Co se stalo s vlkem z pohádky o Karkulce? Odpoví vám na to nová inscenace Studia G. Baví se i dospělí

Sympatické prostory kavárny Studia G zaplnilo v sobotu před třetí hodinou odpoledne dětské švitoření. Děti nedočkavě vyhlížely otevření dveří do útrob komorního divadla. Všechny se totiž těšily na novou pohádku O vlku. Jak už tvůrci předem avizovali, jde se o autorskou verzi pokračování příběhu, který pro vlka neskončil zrovna dvakrát slavně. Jan Lefner se tak pokusil napravit vlkovu reputaci. A i když se to po značnou část pohádky díky různým peripetiím nějak extra nedaří, smolař vlk se nakonec dočká svého šťastného konce.

Příběh O vlku začíná krátkým připomenutím (ač velmi příznačně cynickým) předcházejících událostí, pokračuje nakouknutím do dalších pohádek, kde si střihne vlk svou jasnou roli, a končí dojemnou pointou. Jan Lefner pracuje velmi obratně s češtinou a používá všeobecně známá přísloví a rčení, která velmi vhodně zakomponoval do jednotlivých etud. Text mi místy velmi připomíná knihy Zbyňka Černíka o medvědech Nedvědovi a Miškovi, kde se používají podobné češtinářské nástrahy.

Z pohádky O vlku. (Foto: Studio G)

A jak to tedy s vlkem bylo dále? Vlka (Alois Bartoň) potkáváme právě ve chvíli, kdy se nachází ve studni. Díky králíčkovi (Jakub Georgiev), který je také místní reportér, je vlk nejen zachráněn, ale také nasměrován zpátky domů, kam touží jít. Po cestě potkává tři prasátka, kůzlátka a nevyhne se ani myslivci, který zachránil Karkulku s babičkou. Janu Lefnerovi se tak podařilo proplést, a to velmi vkusně, několik známých pohádek, které mají originální háv a jsou zábavné.

Délka pohádky je 45 minut a Jakub Georgiev společně s kolegou Aloisem Bartoňem jedou v rychlém tempu. Podle reakcí se baví především rodiče, takže jde cítit, že autor na dospělého diváka určitě nezapomíná. Děti mají možnost reagovat na otázky králíka nebo samotného vlka a určitě by bylo pro děti osvěžující mít takových momentů více. Po celou dobu je jejich pozornost ukotvená na představení, takže z dětského pohledu palec nahoru.

Z pohádky O vlku. (Foto: Studio G)

Kulisa v podobě variabilního paravánu, na jehož jednotlivých stranách jsou vyobrazena místa, kam se vlk dostává, je příjemnou inscenační ukázkou klasické poučky, že v jednoduchosti je kouzlo. Nicméně další kouzlo je i v detailu, a tak je důmyslné, že tvůrci použili také rekvizity typu mrkvička-tužka králíka-reportéra. V pohádce také zazní krátké písně, takže pokud jste příznivci hudebních vsuvek, je to opět kladný puntík.

Alois Bartoň se coby vlk ukrývá po celou dobu v kostýmu, a tak divákům ze svého hereckého talentu předává především pohybové a hlasové dovednosti. Coby student konzervatoře velmi dobře drží laťku se zkušenějším Jakubem Georgievem, který je na jevišti opět příjemně sebejistý a předvádí mnohé ze svého rejstříku dovedností. Coby králík jede rychlé monology, jako prasátko střídá k pobavení všech světové jazyky včetně toho brněnského a střihne si i lehký beatbox.

Z pohádky O vlku. (Foto: Studio G)

Představení O vlku je svižná, logicky gradující, zábavná a dobře zahraná divadelní pohádka, které se na první shlédnutí nepřejíte. Taková, kterou bych v podobě knížky ráda zařadila i do knihovny dětí a často se k ní vracela.