Hromy a blesky nad Ostravou! Na Beats for Love řádila francouzská superstar David Guetta

Tak tancuj, než se rozední, vždyť hudba v dálce nám pořád hraje… To jsou slova z písně Svatební košile od rockové kapely Harlej. A těch, kteří si je vzali k srdci, byly opět desetitisíce. Ať už v areálu Dolních Vítkovic, nebo v nedalekých hudebních klubech, kde taneční veselí pokračovalo i po rozednění, co se brány industriální lokality zavřely. Dle dostupných údajů od pořadatelů bylo v první den v areálu 34 tisíc lidí, druhý den o čtyři tisíce více, třetí už přibližně 40 tisíc a v sobotu už prý přes 50 tisíc lidí.

Návštěvníci Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

O čísle deset se ve fotbale hovoří jako o čísle pro vyvolené. Na zádech jej nosili například Pelé, Maradona, Platini, Del Piero, Baggio. S desítkou stále běhá Messi. Všechno prvotřídní hráči. A do světové extratřídy mezi tanečními festivaly dospěl i ten ostravský. Organizátoři připravili pro desátý ročník 18 pódií, kde zahrálo 512 interpretů, převážně dýdžejů.

Jako největší hvězda byl avizovaný David Guetta. Rodák z Paříže nabídl vše, co se dalo očekávat. Hit za hitem, k tomu ohromující vizuální a pyrotechnické efekty. Pro někoho absolutní taneční extáze, vystřelení na vrchol blaha, pro jiného jen odrhovačka. Sto lidí, sto názorů, které ke shodě asi nepovedou. Rychleji a přesněji bychom zřejmě spočítali, kolik selfíček a videí návštěvníci Beats for Love během festivalu udělali.

Z show Davida Guetty. (Foto: Jan Pulkrábek)

Do Guettovy The Monolith Show se vměstnaly například skladby (či jejich úryvky) I am Good (Blue), Be My Lover, Baby Don´t Hurt Me (s odkazem na What is Love od Haddawaye), Bad Memories, No Limit od 2 Unlimited nebo novinková I Don´t Wanna Wait. Rozparádění fanoušci si je zpívali, dav aplaudoval, křepčil a nechal se unášet na vlnách, které z velína dirigoval král David. Co slovo z kapitánského můstku, to reakce publika. Zkrátka vše, na co příznivci věhlasného francouzského DJ přišli, dostali. Tečka.

Vystoupení zpěvačky Becky Hill bylo o poznání vlažnější. Zpívajících interpretů se na hlavní stagi Beats for Love zas tolik neobjevilo. A možná zrovna tento nezvyk na trase hudebník – divák se na celkovém dojmu podepsal. Anglickou zpěvačku doprovázeli jak hostující vokalisté, tak třeba hráči na smyčcové nástroje, ale ani tento tahák, který měl přispět k aranžérské barevnosti písní, nedokázal doutnák přijetí zažehnout zcela naplno. Snad jen, když Becky Hill vytahovala ze své repertoárové truhlice i osvědčené hity Wish You Well nebo Outside of Love, se strhla silnější erupce nadšení.

O poznání živější a přesvědčivější byl brazilský hitmaker Alok. To ovšem neznamená, že by organizátoři měli zpívající interprety opomíjet. Právě žánrová pestrost byla tím palivem, které sobotní program na Love Stagi řádně nakopávalo. V pozitivním smyslu.

Delta Heavy. (Foto: Aleš Honus)

Pořádný žvanec šťavnatého drum & bass ukusovali a zároveň servírovali britští Dimension a Delta Heavy. Na skákačkovou centrifugu drsnějšího ražení s prvky hip-hopu se bylo možné napojit s Chase & Status. Oproti tomu techno minimalista Boris Brejcha se do žádných divokých hudebních hrátek nepouštěl. K jeho setu se však dá uvést to, že vše zvládl „v poklidném klidu“, pokud bychom si vypůjčili hlášku od jednoho televizního „sportovního experta“. Nicméně jak tento německý DJ, tak Eric Prydz rozpoutali nad Ostravou laserovou bouři, která měla blízko k tomu, co se při Comfortably Numb dělo během památného vystoupení Davida Gilmoura před osmi lety na jeho koncertě v Pompejích.

Boris Brejcha. (Foto: Aleš Honus)

Na podobnou hru světel spoléhal i drum & bassový guru Andy C, což byla další přidaná hodnota k jeho energickému a profesionálně zdařilému setu. Ostatně stejně jako v minulých letech, kdy Ostravu navštívil. Tady netřeba nic dalšího dodávat. Přišel, zahrál a odešel. Se vztyčenou hlavou.

