Chtěl bych mít střechu z tchajwanské oblohy. MAČ v Ostravě začal tradičním sletem básníků všech generací
2.7.2024 13:05 Martin Šenkypl Obraz & Slovo Report
Letní čas patří literatuře a tradičně prvním prázdninovým dnem začíná festival Měsíc autorského čtení (MAČ). Ten je rozkročen mezi dvěma městy v České republice a má své přesahy i do zahraničí. Po Brně a Ostravě hosté festivalu putují na Slovensko a podniknou i návštěvu okupované Ukrajiny. Úvodní pondělní večer v klubu Provoz patřil tradičně ostravské „Sajtně.“
Na úvodním večeru MAČ vystoupil i Lukáš Balabán.
Foto: Aleš Honus
Organizátory MAČ jsou lidé z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, kteří spoléhají na své spřízněné kolegy v oslovených hostitelských městech. Koncept festivalu je prostý – spojit českou literaturu s tou světovou. Uvést ji do kontextu, provést srovnání, ukázat, že ve výsledku jsou lidé, potažmo literáti, všude na světě stejní. Čestným hostem letošního ročníku je Tchaj-wan.
Úvodní ostravský večer patří tradičně Sajtně, což je přehlídka básníků spojených zejména s Ostravou a okolím. Tvrdit, že je to přehlídka opravdu všech autorů není přesné, nutno podotknout, že dramaturgii určuje moderátor a komentátor společenského života Ivan Motýl. Jeho koncept je nosný: preferuje věkovou různorodost a tematickou pestrost.
Proto během svého moderování několikrát zmínil a vyzdvihl, že v ostravském kulturním centru Provoz vystoupí v jeden večer sedmdesátiletý zasloužilý bard i studentka gymnázia.
Všechno má své opodstatnění a svůj důvod. Četli autoři, kteří mají za sebou již knižní publikaci, ale také úplní novicové.
Možná někoho překvapilo, že se svými texty a happeningy vystoupili i výtvarníci. Například v nové životní roli básníka se představil malíř Václav Buchtelík, který je aktuálně zastoupen i v nové kolektivní výstavě Bez tváře, kterou v úterý otevírá Galerie výtvarného umění v Ostravě a kterou doporučuji navštívit.
Radikální výstup připravil Petr Szyroki, jehož vystoupení bylo bez mluveného slova a trvalo několik vteřin. Před publikem rozvinul transparent s provokativním zvoláním: I Búch má mnoho chyb.
Snahou a vodící linkou celého večera bylo moderátorovo slovo a jeho komentář k tchajwanské historii i současnosti a dokonce si dovolil pronést i prognózy do budoucnosti. Sám Motýl vyzval autory, aby se zkusili zaměřit ve svých básních na téma svobody a nesvobody, potažmo nezávislosti.
Každý ze zúčastněných k tomu přistoupil dle svých preferencí a svého tvůrčího rozpoložení. Velmi svědomitě své zadání splnil Michal Grac se svou básní Ostrov větru Formosa. V krásné a senzitivní básni Michal píše: Mléčné mlhy napájejí Formosu / její čajovníky zabarvily šálky / od Taipeje po Ostravu / Chtěl bych mít střechu / z tchajwanské oblohy / a srdce jako Mona Rudao.
Michal Grac zapůsobil svým samozřejmým výstupem, který byl příslibem, že o něm v budoucnu jistě znovu uslyšíme a můžeme být překvapeni, jakým silným literárním a osobnostním kouzlem oplývá.
Poměrně dlouhý večer, naplněný mluveným slovem, skončil něco po osmé hodině. Svižnosti večera napomohl hudební podkres spřízněných muzikantů, kamarádů a básníků v jednom – Martina Dytka a Dominika Bárta.
Měsíc autorského čtení tedy pondělní pestrou nabídkou z lokální tvorby odstartoval maraton, který skončí až v polovině prázdnin. Dejte šanci literatuře, projděte se letním městem a zkuste kdykoliv, byť jen naslepo, navštívit v jakákoliv červencový den klub Provoz. Pravidelně od šesti hodin, aniž byste museli platit vstupné, zde můžete zažít něco mimořádného.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.