Numori, Onipa, Meowlau x Val a Freekind. Vystoupení kultovní elektronické formace Tangerine Dream se sice odehrálo beze slov, ale monumentální architektura jejich hudby byla fascinující, stejně jako nekompromisní improvizační linky a vysoké vertikály všech souzvuků. V kapele sice už nikdo ze zakládajících členů není, přesto aura výjimečnosti byla více než patrná.

Kwiat jabłoni. (Foto: Aleš Honus)

S polskou formací Kwiat jabłoni si vystřihla jednu písničku i zpěvačka Ewa Farna. Tento koncert dokázal diváky vtáhnout do děje a prožít každý okamžik naplno. Obskurní parametry měl podle očekávání set jihokorejských vyslanců K-popu Numori, kteří to rozbalili ve velkém stylu. Podobné nasazení a energii by bylo příjemné zažít také u tuzemských kapel.

Numori. (Foto: Aleš Honus)

O tom, jak získat přízeň diváků, by mohla vést semináře afrofuturistická Onipa. Kvarteto z Velké Británie a Ghany pustilo své strhující rytmy přímo do davu, jehož interakce se rovnala čiré a radostné euforii.

Meowlau x Val. (Foto: Aleš Honus)

Srdce zaplesalo také během vystoupení slovenských Meowlau x Val, které tvoří hudebnice a producentka Laura Jašková a zpěvačka Valentina Vlková. Skvěle sehranou dvojici na pódiu doplnil bubeník Vladoš Paška, jehož zuřivé rytmické artilerie chvílemi tuto scénu málem srovnaly se zemí. Vynikající zážitek jsem si také odnesl z koncertu chorvatsko-slovinského dua Freekind. Pianistka a zpěvačka Sara Ester Gredelj a bubenice Nina Korošak-Serčič se mohou opřít o klasické vzdělání, ale jejich muzika kombinuje hip hop s jemnými odstíny jazzu, popu a soulu. Tolik skvělé živé muziky pouze ve dvou lidech jsem letos jinde na Colours of Ostrava nezažil.

Zpěvačka Lenny. (Foto: Aleš Honus)

Česká zpěvačka Lenny zažila na rozpáleném slunci horké chvilky, ale to je úděl všech, kteří mají privilegium hrát na hlavní scéně. Lenny nechala na pódiu všechno, její zpěv ale bohužel tentokrát nepatřil mezi magnety včerejšího dne.

Zajímavé vokální ekvilibristiky předvedla zpěvačka Danyka Sioui vystupující pod jménem Anyma. Dvojice Jordan Háj & Ema Smetana si dokázala získat přízeň publika pohodovou muzikou, příjemným vystupováním i komplimenty jako: „Ostravo, jste nejlepší publikum v republice, ale vy to víte.“

Son Mieux. (Foto: Aleš Honus)

Podivné manýry se konaly v režii sedmičlenné holandské formace Son Mieux. Hudba kapely připomínala desítky slavnějších popových ikon a rozhodně svým provedením a kvalitou nijak nevyčnívala. Velkým nasazením a spontaneitou si však Son Mieux získali většinovou přízeň i přes zbytečně sáhodlouhé proslovy.

Sobota je posledním dnem letošních Colours of Ostrava, kdy na tomto festivalu vystoupí například popová diva Zara Larsson, elektronický mág James Blake, izraelská ikona žánru Infected Mushroom či zpěvák Sam Garrett. A téměř na závěr i Sevdaliza, která nemohla o den dříve přijet kvůli dopravním komplikacím.