Ať nás nikdo neruší! Opavská Noc Benátkách je zdařilým pokusem o osvěžení operetního žánru
18.6.2024 13:55 Milan Bátor Divadlo Recenze
Poslední premiéra končící sezony ve Slezském divadle Opava přenesla diváky do Benátek. Opereta Johanna Strausse mladšího Noc v Benátkách se odehrává během tradičního benátského karnevalu plného převleků, masek a milostných avantýr. Premiéra se odehrála v neděli 16. června a v hlavních rolích byli k vidění Václav Morys, Juraj Nociar, Barbora Čechová, Martin Štolba, Eva Nováková a další.
Z inscenace Noc v Benátkách ve Slezském divadle.
Foto: Lukáš Wodecki
Slezské divadlo po náročných a umělecky zdařilých činoherních a operních počinech (Karel Čapek: Věc Makropulos a Leoš Janáček: Káťa Kabanová) dopřálo divákům k závěru divadelní sezóny ryze odpočinkovou a rozpustilou záležitost. Noc v Benátkách Johanna Strausse mladšího je sice titulem, který ve své době vyvolal spíše odmítavé kritické reakce, přesto jeho obliba na evropských jevištích dodnes víceméně trvá. Benátské laguny, karnevalové masky a záměna identity jsou konvenční triky, které v této operetě diváci vidí od roku 1883. Tehdy se konala ve Vídni premiéra s nechvalně pověstným mňoukáním obecenstva, které hlasitě parodovalo lagunový valčík, v němž se mimo jiné zpívá „v noci zní jejich něžné mňau“.
V Opavě se mňoukací faux-pas neopakovalo, možná i proto, že si dal inscenační tým záležet, aby se divák příliš nenudil. Slovenská režisérka Dana Dinková si vytyčila následující cíl: nezabloudit od původního námětu daleko a současně nesklouznout k prvoplánovému výkladu, který opereta jako žánr sama o sobě předpokládá. K tomuto účelu režie využila princip parodie, absurdní humor a prvky comedie dell ´arte. Této koncepci poměrně zdařile sekunduje herecké pojetí, z něhož divák okamžitě vidí uvolněnou nadsázku bez teatrální stylizace. Místy má zvolená narace až obrysy bláznivé crazy komedie, která překvapuje odvážnými hláškami a aktualizačními tendencemi.
Vévoda Quido z Urbina je znám jako starý svůdník a sukničkář, ale jeho zálusk na manželku jednoho z benátských senátorů dostane nečekaný směr. V neděli jej ztvárnil ostravský tenorista Václav Morys, který si v této Straussově operetě zahrál již pošesté. Z toho vyplývá také jeho zkušené počínání v roli svůdníka, kterého Morys sehrál bez zbytečného přehrávání, bezelstně a s neodkladným tahem na bránu. Divák si zapamatuje jeho často opakovanou větu: „Ať nás nikdo neruší!“ Po pěvecké stránce Morysův lehký a jasný tenor upoutá svěží barvou a zřetelnou výslovností.
Správce vévodových statků Caramella ztvárnil Juraj Nociar spolehlivými pěveckými i hereckými prostředky. Opavský tenorista v nedávné době zvládnul i náročné hostování ve wagnerovském repertoáru a Straussova opereta pro něj byla doslova třešničkou na dortu. Jeho hlas lahodí všem smyslům. Jako šťastné se ukázalo i obsazení Martina Štolby, jehož Pappacoda je jednou z nejzábavnějších postav celé inscenace. Na jeho makaróny nezapomenete.
Anninu napoprvé ztvárnila Barbora Čechová, jejíž stříbřitý soprán byl nejkrásnějším hlasem sobotní premiéry. Ve srovnání s předešlými výkony můžeme konstatovat, že se Čechová dostává svým postavám čím dál víc na kobylku i herecky. Její Annina měla velkou dynamiku, kterou provázela práce obličejové mimiky, dobrý pohyb a skvěle zvládnutý pěvecký part.
Sympatické postavy představily také Eva Nováková jako Ciboletta a Katarína Jorda v roli Agricoly. Obě dámy dokázaly naplnit režijní představu a vnesly do inscenace své „ženské zbraně“, ale i povedené komické kousky.
