V poslední době nerozumím čím dál víc věcem, říká Martin Lecián z kapely Čemu nerozumíš?

Co předcházelo tomu, že Čemu nerozumíš? vypustili do světa po více než deseti letech oficiální nahrávku? 

Je to neuvěřitelné, ale od poslední nahrávky je to opravdu víc než deset let. Dokonce patnáct, jestli dobře počítám. V roce 2012 jsme tenkrát činnost kapely přerušili, protože jsem nastoupil do opavské skupiny Kofe-in. Tenkrát jsme jeli s kapelou UDG tříměsíční šňůru, takže jsem věděl, že na nic dalšího už nebudu mít prostor. Odešel jsem z kapely Proti směru, ve které jsem působil, a Čemu nerozumíš? jsme dali k ledu. Ale pořád jsem si dával do šuplíku punkové nápady, které mě v průběhu let napadaly, a věděl jsem, že jestli Čemu nerozumíš? zase jednou vzkřísíme, budu mít aspoň něco v zásobě.

Jak se situace vyvíjela dále?

K prvnímu zmrtvýchvstání došlo na mojí svatbě v roce 2017, kde jsme společně zahráli tři skladby. Od té doby se to pomalinku v takových etapách začalo rozjíždět, v roce 2020 už jsme se s bubeníkem Mahonim pravidelně scházeli a dělali na nových věcech. Na začátku roku 2023 jsme pak začali nahrávat naše EP s názvem Nepatřím do sběru!

V čem je kapela jiná ve srovnání s obdobím předchozí nahrávky?

Dvě nejzásadnější změny jsou v tom, že na postu baskytary je teď Jaycob, který se na hudební scéně pohybuje taky už taky delší dobu jako my. Hraje například v metalových Helpness. Ten nahradil Béďu, který bohužel kapelu z časových důvodů nezvládal a v současnosti hraje v Proti směru a v Baby Secondhand. A ta druhá změna je ta, že za dobu, co jsme spolu nehráli, jsme se hudebně posunuli, a skládáme teď daleko jednodušší a srozumitelnější hudbu. Když jsme v roce 2007 vznikli, tak jsme chtěli hrát progresivně. Leckdy to bylo ke škodě písní samotných, takže když teď skládám, chci, aby ta věc měla tah na branku a nebyla zbytečně komplikovaná.

V čem se nejvíce podle tebe změnila za tu dobu punková scéna?

Punková scéna se podle mě změnila zásadně. Když jsem začínal hrát někdy kolem roku 2004, tak do opavského klubu Jam jezdily punkové kapely snad každý měsíc a fanouškovská základna byla docela velká. Teď je to všechno úplně jinak. Ale ta proměna punkové scény souvisí s proměnou hudební scény celkově. Mladí už tolik neposlouchají kytarovou hudbu a to je znát i na punkové scéně.

V titulní skladbě EP Nepatřím do sběru se zpívá „…ještě se s problémy poperu.“ Patříte tedy k těm, kteří problémy vyhledávají, protože se díky nim, když je zvládneme vyřešit, můžeme naučit něco nového?

Určitě nejsme ti, kteří by problémy vyhledávali, aspoň já se o to nesnažím, ale život nám připravuje hodně překážek a výzev. Ve smyslu toho textu to bylo myšleno spíš tak, že ještě nejsme úplně staří na to, abychom těm výzvám nemohli čelit. Protože, co si budeme nalhávat, úplně mladí už úplně nejsme. (smích)

Ve skladbě Spánková hygiena se zaobíráte tématem spánku, což zrovna není typické téma pro punkovou píseň. Proč jste se rozhodli tomuto tématu věnovat?

Tenhle text je inspirovaný tím, že konkrétně mi nedělá, nebo spíš nedělalo problém vydržet někde sedět do čtyř do rána. Jsem ukázková noční sova, proto to téma špatné spánkové hygieny. Takže když se v textu zpívá „místo cesty domů, radši vymetám bary, místo zaplacení si radši nechám nalít“, tak to na mě opravdu sedí. I když teď už teda ponocuju minimálně. Jinak se při skládání textů neřídím nějakými pravidly, co se témat týče. Snažím se psát o čemkoliv, co se nějak týká mého života nebo co mě ovlivnilo. Baví mě psát o tématech, která by třeba jiné autory nenapadla.

V songu Subkultury zaznívá „…tady se nehraje na ega…“ Opravdu máte pocit, že se ve světě subkultur a podzemní kultury na ega nehraje?

No, ego… To je silné téma, zvlášť u muzikantů. (smích) Ale abych se přiznal, tak jsem při psaní tohoto textu dlouho hledal slovo, které se bude rýmovat se slovem omega. Protože v refrénu téhle skladby se zpívá: „Vítej do světa subkultur, tohle je alfa a omega“. Měl jsem pár slov, která by se tam hodila, ale tohle mi tam pasovalo nejlíp. Docela jsem s tím významem bojoval, ale kluci ve studiu mi řekli, že ten text je v poho, takže jsem to tam nakonec nazpíval. A ještě zpět k těm muzikantským egům, nedávno jsem na Instagramu viděl fotku, na které má jeden bubeník ze zahraničí vytetované na hrudníku Ego Kill Ttalent, což si teda myslím, že je svatá pravda. Měl by to mít vytetované každý muzikant. (smích)

V písni Pořád dokola tvrdíte, že „…hudba je poslání…“ Je to myšleno spíše pozitivně, nebo se za touto větou ukrývá více bolestivých zkušeností?

