S botami na dlani: Ostravské Kinky Boots jsou dírou do světa, který baví i dojímá

Boty jako fetiš a životní styl? Rozhlédněte se kolem sebe… Je to zajímavá zkušenost. Kinky Boots spojují vydatnou porci zábavy a humoru s obratně servírovanými soft skills. O úspěchu a neúspěchu člověka v pracovním i osobním životě rozhodují jeho komunikační dovednosti a spolupráce s různými lidskými typy. Schopnost přesvědčit, vcítit se, zvládat konflikt, případně vést a motivovat jiné. Příběh dědice krachujícího obuvnického impéria a bývalého boxera v ženských šatech je sám o sobě lákavou a svůdnou kombinací, která přináší mnoho vzrušujících výzev, překvapení a peripetií. Navíc si můžete vybrat úhel pohledu, což se může hodit.

Tvůrci muzikálu se drží v zajetých kolejích žánru, který má v rámci možností dobře bavit a současně i lehce ponoukat k přemýšlení. Tomu odpovídá i hudba s poprockovými a tanečními prvky. Nechybí jí romantické odstíny, adrenalinové rytmy ani taneční pulzace. S podobně rozdanými kartami nelze příliš experimentovat, nicméně tohle spojení má reálné základy a v tom je jeho síla. Život totiž skutečně přináší neuvěřitelné situace, které překonají i tu nejbujnější fantazii.

Z muzikálu Kinky Boots. (Foto: Martin Kusyn)

Národní divadlo moravskoslezské v sobotu představilo druhé premiérové obsazení. Je potěšující, že opět víceméně fungovalo, ačkoli v jednotlivých výkonech bylo kontrastní a někdy i značně překvapivé. Charlieho ztvárnil Radim Bierski, jemuž se dařilo hlavně po pěvecké stránce: zpíval emotivně, čistě i vášnivě. Jeho hlas neoplývá tak plnou barvou jako vokál Tomáše Krpce v alternaci, ale vyniká přesností a vybroušenou technikou. Bierski se nezaleknul ani choulostivých výšek a pustil písním pořádně žilou až do nažhavených posledních tónů. Charlieho sehrál vehementně a s velkým drajvem. Bohužel se mu ale nedařilo v mluvených pasážích, v kterých se víc, než  je obvyklé, přeřekl a zaškobrtnul. Věřme, že do dalších repríz vše potřebné dopiluje.

Radim Bierski. (Foto: Martin Kusyn)

Lola/Simon v podání Jána Slezáka byla úplně z jiného těsta než ta čtvrteční Petera Pechy. Pro diváka je nepochybně přínosem vidět, jak kontrastně lze pojmout jednu a tutéž postavu. Slezák si pro svou Lolu vymyslel okřídlené hlášky, kterými okamžitě bavil obecenstvo. Otázkou je, jestli jejich mechanické opakování nebylo trochu zbytečné. Jeho Lola sršela energií, ale atributy, jako koncentrované napětí, uhrančivé charisma a výmluvnost gest, které bez přehánění vyzařovaly z Pechy, tentokrát rezonovaly méně. Jako skvělý tanečník Slezák naopak zvednul laťku ještě výš. S rytmickým instinktem diktoval tempo i styl a hýřil temperamentem. Pěvecky se v jemnější dynamice občas ještě potýkal s intonací, naopak v expresivních partiích dokázal strhnout svým výrazem.

Ján Slezák. (Foto: Martin Kusyn)

Milým překvapením byla pro mne osobně Lauren Diany Demecsové, jíž se podařilo spojit herecké i pěvecké ztvárnění do naprosto vyváženého a po všech interpretačních stránkách přesvědčivého výsledku. Její skvělé grimasy, mimika a gestikulace byly vždy na svém místě a dokázaly vždy potěšit. Strhující pěvecký projev Demescové patřil k nejsilnějším bodům sobotního představení.

Diana Deméczová. (Foto: Martin Kusyn)

Výborně si počínala Alžbeta Trembecká v roli Nicoly, která razantně a šarmantně ukázala, jak se za hezkou „fasádou“ může skrývat marnivá a sobecká nátura. Don Romana Haroka byl víc sympatickým než problémovým týpkem, který by už od pohledu zlomyslně naznačil, co si o vás myslí. Ve srovnání s Tomášem Savkou měla Harokova kreace menší dynamiku a jeho prozření a další kroky nevyzněly s tak jednoznačným účinkem.

Z nových tváří v sobotu velice zaujal i Lukáš Adam. Jistota, koketnost a chytrá ironie, s níž se tento herec vyjadřuje a zpívá, na sebe poutala pozornost. Bude velmi zajímavé zažít Adama také v postavě Loly/Simona, kterou rovněž alternuje.

V dalších rolích se hezky prezentovali také Pamela Soukupová, Soňa Jungová, Peter Svetlík, Pavel Divín, Roberta Battistini a dětští herci Rostislav Radecki a Henryk Šimek.

Z muzikálu Kinky Boots. (Foto: Martin Popelář)

Pozici miláčků publika bez námitek potvrdili The Angels. Tato sestava roztomilých a výtečně sehraných drag queen ve složení Jakub Bagin, Antonín Blahuta, Dalibor Buranda, Aleš Cedidla, Jakub Janotík a Jan Ludva odevzdala opět elektrizující výkon, který přiměl obecenstvo k hlasité odezvě.

Muzikálový orchestr pod taktovkou svého šéfa Jakuba Žídka zahrál přesvědčivě ve všech aspektech, kterými jsou stylové podání různých hudebních žánrů, optimální ztvárnění tempových a agogických prostředků, báječná souhra a brilantní sólové výkony. Co víc, pod Žídkovou taktovkou tento orchestr hraje slyšitelně s gustem, které není na jiných scénách občas zřetelné. Na samém zenitu náročné sezony je to potěšující a obdivuhodné.

Synergie, obětavost a enormní nasazení jsou věci, které mají (nejen) v tomto muzikálu klíčový význam. V Ostravě se chodí na jeviště se srdcem na dlani, a to je velká devíza, která obrousí někdy ještě příliš ostré hrany, jež se musí dopilovat a uhladit. Vlastně s botami na dlani, protože o ně tady přeci jde. Bouřlivý ohlas druhé premiéry si nezadal se čtvrtkem a byl důkazem, že Kinky Boots nezklamou ani ve druhém obutí. Pardon, chtěl jsem napsat obsazení.

*

Kinky Boots. Autoři: Cyndi Lauper a Harvey Fierstein. Režie: Gabriela Petráková a Marek David. Choreografie: Ladislav Cmorej a Antonín Blahuta. Scéna: Ondřej Zicha. Kostýmy: Hana Kelar Knotková. Překlad: Pavel Bár a Michael Prostějovský. Hudební nastudování: Jakub Žídek. Recenze je psaná z druhé premiéry uvedené v sobotu 15. června 2024 v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě.