Jiří Šigut a jeho chirurgická preparace digitální fotografie v Galerii města Třince

Kdo neviděl nedávnou výstavu novějších prací Jiřího Šiguta třeba v pražském Ateliéru Josefa Sudka (2024) nebo ještě dříve ve SmetanaQ Gallery (2022) či v ostravské Fiducii (2013) a zamrzl v reflexi autorovy tvorby před rokem 2010, bude asi na třinecké výstavě překvapen.
Jiřího Šiguta (*1960) máme všichni spojeného s fotografickými experimenty, jejichž podstatou je konceptuální souhra člověka, světla a okolí. Jeho výstupy, povětšinou dynamické a tajuplné jako šumavské tůně, zprostředkovávaly krajiny nejasných sdělení, organických struktur a nálad. Jejich povaha kontrastovala s umanutě sofistikovanými postupy tohoto konceptuálního umělce. Jiří Šigut vstupuje do přírody nejen jako obdivovatel, spíše ji vnímá jako partnerku, s níž stále znovu a znovu navazuje intimně-konstruktivní vztah. Nechává jí působit, spolupracovat a především konat.

Z výstavy Jiřího Šiguta. (Foto: Galerie města Třince)

Celá Šigutova práce je prodchnuta konceptuálním rozvažováním, v němž podstatnou roli hraje procesuálnost, prostor a čas. Tyto tři veličiny vždy utvářely podstatu jeho díla, už v osmdesátých letech, kdy chodil po Opavě s fotoaparátem na krku a s otevřenou závěrkou na dlouhou expozici snímal prostředí ulic, nebo když nechal fotografický papír celý rok ležet na poličce, aby zachytil působení bytového prostoru, světla a času, bez použití vývojky. Později ponechává světločivý papír napospas vlivům venkovního prostředí, které se na něm propsalo, například v lese, v trávě nebo v potoku. Šigut se ovšem stejně jako v přírodě rád pohybuje i v industriálních kulisách nebo mezi lidmi a vše přetavuje v experimentální expozice. Významným gestem jeho umělecké rozvahy bylo vyloučení samotného aparátu a nekorigovaná fascinovaná spolupráce s přírodou jakožto magickou tvůrkyní.

Po roce 2010 ale vzal fotoaparát opět do rukou a po svém začal zkoumat konceptuální možnosti jeho nové digitální platformy. Tak jako dříve analyzoval a překračoval hranice analogové fotografie až do bodu nula, tedy k absenci fotoaparátu, nyní jde až na dřeň fotografie digitální. Co si pod tím konkrétně představit? Šigut vlastně v počítači preparuje barevný kód z tkáně fotografie tím, že jí rozkládá na jednotlivé pixely. Tyto jednotky, či jejich minimalistické kompozice, pak tiskne na papír nebo je dokonce přemalovává akrylovou barvou na plátno a vystavuje je jako samostatná díla. Odkládá tak konstrukci jevového světa a spouští se až do samotného genofondu fotografického záznamu.

Z výstavy Jiřího Šiguta. (Foto: Galerie města Třince)

Jako divákům se nám pak otevírají dvě cesty kontaktu. Zaprvé můžeme zkoumat, zdali vystavené geometrické redukce složené z pixelových komponentů mohou stále přenášet atmosféru původní vyfotografované předlohy, například pole nebo lesa, zadruhé se můžeme mentálně ponořit do samotného procesu rozkladu. Tato stezka nabízí hluboký filozofický potenciál, dotýká se zjištění kvantové fyziky, že jevový a fyzický svět je pouhým zdáním, že to co vnímáme jako celistvý tvar vepsaný do konkrétní formy, je jen projekcí našeho vědomí.

Z výstavy Jiřího Šiguta. (Foto: Galerie města Třince)

Šigutova reduktivní rozkladná analýza jakoby demonstrovala fakt, že za viditelným světem se nachází pouze informace, kterou naše vědomí transkribuje do patřičné formy na základě společenského konsenzu. Tou informací reprezentující celek, je v případě Jiřího Šiguta vlnová délka barvy obsažená v původním fotografickém obraze, kterou vysublimoval jako samostatnou entitu.

Jak bylo řečeno výše, některé tyto zkomprimované jednotky jsou tištěny na papír, jiné jsou přeneseny do akrylové malby, klasicky nanášené na plátno. S nimi se právě nyní můžete setkat na třinecké výstavě. Opět nám ukazují, kam až umí Jiří Šigut s médiem fotky zajít.

Z výstavy Jiřího Šiguta. (Foto: Galerie města Třince)

Kromě všech zmíněných aspektů, souvisejících s procesem vzniku a obsahu Šigutovy práce, je třinecká výstava skvělou ukázkou citlivé a působivé instalace. Autorovi s ní pomáhala architektka výstavy Katarzyna Jursa Pieleszová ze studia Fris Architekti. Působí vzdušně a koncentrovaně zároveň.

*

Jiří Šigut: Rozhraní. Galerie města Třince, Kulturní dům Trisia. Otevřeno vždy od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin. Vstup zdarma.