Určitě pozitivně. Mít možnost dělat hudbu je něco, co nemá každý. Hudba v lidech vzbuzuje pocity a emoce, a ne každý tuhle možnost něco v lidech probouzet má. Jasně že každý za svou hudební kariéru zažil něco, na co nerad vzpomíná, ale pro mě osobně je hudba jedna z nejkrásnějších věcí v mém životě.

Je aktuální EP předzvěstí regulérního alba, nebo jde spíše o ukončení nějaké etapy a nyní začínáte tvořit další skladby úplně od píky?

Nové EP bych bral jako navázání na první etapu kapely. Mám už nějaké rozdělané věci a něco jsem už klukům pouštěl a hrál. Vždycky se snažím přinést do zkušebny písničku už v nějaké formě, ať už s ní není tolik práce, ale od píky to vlastně bude. Ale plnohodnotné album nejspíš nahrávat nebudeme. Viděl bych to zase na EP. Jednak už ty nápady nepřicházejí v takovém množství jako dřív a vydávat desku s deseti skladbami je v dnešní době už podle mě neekonomické vzhledem k tomu, kolik ten proces nahrávání zabere času a kolik to všechno stojí. Navíc celou desku dneska poslouchají už jen opravdoví fanoušci hudby.

V roce 2009 jste nahráli píseň Drogy nebo chlast…? Šlo o určitou nadsázku, nebo o vaši tehdejší obavu, co by vám mohly tyto návykové látky způsobit?

Nadsázka tam určitě byla, co se týká mě, tak já jsem tomu dával hlavně v alkoholu, zkušenosti s ničím chemickým nemám, i když alkohol je taky droga. Ale přišlo mi to hlavně jako dobrý slogan do písničky. (smích) Když tak na ni teď myslím, tak si ji budu muset poslechnout a zjistit, o čem se tam vlastně zpívalo, a možná ji znovu zařadíme do koncertního playlistu. (smích)

O kterých tématech by se v punkové scéně mělo mluvit častěji, a zatím se moc nemluví, respektive o kterých tématech se mluví až moc, a přitom si podle vás takovou pozornost nezasluhují?

To je zajímavá a těžká otázka. Punk, i když se tváří jako svobodné hnutí, tak ho v hodně věcech svazují některé věci a myšlenky. Jsou kapely, které v textech dokola opakují zajeté fráze a pořád ve skladbách slyšíš slova jako punk, pogo, číro … Já se těmhle věcem úplně vyhýbám, a někdy vlastně přemýšlím nad tím, jestli jsme punková kapela, když o tomhle nezpívám. Ale každé téma, o kterém se někdo třeba bojí diskutovat, nebo které vyvolává debatu, stojí za zpracování. A určitě bude originální.

Který z citátů týkajících se punku je pro vás nejdůležitější?

Pro mě punk znamená hlavně to, že neexistují hrance, které by mě omezovaly. V textech, v hudbě, v myšlenkách. Nejdůležitější citát asi nemám. Je hodně hesel, která toto hnutí provází, ale my si jedeme to svoje a máme svoje hesla.

Čemu pořád nerozumíte a přáli byste si porozumět, protože by to zlepšilo kvalitu vašeho života?

Poslední dobou se mi zdá, že nerozumím čím dál více věcem. Hlavně nerozumím tomu, co vede některé lidi k jejich rozhodnutím. Přijde mi, že dnešní doba rozděluje lidi víc a víc a žene se to do větších extrémů. Lidi, i když mají dostatek informací, tak si je neumí ověřovat a někdy věří úplným kravinám. Tohle mě osobně štve nejvíc. Nejsem si jistý, jestli by zlepšilo kvalitu života, kdybych něčemu rozuměl, ale co by zaručeně kvalitu života zlepšilo, by bylo to, kdyby lidi k sobě byli daleko víc ohleduplní a nebyli tolik sobečtí. To by vyřešilo hodně věcí a všem by se nám tady žilo líp.

Co vás čeká v nejbližší době?

V červenci budeme hrát koncert ve Vávrovicích u Opavy. Už od března se domlouváme na koncert s Palcem z klubu Barrák, ale dvakrát to bohužel neklaplo. Snad to vyjde napotřetí a v Ostravě si brzy zahrajeme! Jinak bychom chtěli vyrazit po klubech na severní Moravě, ale tady se vyloženě o šňůře mluvit nedá. Pár lidí se nás ptalo, jestli budeme dělat trika. Na náš první koncert po dvanácti letech jsme si totiž vyrobili limitovanou edici triček pro nás. Návštěvníkům se to líbilo, tak možná uděláme nějakou malou várku triček pro naše fanoušky. Možná vyrobíme i placky. Jinak se chceme soustředit na skládání nové hudby. Ať ji můžeme brzy nahrát a ať se co nejdřív k fanouškům dostane. To je totiž to nejzásadnější, proč vlastně tu kapelu děláme.