Divadelní povídka Ema v Atelliéru 21 přináší niterný příběh plný intimních hereckých prožitků

Dvoupokojový prostor Ateliéru 21 má velmi přátelskou atmosféru a už při příchodu diváky vítají tři hrdinky příběhu v pracovních khaki mundúrech. V místnosti jsou křesla, židle a pohovka pro diváky, dvě profesionální fotografická světla a dva průmyslové šicí stroje, jenž dotvářejí chladnou, ale promyšlenou scénu, kterou vytvořil Pavel Gejguš ve spolupráci s Olgou Zmelíkovou.  Již při usazování si diváci mohou všimnout, že herečky se již plně soustředí na své postavy a improvizují v prostoru, jako by se na sebe příjemně ladily. Všechny totiž hrají jednu postavu, Emu Zunzovou.

Z inscenace Ema. (Foto: Olga Zmelíková)

Ačkoliv v povídce je vypravěčem spisovatel, režisér toto privilegium přiřknul samotné hrdince, a tak Ema promlouvá ke svým čtenářům – divákům, a to hlavně skrze Andreu Zatloukalovou. Diváci sedí v přímé blízkosti, a tak jim nic neuniká. Pro vnímavého diváka je tak obohacující vidět intimní nuance pohybu a mimiky všech hereček, které jsou velmi rozdílné, a přesto na sebe reagují s velkou přirozeností. Andrea Zatloukalová má již ve svém mladém věku plno hereckých zkušeností, které v této inscenaci dokonale zúročuje. V roli Emy má velký prostor pro barvitou emoční škálu, kterou předvádí s naprostou samozřejmostí.

Z inscenace Ema. (Foto: Olga Zmelíková)

Eva Štěpandová představuje jakýsi pragmatický stín Emy. Zároveň „alternuje” mužské postavy a jemnými změnami v postavení sugestivně znázorňuje statného skandinávského rybáře nebo seschlého staříka na pokraji sil. Ema Matýsková má v sobě příjemnou rozvernost, která vykrývá dětsky naivní tón postavy. Dohromady to vytváří plastickou charakterovou paletu. Všechny tři herečky mají svou vlastní energii a ačkoli je v hlavní roli Andrea Zatloukalová, Eva Štěpándová i Ema Matýsková si dokáží příjemně utrhnout pozornost i pro sebe, aniž by ji násilně kradly.

Z inscenace Ema. (Foto: Olga Zmelíková)

O textovou adaptaci se postaral a samotné režie se ujal Pavel Gejguš. Dramaturgii obstarala Anna Smrčková. Až na závěrečný dovětek, který přidává další dílek do série příčina – následek, Pavel Gejguš uctivě následuje Borgesovu vyprávěcí linku. Oživuje tak nenápadný příběh dívky, která vezme spravedlnost do svých rukou.

Inscenace má několik rovin. Hereckou, která stojí na vynikajících výkonech, hudební, jež dotváří aktuální rozpoložení hlavní hrdinky, a pohybovou, která je sugestivní a obsahuje věcná sdělení v rychlém sledu.

Z inscenace Ema. (Foto: Olga Zmelíková)

Borgesovu povídku přečtete za pár minut, inscenace má přibližně hodinu. Borgesova poetika neztrácí natahováním děje, které stojí především na klidném, rozvážném napětí Andrey Zatloukalové. Každou minutu příběhu je přítomná, nikam nespěchá a prožívání Emy je tak komplexní. Není uspěchané, ale ani zbytečně sentimentální. Je věcné i vzpomínkové, zahalené do vůně mandarinek a žlutých dekorovaných tapet.

Inscenace je velmi komorní a intimní. Pokud toužíte po kvalitním divadelním zážitku bez velkého davu, Ema je přesně pro vás.

*

Ema. Autor předlohy: Jorge Luis Borges. Divadelní adaptace a režie: Pavel Gejguš. Dramaturgie: Anna Smrčková. Scéna: Pavel Gejguš a Olga Zmelíková. Recenze je psaná z reprízy uvedené ve čtvrtek 16. května 2024 v Ateliéru 21 v Ostravě.