Vítejte ve světě lepší budoucnosti! Zaprodanec Františka Chaloupky by si zasloužil i opakované uvedení

František Chaloupka je zkušeným autorem hudby převážně pro klasické nástroje a obsazení, kromě symfonické a komorní hudby napsal několik oper a multimediálních děl. S Dunami Ensemblem provedl na NODO v roce 2012 svou operu-instalaci Eva a Lilith. Duchovní tématika, filozofie a mystika jsou jedním z mnoha inspiračních zdrojů a v případě Zaprodance pracoval autor s texty a dílem Jana Amose Komenského, jehož jméno posloužilo jako název nového samořídícího operačního leteckého systému AMOS, leitmotivu celé opery, který má lidstvo povznést k lepším zítřkům.

Systém AMOS, vycházející z děl velkých myslitelů Koperníka a Komenského, si předsevzal vytvoření světa založeného na principu spravedlivé hry. Tato by pak měla optimalizovat a harmonizovat život ve společnosti, firmě i soukromém životě. Všichni by se takto měli přiměřeně bavit, pracovat, hrát si, protože právě formou hry se člověk nejlépe učí, vzdělává i baví. Vše se děje současně a splývá tak v Jednotu, protože ta je nejefektivnějším způsobem Existence. Zisky se spravedlivě přerozdělují, protože všichni jsou zaměstnáni a vytíženi rovnoměrně. Buďme ekonomičtí, buďme vyrovnaní.

Z inscenace Zaprodanec. (Foto: Martin Popelář)

Nejefektivnější model organizace společnosti funguje v případě, že je vše v neustálém pohybu, v letu. Kultura aerolinek se tedy přirozeně stane jedinou kulturou, proto jsou hlavní postavy v opeře pilot, letuška a jejich dcera, přičemž lidé (sbor) jsou zároveň personál i cestující. Zrodil se homo volans – člověk létající. Decentralizovaný systém AMOS má lidstvo osvobodit, přičemž ale není prostor pro vlastní vnitřní život. Opera pokládá zásadní otázku doby, v níž žijeme, o zaprodanosti se blahobytu, pohodlí, jistotě a s nimi spojené vysoké míře organizace ve všech sférách našeho života a ztrátě veškeré svobody v pravém slova smyslu a významu.

Téma opery Zaprodanec je tedy nanejvýš aktuální. Hudební zpracování díla bylo velmi zajímavé, moderní, přitom ale posluchačsky přístupné. Hudbu Františka Chaloupky bych označila možná jako sonorní minimalismus. Sonorní proto, že velmi pěkně a inovačně pracuje s orchestrálními barvami a novými technickými možnostmi klasických nástrojů, minimalismus proto, že každý motiv se v podstatě beze změny mnohokrát zopakuje, jde tedy o jakousi montáž jednotlivých motivů, jež na sebe nenavazují a které jsou opakovány jak v rámci sama sebe, tak v rámci delšího časového úseku, dalo by se říci tématu drženého např. určitým úsekem textu.

Z inscenace Zaprodanec. (Foto: Martin Popelář)

Hudební nastudování Ostravské bandy a ONO – Ostrava New Days Orchestra pod taktovkou Bruna Ferrandise bylo výborné. Nastudovat takto náročný kus, předpokládám v krátkém časovém úseku, vyžaduje od všech zúčastněných absolutní připravenost, pohotovost, ale také zkušenosti v oblasti současné hudby. Inscenaci velmi pěkně dotvářel i výkon smíšeného sboru Canticum Ostrava v nastudování Jurije Galatěnka, který zpíval nejen na jevišti, ale i z balkónu divadla.

Z inscenace Zaprodanec. (Foto: Martin Popelář)

Společně s nimi se na inscenaci podíleli čtyři sólisté – Felix Hauser jako Pilot, Markéta Drabina Schaffartzik jako Žena – Letuška, Zuzana Smrčková jako jejich dcera Greta a Martin Javorský v roli Co-Pilota a Stevarda. Všichni sólisté byli výborně připraveni a nelehké pěvecké výkony přirozeně dotvořili vynikajícím hereckým výkonem.

Kostýmy Borjana Litovskeho kopírovaly leteckou klasiku – tedy tradiční oblečení letušek a pilotů. Režie a scény díla se ujal Rocc, který za použití minimálních rekvizit jako židle a stůl vytvořil iluzi letištní kabiny, případně domácnosti. Vzadu na jevišti bylo obrovské plátno, na kterém se střídavě promítal předem připravený komentovaný film (live cinema Tomáš Hlaváček), ale především živě snímané detaily obličejů a těl jednotlivých účinkujících na jevišti. Pro mě osobně byl právě tento prvek kamenem úrazu celé inscenace, neboť odváděl pozornost od prožívání hudby, od dění na jevišti, od pěvců samotných a sváděl k neustálému pozorování obrazovky (což byl možná záměr, protože takto to v našich současných životech je).

Z inscenace Zaprodanec. (Foto: Martin Popelář)

Uvedení opery Františka Chaloupky je určitě zajímavý dramaturgický počin, který by si zasloužil více uvedení. Téma je nanejvýš současné a i tak je inscenováno. Já osobně bych přivítala, kdyby opera místo bezmála dvou hodin (bez přestávky) trvala polovinu. Vyznění a poselství díla by tak možná bylo kompaktnější a jeho výpověď účinější.

Na druhou stranu neustálé opakování téhož stále dokola v textu i hudbě může uvést do transu či účinně vypláchnout mozek, což je také jeden ze znaků doby. Je i toto skladatelův zaměr? Všechno je tedy jakási virutální hra nebo iluze? Co brát vážně a čemu věřit?