Andy C. (Foto: Aleš Honus)

Meduza vystoupil na den přesně, kdy se Pavel Nedvěd před 23 lety stal hráčem turínského Juventusu a následně zcela pobláznil nejen Itálii, ale rovnou se zlatým písmem zapsal do dějin fotbalu. A že tento italský DJ, myšleno tedy Meduza, má k fotbalu také blízko, potvrzuje fakt, že se společně s One Republic a Leony podílel na hymně probíhajícího mistrovství Evropy ve fotbale. Ta zazněla hned jako první. Tanečně optimálně zvolený setlist šlapal od začátku až do konce a ke všemu se rodák z Milána ukázal jako věštec. Ptáte se proč? V úvodu totiž zahalil obrazovky pouze do žluté a červené barvy. Na tom by nebylo nic až tak výjimečného, kdyby o pár minut později Španělé nevstřelili na evropském fotbalovém šampionátu ve čtvrtfinálovém zápase proti Německu postupový gól. Náhoda?

Meduza. (Foto: Aleš Honus)

I na dalších pódiích se rozdávaly svůdné taneční pamlsky různých chutí a ingrediencí. Ferry Corsten na Future hrál zrovna v době, kdy na hlavním pódiu dováděl Andy C, ale nevadilo to. I tak měl narvaný stan a taneční veselí se šířilo do všech koutů. Ve stejném prostoru Nox Vahn zase koketoval s budhistickými zvuky, v příjemném světle se uvedli i Ital Hypaton nebo kanadský divočák Avira.

O řádnou rozcvičku a o důkladný test fyzické kondice návštěvníků se starali dýdžejové, kteří opanovali Empire Stage. A třeba u takových dynamických válců jako Nefarious, Crane, Hatom nebo Korty se daly obdivovat nejen výdrž a nasazení tanečníků, ale i melodie, které, kdyby byly zahrány na kytaru, by se jistě dostaly do učebnic v lekci Co dělat, když chci hudebně znázornit spanilost.

Královnou této stage byla určitě ukrajinská dýdžejka Miss K8, která si navíc svým drajvem řekla o větší pódium. Nejen radost poslouchat, ale i radost pohledět. To stejné platilo i pro její krajanku Korolovu, která vystoupila na hlavním pódiu (rozhovor zde).

Korolova. (Foto: Aleš Honus)

Na scéně Objevte více muziky zase Kharma potěšila fotbalové fanoušky Baníku Ostrava. Ať už vědomě či nevědomě. Sympatická černovláska sice pochází z Uherského Hradiště, ale do playlistu zařadila i L’Amour Toujours od Gigi D’Agostina. Tedy song, který se z reproduktorů ozývá poté, co ostravský Baník vstřelí na domácím hřišti gól. Tanečně-dýdžejské řemeslo tam optimálně prezentovali i Ivan Pica nebo Barbara Franks.

Na D&B stagi se osvědčila britsko-rakousko-česká spolupráce Viper Trinity: Futureboud & V O E & Madface a třeba i Pola & Bryson také moc dobře věděli, co mají drum’n‘bassoví mazlíči rádi, na poněkud agresivnější pojetí – tak trochu v zardonicovském stylu – tam vsadil Magnetude.

Zač je toho hip-hopový loket, ukázali na Zion stage Prago Union. V techno stanu si přítomné vzaly do parády Denysa B2B Jaqullin, a byla to příjemná svěží jízda. Do podobných vod tancechtivé zval i slovenský DJ Hasky. Subgate nespoléhal pouze na hudební složku, ale obohatil svůj set o vizuální prvky v podobě kosmicko-vizionářských motivů.

DJ Theresia. (Foto: Aleš Honus)

Nostalgicky – i když tak trochu stísněně – působila stage s názvem Tunnel, která evokovala jedny z prvních tanečních párty v již dávno zaniklém ostravském klubu TNT. Zkrátka hudební všehochuť, kde se místy experimentovalo, místy se jelo na jistotu (jedna z nejčastěji hraných písní byla Sweet Dreams od Eurythmics), ale vše tak nějak přirozeně plynulo a fungovalo.

Rozpoutat debatu o tom, zda jednotlivá vystoupení byla spíše unylá, nebo hypnotická, není třeba. Stejně tak není nutné se pouštět do rozborů, zda na Beats for Love chodit za muzikou, tedy za poslechem muziky, nebo především tančit. Festivaly taneční muziky mají svá pravidla, která se sice nemusí zamlouvat všem, ale je třeba je respektovat.

Více informací k prvnímu dni se dočtete zde. Stejně jako k novinkám v areálu. Každopádně zmíněné rozšíření areálu se rozhodně osvědčilo. Je sice pravda, že některé scény byly od sebe vzdálenější, ale díky tomu zajistili pořadatelé pro návštěvníky více chill-outových zón. Dobrá volba, odpočinek bylo potřeba. A více pohybu také není nikdy na škodu.

Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Pokud návštěvník Beats for Love zavítal do Ostravy už vícekrát, musel si všimnout, že festivalové dění letos probíhalo v malinko rychlejším tempu než v minulých ročnících, ale stále jsme se nacházeli ve velmi vlídných a sounáležitých sférách. Jak při letmém, tak důkladném pohledu kolem sebe bylo příjemné sledovat přehlídku různých tanečních stylů a kreací, o což se starali jak teenageři, tak lidé v pokročilejším věku. Trsali ovšem i handicapovaní návštěvníci na invalidních vozících. Obdivuhodné. Přehlédnout samozřejmě nešlo ani všudypřítomnou ženskou krásu.

Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Co se týká atmosféry, tak pokud bychom si odmysleli kulisy, mohli jsme se lehce ocitnout v jakémkoliv švitořivém a pohodovém dni na nejvýznamnějších ulicích Barcelony, Madridu či Milána. To nastolené korzování bez spěchu bylo podobné. Vidět tisíce šťastných a usměvavých návštěvníků, jak se proplétají těmi „betonovými plážemi“ areálu, bylo inspirující.

Irští metaloví Therapy? sice ve své písni Stories rezolutně prohlašují, že šťastní lidé nemají žádné příběhy, ale doufejme, že návštěvníci Beats for Love si příběhy, které se k festivalu vážou a které tady zažili, nechají do svých mozkových buněk vytesat výrazně.

Dimension. (Foto: Aleš Honus)

Ono totiž opravdu není všechno paráda, co se leskne. Je všeobecně známo, že mentální zdraví mladých se zcela zřetelně zhoršuje. Výrazně zhoršuje. Stále více mladých se psychicky užírá pod palbou depresí a úzkostí. Jedním z odborníků, kdo na to ve svých pracích poukazuje, je Jonathan Heidt, profesor sociální psychologie New York University. Na Beats for Love byly však k vidění především pohoda, smích a dobrá nálada.

Ostatně pořadatelé oznámili, že návštěvníci festival označují jako „nejlepší čtyři dny v roce“. Na první dobrou v pořádku, ale nestačí to. Mnohem přínosnější by totiž bylo, kdyby se právě atmosféra těchto čtyř dnů promítla do života příchozích natolik, aby takové „nejlepší“ byly všechny dny v roce. Není to snadný úkol, ale základy vybudovány jsou… K tomu, aby se člověk naučil běhat, se musí nejprve naučit chodit. A to také není ze dne na den… Hlavní společensko-sociální úkol pro další roky bychom tedy měli…

Možná se to nezdá, ale Beats for Love jsou také multižánrový festival. Tedy festival, který na jednom místě propojuje fanoušky různých žánrů. Vidět procházet jedince v trikách či v mikinách s nápisy Exhumed, In Flames, Nirvana, Dark Tranquillity, Blink-182 či Amon Amarth bylo povzbudivé. Povzbudivé v tom smyslu, že těch, kteří se neuzavírají do bublin, minimálně těch hudebních, je stále více. Jen houšť a větší kapky.

Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Nic se však nedá brát jako samozřejmost. To, co platilo včera, dnes už nemusí. A zdraví máme jen jedno. Ostatně i 24. července před čtrnácti lety se vyšlo v Duisburgu bavit 21 mladých lidí na podobnou akci jako Beats for Love, ale domů už se nevrátili. I proto je příkladné, že organizátoři Beats for Love myslí na ty, kteří, co se týká zdraví, neměli tolik štěstí. Letos finance získané díky charitativní sbírce zlepší kvalitu života sedmiměsíčního Doriana Příborského z Havířova a devítileté Isabel Kavalové z Petrovic u Karviné.

Co dodat? Pokud bychom se vrátili k písni kapely Harlej, tak v jejím refrénu se dále zpívá: „…a neboj, že to zevšední a vyženou nás navždy z ráje…“ Dá se směle říci, že Beats for Love jsou nyní v takové kondici, že se není třeba obávat, že by festival zevšedněl anebo že by návštěvníky přestal zvát do ráje. Každopádně je třeba pamatovat, že „jsme to, co děláme každý den, ne jen jednou za čas“. Dosažené úspěchy lze dneska oslavit, ale zítra už je nový den. Nový začátek. Nové výzvy před námi. Takže směle do toho.

Na závěr ještě faktická informace, kterou má asi většina festivalových návštěvníků už jistě v kalendáři. Jedenáctý ročník Beats for Love se koná od 2. do 5. července 2025.