Shakesperovské slavnosti v Ostravě odstartovaly povedenou taškařicí Večer tříkrálový v režii Vojtěcha Štěpánka

Shakespearovské slavnosti mají svou tradiční atmosféru, která se z jeviště line do hlediště a šmahem zpět. Právě takovou energii mohli zažít diváci na pondělní premiéře nové inscenace Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. S laskavým úvodem překladatele, profesora Martina Hilského, se před diváky rozehrála tříhodinová smršť, na jejímž konci stálo spokojené hlediště plné rozjařených tváří.

Z inscenace Večer tříkrálový. (Foto: Kamil Hauptmann)

Vojtěch Štěpánek využil předešlého úspěchu se „Zkocenkou“ a vsadil na fungující vzájemnou chemii herců, které dobře zná. Kristýnu Leichtovou, Josefa Kalužu, Vladimíra Poláka a Jiřího Sedláčka ostravským divákům netřeba představovat, a kdo měl možnost vidět Zkrocení zlé ženy, jistě si všimne jistých podobenství. Štěpánkův rukopis je znát především v jeho rozverných lascivních narážkách, jichž je zde přehršel, v důrazu na hudební složku, která je originální, nápaditá a příjemně dokresluje hravost celé inscenace, a především na hereckých osobnostech, které nechává hrát si se svými postavami.

Na pozadí scény Davida Baziky, jenž vsadil na přímořský efekt, se odehrává příběh Violy. Ta se vydává za chlapce Cesaria, stává se pobočníkem knížete Orsina toužícího po hraběnce Olivii, která ho odmítá, ale která po setkání s Cesariem touží pro změnu po něm. Violu hraje Sára Erlebachová, které tato postava velmi sedí, a jako nositelka jediné vážnější role vyvažuje rozverné tendence inscenace. Vrací diváky zpátky do děje, který oplývá množstvím kliček a postranních uliček.

Kamila Janovičová. (Foto: Kamil Hauptmann)

Vůči Cesariovi/Viole je znát velký kontrast v podobě Kamily Janovičové, která hraje Olivii. Její široký herecký rejstřík má zde zelenou, ale mnohá ukřičená místa zbytečně ubírají hraběnce na jemnosti. Nicméně Olivie je díky Kamile Janovičové velmi barvitá osobnost, která diváky baví svou přeměnou z truchlící nedostupné ženy na dychtivou a v citech zmítající se famme fatale.

Knížete Orsina, jenž touží po hraběnce Olivii, ztvárnil Petr Buchta. Jeho Orsino je přesně odrazem malichernosti a zbytečného marnění času. Jeho až chvílemi infantilní ztvárnění je velmi vtipné a velmi zdárně vytváří dokonalý kontrast k Cesariovi, jenž mluví přes svůj mladý věk vážně a uvědoměle. Orsinova linka je rytířsky romantická, ale prázdná, a to Petr Buchta velmi dobře, místy až na hraně koketerie, vystihuje.

Petr Buchta. (Foto: Kamil Hauptmann)

Co se v inscenaci skutečně povedlo, jsou velmi krásné kostýmy Romana Šolce. Hraběnce Olivii to velmi sluší, velmi výrazný je také kostým pro Petra Panzenbergera, jehož postava pana Ondřeje Třasořitky dostává jasný obraz šlechtice, na němž je ušlechtilý pouze jeho šat. Všechny kostýmy jsou čitelné, nemají ambice přesahovat svou funkci a dodávají postavám jasné kontury.

Mimo ústřední trojici nevynechal režisér důležitou linku odehrávající se mezi správcem u hraběnky Olivie Malvoliem, jejím strýcem panem Tobiášem, komornou Marií a panem Ondřejem Třasořitkou, jenž si Olivii přišel namlouvat. Kristýna Leichtová coby komorná Marie si společně s Josefem Kalužou – panem Tobiášem – činí šprťouchlata z poťouchlého pana Ondřeje. Odlehčená atmosféra se podepisuje na uvolněném ostrovtipu všech tří zmíněných herců, kteří si vzájemně nahrávají a baví se sami sebou.

Petr Panzerberger. (Foto: Kamil Hauptmann)

Petr Panzenberger je dokonalý shakespearovský chameleon a vidět ho hrát pana Ondřeje v sezoně, kde exceluje coby Richard III., je velká divácká lahůdka.

Malvolia, správce u hraběnky Olivie, hraje Vladimír Polák. Jeho herectví už asi nikterak nepřekvapí, a ačkoli je místy velmi předvídatelné, Malvolio v jeho podání je přesně takový, jaký by měl být, včetně žlutých punčoch a podvazků do kříže.

Vladimír Polák. (Foto: Kamil Hauptmann)

Do vedlejších rolí Vojtěch Štěpánek obsadil dále Radka Melšu coby Sebastiana, bratra Violy, poněkud ne zcela povedenou genderovou záměnu vidím v jeho následovnici a zachránkyni Antonii, kterou ztvárňuje Lenka Kucharská Sedláčková. Už tak rozvětvená inscenace tímto ještě více situaci zamotává a pro takové pokusy zde vzhledem k dlouhé časové stopáži úplně není prostor.

V roli Fabiana se objevuje Lukáš Adam, kapitána hraje Dušan Urban, Tomáš Rossi se společně s Michaelem Rozbrojem ujal role strážného a Valentina hraje Ivo Marták.

Z inscenace Večer tříkrálový. (Foto: Kamil Hauptmann)

Ivo Marták a Tomáš Rossi se podílejí také na hudebním podkresu a vytvářejí spoustu zvukových efektů, které doprovázejí milé a vtipné gagy. Hudební složka je zde důležitou součástí inscenace. Autorské písně Jiřího Krhuta a Jiřího Sedláčka jsou krátké a výstižné doplňují světoznámé melodie písní, které příznačně okoření dané situace.

Ačkoliv nejsem příznivcem dlouhých přetažených představení, zde musím uznat, že délka inscenace je vykoupena dobrou zábavou. Letní shakespearovské slavnosti jsou určeny pro diváka, který se chce setkat s klasikou, ale nechce jí být umořen. Chce se bavit, ale s noblesou. Večer tříkrálový vás pobaví, velmi pobaví. I přes lascivní humor, který nemusí sedět úplně každému. Zde je rozverně dávkován, a to a především ve chvílích, kdy jej text Williama Shakespeara unese a podepře.

Na hercích je znát, že je text baví, a díky tomu se dobře baví i diváci.

*

William Shakespeare: Večer tříkrálový aneb cokoli chcete. Režie: Vojtěch Štěpánek. Překlad: Martin Hilský. Úprava textu: Vojtěch Štěpánek a Petr Sýkora. Scéna: David Bazika. Kostýmy: Roman Šolc. Hudba: Jiří Krhut a Jiří Sedláček. Recenze je psaná z premiéry uvedené na Letních shakespearovských slavnostech v Ostravě v pondělí 8. července 2024.