Luděk Golat (28.4.1954 – 26.5.2024): Srdcař a divadelník každým coulem

Luděk Golat se narodil v Ostravě, v šestnácti letech se rodina přestěhovala do Prahy, kde vystudoval nejprve gymnázium a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři. Na Akademii múzických umění absolvoval nejprve zpěv, později také operní režii. Sólovou uměleckou dráhu Golat zahájil v roce 1979 u hradecké opery.

Na jevišti tehdejšího Státního divadla v Ostravě začínal jako operní sólista roku 1984. V devadesátých letech se stal šéfem ostravské opery, která během jeho éry zaznamenala výrazný umělecký rozvoj. Podařilo se mu vytvořit kvalitní umělecký soubor, který zahrnoval tuzemské i zahraniční sólisty. Programová nabídka ostravské opery během jeho působení zahrnovala osvědčený repertoár s převahou italské opery a klasických děl Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Nechyběly ani méně běžné tituly, které vzbudily velký ohlas odborné kritiky. Debussyho operu Pelléas a Mélisanda v Golatově režii hodnotil kritik Josef Herman jako „nespornou událost sezony”. Během jeho působení také vzniklo Dětské operní studio, které se stalo nedílnou součástí Národního divadla moravskoslezského a líhní mnoha pěveckých talentů.

Golat se věnoval také dílům Leoše Janáčka. Památné je uvedení opery Počátek románu, jejíž provedení se mělo konat v přírodním amfiteátru na Hukvaldech. K této události sám Golat poznamenal: „Na úspěšné veřejné generálce bylo jasné, že je všechno skvěle připraveno na nedělní premiéru, která se ale kvůli nepřízni počasí nemohla uskutečnit. Naštěstí soubor opery NDM uvedl Počátek románu 16. září v Domu kultury Vítkovice, tentokrát bohužel bez koně Woodyho.”

Po odchodu Ilji Racka byl Golat jmenován ředitelem. Po jeho nástupu proběhla jedna z největších rekonstrukcí Divadla Antonína Dvořáka. Také v novém tisíciletí se Golatovi podařilo udržet vynikající renomé ostravské opery, mezi jeho významné počiny patří například Giovanna d’Arco (2001), Brundibár (2001), Sedlák kavalír (2003), Madama Butterfly (2003)  atd.

Golat byl také jedním z hlavních iniciátorů zrodu Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy, podílel se na jeho dramaturgii a sám zde uvedl několik pozoruhodných oper, mimo jiné Brittenovu „chrámovou” operu Noemova potopa (1995), Křičkovu dětskou operu Ogaři (1999) či Krásovu dětskou operu Brundibár (2001), pro kterou dokonce vzniklo Romské studio.

Ani po nedobrovolném odchodu z ostravského divadla roku 2009  se opeře a svému rodnému kraji nevzdálil. Po celém světě režíroval desítky operních inscenací, „stabilní” půdu nalezl zejména v Itálii, kde v mezinárodní koprodukci organizoval operní a oratorní představení. Některá byla k vidění také ve Slezském divadle Opava.

S Luďkem Golatem odešla jedna z nejvýraznějších osobností české operní scény, která věnovala veškerou energii umění, divadlu a podpoře mladých talentů. Jeho náhlý odchod v neděli 26. května vyvolal velkou vlnu účasti. Operní kritik Josef Herman na svých stránkách uvedl: „Seznámili jsme se na samém začátku devadesátek a já pak dvacet let jezdil obdivovat ostravskou operu, kde právě Luděk se spolupracovníky postupně budoval novou poetiku a nebál se současné dramaturgie. Přivedl na jeviště děti, dokonce romské, a to mu také mnozí nezapomněli. Vyžadoval přísnou disciplínu, ale jeho pěvci a herci z většiny věděli, že je to nezbytné, jestli se mají dostavit výjimečné kreace. Jezdil jsem moc rád na janáčkovský festival na Hukvaldy na do puntíku vymyšlené působivé plenérové projekty…”

„Byl velkorysý, empatický, divadelník v pravém smyslu slova! Člověk s velkým přehledem. Dobrý manažer. Motivoval a nebál se jít do experimentů. Dovedl se postavit za lidi a pomoci jim i v jejich osobních krizích. Dokázal ocenit dobrou práci…Zažil jsem s ním pěkné roky!“, uvedl dlouholetý sólista ostravské opery Václav Morys.

Golatův odchod komentoval také někdejší dramaturg opery NDM Daniel Jäger: „Byl jsi drsňák, Tvůj humor někdy pořádně „poštípal”, byl jsi odborník ve svém oboru, miloval jsi divadlo, operu, život… Přesně tak si tě budu pamatovat, jako velkého člověka, chlapa s obrovským srdcem…”

Luděk Golat se nesmazatelně zapsal do dějin ostravské a české divadelní kultury. Měl neopakovatelný smysl pro humor a jeho oblíbeným výrokem byla věta: „A bude hůř“. Paradoxně právě jeho umělecké působení patří v dlouhodobém kontextu k nejsilnějším údobím ostravské opery. Golatovy vizionářské režijní počiny, pronikavá dramaturgie, nevyčerpatelná invence, osobní nasazení a systematická podpora mladých umělců zůstanou trvalým přínosem.