Parodií a situačním humorem vůbec nešetřila trojice Zdeněk Kapl, Richard Vokůrka a Pavel Liška, kteří ztvárnili benátské senátory vysloveně činoherním a bláznivým způsobem. Jejich bonmoty a hlášky jsou často k popukání, přičemž se pánové skvěle doplňují a každý má své osobní a neopakované nápady.
Výborným režijním nápadem jsou prvky comedie dell ´arte, které se zrcadlí v elegantní choreografii rovněž připravené Danou Dinkovou. Mechanicky otáčivé pohyby tanečníků oděných do překrásně vyšňořených divadelních kostýmů dávají inscenaci velké kouzlo. Vynikající taneční kreace s pádly je v druhé půli opakována plným právem.
Podobně je na tom nádherná a funkční scéna Marka Šafárika. Jeho koncepce nekopíruje přísně vzato prostředí, nýbrž si vybírá pouze klíčové symboly a atributy. Divák vidí nádherné stěny paláců, gondoly šikovně vynesené do prostoru nad pódiem a dočká se také vznešené plavby proslulými benátským lagunami. Šafárikova scéna má i barevné kouzlo a nepůsobí jako planá imitace, ale jako svého druhu fantazijní prostředí. Tomuto záměru konvenují rovněž pestré a uvolněné kostýmy Adrieny Adamíkové, jež mají dekadentní nádech bez záměrné snahy o přenesení diváka do dávné historie.
V tom bychom mohli také hledat největší přínos této inscenace. Noc v Benátkách ve Slezském divadle se zříká operetní manýry, neboť ji jako takovou paroduje, nachází v ní prostor pro současné významy a nebojí se přidat provokativní nové motivy. Imitování jednoho bývalého českého prezidenta je jen jedním z mnoha zdařilých nápadů.
Zpočátku se sice děj odvíjí trochu fádně, ale příchodem zhýralého vévody v podání Václava Moryse je o zábavu dobře postaráno. Některé věci se musí dobře doladit, ne vše se na poprvé povedlo bez ztráty kytičky. Na druhou stranu se ukázalo, že kdo umí improvizovat, stává se pánem situace. Potvrdil to zejména zmíněný Morys, který nesoulad svého výstřelu z pistole s pozdní reakcí technického týmu v zákulisí okomentoval hláškou „Pozdě, ale přece“. Skvěle tak pobavil publikum a proměnil situaci ve svůj prospěch.
Hudební nastudování operety připravil zkušený dirigent Karol Kevický. Orchestr pod jeho vedením hrál dobře a bez větších problémů. Stěžejním atributem Straussovy hudby je melodie a řízná rytmika, což spolehlivě dekorovaly zejména housle a další smyčce, jednotlivé dřevěné nástroje v sólových úlohách a rytmicky přesně sehrané perkuse.
Opava na konec divadelní sezony připravila premiéru, která by mohla zaujmout nenáročného diváka, ale vlastně se jí daří zaujmout i toho, kdo tomuto žánru příliš neholduje. Po intelektuálně a dramaticky disponovaných titulech je Noc v Benátkách odpočinkovou záležitostí, která může díky progresivní režii, krásné scéně, nevšedním kostýmům a solidním výkonům příjemně pobavit.
Jednu důležitou věc ovšem Slezské divadlo opomnělo, což se neobejde bez drobné výtky. Titulkovací zařízení je i u takového díla nezbytností a na jeho absenci někteří návštěvníci premiéry vcelku oprávněně poukazovali. Snad nebude problém nabídnout v nastávající sezoně divákům i tuto přidanou hodnotu.
*
Noc v Benátkách. Hudba: Johann Strauss mladší. Libreto: Friedrich Zell a Richard Geneé. Režie a choreografie: Dana Dinková. Scéna: Marek Šafárik. Kostýmy: Adriena Adamíková. Hudební nastudování: Karol Kevický. Sbormistryně: Kremena Pešakova. Recenze je psaná z premiéry, kterou uvedlo Slezské divadlo v Opavě v neděli 16. června 2024.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.