Slunovrat 2024: Pokojný festival s hudbou bez škatulek a kulturou bez hranic

Každý rok je obtížné vybrat si z opulentní programové nabídky Slunovratu. Jako aktivní muzikant se zaměřuji především na hudební scénu, ačkoli mě mrzí, že mi kvůli tomu unikají zajímavé diskuse a besedy o rozličných společenských tématech. Cílem následujícího ohlédnutí je zamyšlení nad hudební dramaturgií a reflexe vystoupení některých kapel a umělců, jež jsem viděl.

Začněme tím, co se dle mého názoru úplně nepovedlo. Zařazení kapely Ahmed má hlad do interiéru kostela sv. Václava byl vyložený omyl. Nepřijatelný zvuk byl jedním z důvodů, proč si myslím, že by tento koncert pod širým nebem rezonoval lépe. Jako sporné vnímám také zařazení některých umělců na Welcome scénu. Zejména WWW Neurobeat jsou ve svém žánru už dvě desetiletí nezpochybnitelnou ikonou, což s ohledem na „konkurzní“ podstatu této scény působí nepatřičně.

Štěpán Markovič (vlevo). (Foto: Ales Honus)

Příliš mě nenadchnul opožděný koncert Gipsy Groove a saxofonisty Štěpána Markoviče, který se zdržel kvůli dopravním problémům. Konvenční tradiční jazz s řadou standardů měl interpretační úroveň, která rozhodně nepřekročila obvyklou improvizační laťku.

Mírné rozpaky ve mě vyvolalo vystoupení Markéty Irglové, jejíž hudební „storytelling” bych uvítal a víc prožil v osobnějším prostředí. Aranžmá smyčcového kvarteta nepřineslo do sofistikovaných klavírních linek Irglové příliš nových emocí, ale možná to bylo dáno ozvučením, v kterém se prosadily hlavně první housle.

Markéta Irglová. (Foto: Ales Honus)

Velkou pochvalu si naopak zaslouží zpěv Irglové, který byl po všech stránkách fantastický. Milé byly i její srdečné zmínky o svých kořenech a věcech, které jí na Islandu chybí. Smíšené pocity jsem si naopak odnesl z vystoupení zahraniční hvězdy The Dhol Foundation, od které jsem čekal asi trochu víc než jen bubenickou a taneční show průměrného formátu.

Věcí, které se podle mého názoru naopak sešly báječně, bylo naštěstí mnohem víc. Vladimír Javorský se skvělou kapelou patří ke vzácným úkazům české hudební scény současnosti. Na sólovou hudební dráhu se tento vynikající herec a ostravský rodák vydal na prahu své šedesátky a jeho intimní písně zní jako hluboké studny plné moudrosti a krásy. Javorský se v nich vyznává ze svých životních zkušeností a vrací se do míst, odkud ve své mysli vlastně nikdy neodešel. Všechno, co můžeme prožít a pochopit v jeho křehké poetice, je vlastně součástí naší společné cesty. Koncert Vladimíra Javorského s kapelou byl jedním z vrcholů Slunovratu. Javorský si také odvezl Cenu za krásu slova, kterou každoročně udílí Radio Proglas rukou a ústy předního českého publicisty Milana Tesaře. Jednoznačně správná volba! Další poctu získal letos bývalý politik, disident, právník a historik Petr Pithart, který přijal Cenu Slunovratu z rukou youtubera Kovyho. Ale o tom až později…

Vladimír Javorský. (Foto: Ales Honus)

Další z největších zážitků připravil kytarista a skladatel Štěpán Rak. Jeho koncert v kostele sv. Václava zahájila premiéra Rakovy autorské kompozice věnované 800. výročí města Opavy, ve které Raka doprovodili mladí opavští studenti kytary a houslistka Michaela Ripková. Potom už se legendární kytarista vydal po stopách paměti a představil Opavě průřez některými milníky své kariéry. Je jich požehnaně a na všechny se ani nedostalo, což je nepochybně důvodem navštívit koncerty tohoto nenapodobitelného umělce i v příští roce, kdy jej čeká významné životní jubileum.

Štěpán Rak. (Foto: Ales Honus)

Štěpán Rak je vzácný příklad interpreta, který umí, pomáhá, inspiruje a propojuje druhé. Jeho průvodní slovo dokáže obdarovat a zažehnout v člověku respekt a možná i jakousi zdravou hrdost na věci, které si obdiv zaslouží. Myšlenky Jana Amose Komenského jsou jen jednou z mnoha oblastí, které Rak svou hudbou kongeniálně zachytil a šířil spolu s jeho přítelem Alfredem Strejčkem ve více než čtyřiceti zemích světa. Jeho vystoupení na Slunovratu bylo přijato s velkou euforií a nadšením publika.

