Mirai na albu Tomodachi ukazují novou hudební polohu své tvorby. Můžou si to dovolit

V úvodním singlu Easy kapela zpívá o tom, že „Nikdo nám nesliboval, že to bude easy / už jsem dospělej, tak neboj se to říct mi“, tudíž musí při experimentu s jejich hudbou a aranžemi počítat i s tím, že ne každý tento záměr pochopí. Jak se sami členové nechali slyšet, k umělecké svobodě se dopracovali jen na základě předchozích úspěchů – a tak si tedy mohou dovolit nyní volit nápady, kterých by se předtím leckdo bál.

Otázkou je, zda kapela tohoto formátu nutně musí splňovat vždy jen typickou písňovou strukturu A – B – A – B – C – B, nebo si skutečně v rámci popularity může dovolit už i něco jiného. Otázka je to zlehka sociologická, avšak odpověď na ni nalezneme u posluchačů a fanoušků. Ti přece určí, jak se deska bude líbit a kdo si nové skladby zajde poslechnout i naživo. A tři vyprodané O2 Arény mluví samy za sebe.

Ačkoli písničky na desce Tomodachi vynikají bohatými aranžemi a v případě Mirai už klasicky dobrou produkcí, je nutno podotknout, že ona „mainstreamovost“, které se kapela protentokrát nedržela úplně doslovně, možná občas chybí. A přestože skladby Mirai nejsou rozhodně kompozičně slabé a v neposlední řadě nikdy nepostrádaly ani nápaditost stran textů, album se může stát pro vícero posluchačů méně uchopitelné.

Žánrově je Tomodachi poněkud šířeji rozkročené – zatímco například ve skladbě Summer Love prožíváme vztahovou nostalgii nadcházejícího podzimu za doprovodu veselého taktu a klasické písňové formy, hned v následující All Night Long se střídá (pokus o) rockový feeling s experimentem současně popového beatu. Nicméně ne vždy se bohatá aranž rovná chytlavost.

Ke kladům desky Tomodachi rozhodně patří, jak už bylo řečeno, skutečně dobrá a nápaditá produkce, o kterou se opět postaral dvorní producent kapely Ondřej Fiedler. Jeho práce je skutečně originální a pozvedá desky českých interpretů velmi vysoko v rámci současné tuzemské popové tvorby. Vyzvednout lze například skladby Julie, 69 problémů nebo Promiň, které zvukově patří mezi nejlepší na albu.

Za zmínku také stojí pěvecký vývoj frontmana Miraie Navrátila, který v některých skladbách prokazuje svým hlasem nejen pokrok například ve falzetových schopnostech, ale i v tom, jak dospěle se dokáže popasovat s konkrétním procítěním lyriky. Ne nadarmo kapela označila tuto desku nejen za odvážnou, ale i vyspělou.

Je skvělé, že i kapely, které mají masový komerční úspěch a obrovskou oblibu, dokážou jít svou cestou a v určitém bodě si říct, že jde přece o umění. Mirai vsadili s deskou Tomodachi na ne zcela prvoplánové melodie, barvitou produkci a veskrze pozitivní koncept hudby. Jak nové písně obstojí, ukáže čas a především pak fanoušci. Jak jsme již v minulosti mohli pozorovat, u některých kapel bývá ke škodě spíše postupný odklon od alternativy k vyloženě mainstreamovým počinům. Doufejme tedy, že nové písně Mirai půjdou ruku v ruce s důvěrou jejich posluchačů a celkovým úspěchem.

Mirai: Tomodachi. Celkový čas 33:03.  Island Records, Universal Music, 2024.