Světová premiéra kaskadérské opery Impact na festivalu NODO: Šokující podívaná na hraně snesitelnosti

Obsah uvedeného díla by se dal shrnout prvními dvěma odstavci básně Shiran Eliaserov: „Jaké to je? Soupeřit sám se sebou“.

Po celé představení (ptala jsem se těch, kteří zůstali až do konce) sebou kaskadérka zavěšená na hrazdě současně s údery v orchestru brutálním způsobem práskala do judistické žíněnky a mezitím visela zavěšená hlavou dolů na hrazdě uprostřed haly nad žíněnkou.

Z opery Impact. (Foto: Martin Popelář)

Co se o opeře, která v Ostravě zazněla v premiéře, píše ve festivalové brožuře? „Impact: vnitřní cesta ze tmy představuje evoluci performativní instalace Inverze budoucnosti skladatele Amira Shpilmana (Izrael) a choreografky Shiran Eliaserov (Izrael). Autoři se pomocí uvedených prvků snaží nově nahlédnout vnímání tělesnosti. Dílo podpořené mnoha insititucemi je výsledkem širokého výzkumu početného tvůrčího týmu a využívá hrdinské kaskadérské kousky, důmyslně je přetváří a odhaluje tak obavy, zranitelnost a smrtelnost, které se v nich ukrývají.“

Z premiéry opery Impact v Ostravě. (Foto: Martin Popelář)

Je-li výsledkem výzkumu týmu mnoha umělců hodinu trvající práskání kaskadérky o zem, přičemž jediným obdivuhodným prvkem je absolutní synchronizace prásknutí lidského těla do žíněnky s akcentovanými klastry v orchestru, pak je to pro mne při vší úctě poněkud málo.

Z opery Impact. (Foto: Martin Popelář)

V podstatě se jedná o vyrovnávání se s určitou traumatickou zkušeností, obsesí, hněvem, odporem či rezignací, jenž se patrně týká autorů samotných a má svým způsobem být léčebné i pro publikum.

Jedná se o zkoušku lidské odolnosti, kterou jsem jako autorka této recenze prostě nedala. Přičemž uznávám, že beznaděj, prázdnota, bezcitnost, sebepoškozování, sadomasochistické prvky, odlidštěnost až robotizace pohybu, materializace lidské bytosti i hudby jsou na druhou stranu také výstižným obrazem dnešní doby. A uznávám, že taková reflexe ve formě označené jako „opera“ na přehlídku toho nejsoučasnějšího v tomto žánru patrně patří. Ale zdá se, že snaha šokovat nejextrémnějším možným způsobem u některých děl nahradila kreativitu a individuální přístup tvůrčího umělce.

Z opery Impact. (Foto: Martin Popelář)

Hudba samotná byla v případě tohoto představení jaksi druhořadá a spíše jen v pozadí dokreslovala kaskadérčin výkon. Z toho důvodu se bohužel nemůžu k interpretačním výkonům sboru, orchestru a sólistky jakkoliv vyjádřit.

V době baroka po jevištích běhali živí koně a kastráti zpívající virtuózní árie se snášeli jako bohové na nebeských vozech z provaziště. V dnešní době zase například nazí umělci onanují na jevišti nebo sebou mlátí o zem. Každé umělecké dílo je ať vědomě, či nevědomě obrazem doby.

Z premiéry opery Impact v Ostravě. (Foto: Martin Popelář)

Otázkou však zůstává, jaké poslání dnes současné umění plní a co se od něj očekává. Zda to, že posluchači na podobná díla chodí, je obrazem jejich skutečného zájmu, či obrazem jistého snobismu a potřeby ukázat ­– byl jsem při tom.

Možná by někdy stálo za to se diváků po podobné produkci zeptat na jejich názor.

Ještě možná k definici slova imerzivní: Jedná se o propojení vícero prvků divadla, které ve výsledku vytváří zajímavý a velmi komplikovaný divadelní tvar. Tato definice se v případě opery Impact dle mého subjektivního názoru naprosto minula významem.

*

Tento text vyvolal negativní reakci uměleckého ředitele festivalu Petra Kotíka. Jeho polemika je zveřejněna zde: Krajně negativní kritika opery Impact je spíše pochvalou díla než jeho zatracením