Jaromír 99 z Letní kapely. (Foto: Ales Honus)

O skvělou atmosféru se postarala Letní kapela s dalším úžasným vypravěčem Jaromírem Švejdíkem alias Jaromírem 99, který s typickou nadsázkou nezapomněl pochválit festivalové víno a pivo. Jeho texty přitom mají dar vstoupit do mysli jako iniciační myšlenky a pravdy, které si chcete nést s sebou napořád.

Obrovský drajv mělo vystoupení doyena tuzemské rockové scény Michala Prokopa a Framus Five. Ačkoli se současné instrumentální aranžmá klasické éře této kapely nevyrovná, Prokop strhnul svým euforickým zpěvem a rockovým drajvem, kterým předčil o desítky let mladší kolegy. Jeho hlas vůbec nestárne a působí stále svěže a vyrovnaně ve všech polohách. Kultovní pecky Kolej Yesterday či Bitva o Karlův most si s Prokopem zazpíval nadšený dav fanoušků. Bezvadné byly také Prokopovy komentáře k jednotlivým písním.

Michal prokop. (Foto: Ales Honus)

Výraznou odezvu měl i Wolf Lost in the Poem písničkáře a kytaristy Jana Žambocha. Ve svém novém projektu tento výborný muzikant zhudebnil verše různých básnířek, přičemž se jeho hudba snaží jít až na dřeň a postihnout myšlenkovou podstatu básní.

Z dalších známých jmen mě zaujalo vystoupení kapely Zrní, které dokáže přimět publikum k tanci i zamyšlení. Standardní kvalitu nabídnul i koncert Anety Langerové, která shodou okolností na Slunovratu oslavila na den přesně dvacet let na profesionální scéně. Její vystoupení bylo profesionální a jediné, co mu chybělo, bylo možná trochu víc spontaneity, radosti a uvolněnosti.

Z koncertu kapely Zrní. (Foto: Ales Honus)

Potenciál chytlavých objevů naplnily kapely Moře dní, Něco něco, vokální partička Shot-C, November Might Be Fine, Cabo Wabo a Aboubakar Traoré & Balima. Zmínku si zaslouží i písničkářka Lucie Dlabolová, Matěj M. Štrunc s kapelou Ateliér, rytmem reggae roztančená partička Kumbalu a skvělá kytaristka, zpěvačka a skladatelka Alishi. Ze všech scén tří hudebních pódií festivalu se podle mého názoru nejvíc povedla dramaturgie Welcome scény, která měla největší žánrovou pestrost.

Zmínku si zaslouží také vedlejší trasy festivalu jako Jam Stage a Knihovna Petra Bezruče. Na první uvedené adrese u Obecního domu se odehrávaly jam sessiony, ale vystoupila zde například i mladá nadějná opavská kapela Dobrý pokus. Je milé, že festival nezapomíná ani na regionální umělce.

Moře dní. (Foto: Ales Honus)

Jeden z největších zážitků Slunovratu jsem dlouho vstřebával po koncertě polského klavíristy Krzysztofa Kobylinského, který zahrál spolu s italským virtuosem na bandoneon Danielem Di Bonaventurou. Tak intimní, poetický a po hráčské stránce dokonalý hudební dialog, neměl na letošním festivalu obdobu.

Krzysztof Kobylinski a Daniel Di Bonaventura. (Foto: Ivo Dudek)

Důležitou součástí festivalu je také zvuková stránka koncertů a vystoupení, kde můžeme rovněž konstatovat, že se podařilo vesměs ohlídat kvalitní zvukové zázemí. Dobrou volbou také bylo upuštění od problematické moderace na hlavní scéně, která provázela některé uplynulé ročníky. Naopak určitý ústup z rozmanitosti bylo možné vidět v gastronomické nabídce, která se letos podobala tuzemským standardům bez gurmánských vychytávek.

Aboubakar Traoré. (Foto: Ales Honus)

Slunovrat vyhledávají především lidé, kteří touží něco nového poznat a objevit. Tomu odpovídá průměrná návštěvnost, která ideálně vyhovuje potřebám a vlastně i zvoleným prostorům. Nikde nebylo vyloženě hlava na hlavě, ale příjemně zaplněné prostranství a interiéry svědčily o tom, že o festival je zhruba setrvale podobný zájem jako v minulých letech.

Aneta Langerová. (Foto: Ales Honus)

Největší návštěvnost měl podle očekávání známý youtuber Kovy, který přilákal do kostela sv. Václava věkově nejpestřejší publikum. Diskuzi citlivě moderovala Anna Bangoura a jedním z témat byla například umělá inteligence. Kovyho přemýšlivý a ohleduplný přístup k širokému spektru společenských jevů je inspirativní pro všechny, uzavřeme tudíž ohlédnutí za Slunovratem citací jeho výroku o pozitivním a negativním smyslu víry: „Jsem velmi nerad, když ve jménu víry konáme něco, co by nemělo být konáno ve jménu ničeho… Kdy je víra trochu rukojmím v tom, že se skrze ní protlačuje ideologie.”

Přál bych Slunovratu, aby si v dalších letech uchovával podobnou otevřenost.