Na jevišti, v šatně i na svatbě. Vznikl dokument o třiceti sezonách Komorní scény Aréna

Divadlo slaví třicet let právě v této sezoně. Kromě aktuálních inscenací si diváci připomenou i počátky divadelního souboru, který se během čtvrtstoletí své existence vypracoval na špičku české divadelní scény. Během třicetileté dráhy soubor i jednotliví herci posbírali řadu ocenění včetně Cen divadelní kritiky a opakovaně i Divadla roku.

Filmový štáb natáčel se zakladateli divadla, uměleckým šéfem Pavlem Cisovským a jeho první a dlouholetou ředitelkou Renátou Huserovou. Vzpomínali například na to, jakou diplomacii museli projevit při prosazování názvu divadla, jak divadlem v prvních letech doslova žili.

Z natáčení dokumentu. (Foto: Jiří Zerzoň)

„Natáčeli jsme v původních divadelních prostorách Arény v těsné blízkosti ostravského Masarykova náměstí, kam se na skok opět vrátil jeden ze zakládajících členů divadla René Šmotek, zpovídali jsme režiséra Radovana Lipuse, jehož legendární inscenace Průběžná O(s)trava krve doslova uhranula generaci diváků i kritiků a poprvé divadelním způsobem vyjádřila genia loci Ostravy,“ říká spoluautorka scénáře Helena Dohnalová.

Dokumentaristé se pohybovali nejen před jevištěm, ale také v zákulisí divadla, při zkouškách a představeních, v šatnách ale třeba i na svatbě. Jedním z hlavních motivů dokumentu je vznik inscenace Režisér, kterou divadelníci nastudovali podle hry dramatika a dramaturga divadla Tomáše Vůjtka v režii uměleckého šéfa Ivana Krejčího. Jde o vyznání lásky k divadlu a k velkým učitelům a inspirátorům.

Herec Michal Čapka při natáčení. (Foto: Jiří Zerzoň)

„Jakožto studiová scéna stavíme na hereckém divadle, které má úzký kontakt s divákem. Sázíme na osobitou dramaturgii obracející se ke klasikům i současným autorům. Jsme divadlo situace a příběhu. Pořád se vyvíjíme. Letos jsme třeba otevřeli novou off-scénu Komůrka, kde se v podstatě vracíme ke kořenům. Hledání nových cest v sobě vždy zahrnuje i návraty,” uvádí ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý

Komorní scéna Aréna vznikla v roce 1994 za okny činžovního domu. V prvním patře byl bar a foyer, za ním malá scéna s hledištěm pro šedesát diváků. Žádný klasický kukátkový prostor, ale malá aréna. Diváci si s herci téměř dýchali do tváře a byli absolutně vtaženi do hry. Vysokou úroveň si divadlo zachovalo po celou dobu své existence.

Zdroj: Tisková zpráva České televize Ostrava