Crazy komedie Mám na tebe chuť publikum Divadla Mír pobavila. Otázka je, za jakou cenu

Předem bych ráda poznamenala, že s většinovým publikem premiéry se určitě v mnohém neshodnu a snad poprvé jsem z inscenace Divadla Mír v mírných rozpacích. Proto bych alibisticky začala právě reakcemi diváků. Ty se nesly v superlativech a smíchem se nešetřilo. Závěrečný potlesk vestoje vše završil a mně hlodá brouk v hlavě, proč jsem z celého představení v tak intenzivní opozici, když jsem v předešlých hrách vždy našla souznění s interpretací, režií i celkovým pojetím „mírovské“ adaptace.

Tentokrát mám však velmi rozporuplné pocity.. Ačkoli jednotlivé tvůrčí složky byly klasicky velmi dobře zpracované, celkově mě zaráží tak urputná snaha zavděčit se divákovi. Komediální talent Štěpána Kozuba je nezpochybnitelný, avšak pokud se v dřívější inscenaci Tik Tik držel přesně na hranicích své postavy, zde v komedii Mám na tebe chuť se jeho hranice absolutně rozpustily a jakoby ve vzduchu viselo očekávání, „co zase předvede“. Nerada porovnávám, jedná se vždy o uměleckou licenci, ale pro zajímavost jsem si pustila záznam francouzské verze této hry a musím podotknout, že coby klasická konverzačka bez absurdních aditiv byla hra sympatičtější.

Z inscenace Mám na tebe chuť. (Foto: Jan Lipovský)

Děj se odehrává v podkrovním bytě. Vynikající scéna Michala Syrového podporuje charaktery obou sousedů. Youssouf (Štěpán Kozub) byt zdědil po rodičích a zjišťuje, že má nárok na kus druhého bytu. Jeho příbytek je vyzdoben dominantními graffiti goril. Kontrastem je pár zbytků nesourodého nábytku. Celkový dojem vzdušnosti dodává střešní velké okno. Protože je Youssouf nespokojen s půdorysem svého bytu (možná i proto, že má až příliš moc volného času), vezme řešení do vlastních rukou. Díky výřezu ve stěně se dostane do sousedovy skříně a následně do jeho bytu. Tam jej překvapí rozčarovaný Guillaume (Robin Ferro). Interiér jeho bytu odráží vnitřní touhy nesmělého Gauillauma. Kožený nábytek, erotické předměty, maskulinní skulptury vyjadřují velký rozpor s submisivní povahou atakovaného souseda.

Podobně tomu je také u kostýmů. Barbora Klenová postavám dodala typické stereotypní oblečení, odpovídající jejich charakteru, které však mnohdy neodpovídá jejich skutečnému vnitřnímu rozpoložení. Nerušící kostýmy velmi dobře zapadají do dějové linky a společně se scénou působí velmi autenticky.

Z inscenace Mám na tebe chuť. (Foto: Jan Lipovský)

Sébastien Castro ve svém textu pracuje promyšleně se všemi atributy francouzské komedie. Záměna jmen, nevěra, absurdní situace a především procházení dveřmi, které někdy pomohou a někdy způsobí ještě větší průšvih. Pokud tomu všemu vévodí jeden šílenec v podobě Youssoufa (i když tady spíše Štěpána Kozuba) je všem jasné, že to nebude mít rychlý proces. Hlavní postava je velký podivín, dalo by se říci takový soused–blbec, ale především ten, co všechno komplikuje a zamotává. Samotná zápletka by stačila na vydatnou komedii, ale jak sám Albert Čuba před oponou, tak i režisér David Vyhnánek v programu přiznávají, že do inscenace přidali mírovské ingredience, aby už tak dobrou komedii vyšperkovali.

Lada Bělašková a Štěpán Kozub. (Foto: Jan Lipovský)

Určitě se jim to daří v rámci scény, kostýmů i výběru herců, ale co představení ubírá, je jakási podivná uřvanost, tlačení na pilu (nejen v úvodní scéně), předvídatelné gagy, prvoplánové zalíbení se divákům. Komedie není jednoduchá disciplína a Divadlo Mír ji má zmáknutou, proto mě překvapuje jakási nabubřelost scén, které kdyby zůstaly v čistě jemnějším tónu, bylo by to přesně to, na co jsme u Divadla Mír zvyklí a co jej dělá tak jedinečným.

Inscenace Mám na tebe chuť je pouhou bulvární komedií, kde se plýtvá sprostými slovy, samoúčelnými slovními střípky, které sice baví diváky, ale devalvují samotnou hru. Pokud se zde něco nepodařilo, tak oddělit Štěpána Kozuba coby one man show komika a herce souboru Divadla Mír, což je velká škoda.

Štěpán Kozub a Robin Ferro. (Foto: Jan Lipovský)

Robin Ferro se již v České kletbě ukázal jako vynikající herec vážnějších postav. Zde sice není úplně kandidát věd, ale vedle svého souseda je ten „kladnější“ hrdina, kterému v koutku duše fandíte, aby se z toho nějak dostal. Robin Ferro jde s kůží na trh a jeho highlightem jsou jistě sváděcí scény. V hledáčku jeho touhy se nedopatřením objeví slečna Brachetová. Lada Bělašková hraje starostlivou dceru, která svou matku svěří v dobré víře Youssoufovi na hlídání a nechtěně se tak dostane do řetězové situace, která vyústí v nečekaný závěr narozeninového dne. Lada Belašková je skvělá v proměně z cudné starostlivé dcery na roztouženou milenku a vzápětí manželku zachraňující situaci s nečekaným příchodem Gaela, přítele Christelle (bývalé přítelkyně Gauilleuma).

Izabela Vydrová. (Foto: Jan Lipovský)

Do role kurážné Christelle vybral režisér Izabelu Vydrovou. Výrazná blondýnka si s rolí poradila bravurně a její role všestranně zaměřené milovnice je velmi přesvědčivá. Protipólem sebevědomé Christelle je Julie. Dívka, která přichází na schůzku ke Guillaumeovi, je ztělesněním naivity a prostoduchosti. Marie Anna Kupcová již nemusí dokazovat, že je vynikající herečka, a i přes svou krátkou hereckou zkušenost velmi dobře pracuje se svými postavami.

Marie Anna Kupcová. (Foto: Jan Lipovský)

Výraznou postavou je Gael, kterého hrají Michal Sedláček a Bořivoj Čermák v alternaci. Na premiéře se této role zhostil první z dvojice, a to Michal Sedláček. Žárlivý přítel Christelle vnese do příběhu čerstvý vítr a vtipné situace jsou zde velmi příjemně načasované. Celá druhá část představení je tak svižná, nestojí pouze na ústřední postavě Youssoufa a najednou je to opět staré známé Divadlo Mír, kde si všichni vzájemně notují.

*

Mám na tebe chuť. Autor textu: Sébastien Castro. Režie: David Vyhnánek. Scéna: Michal Syrový. Kostýmy: Barbora Klenová. Překlad: Sarah Biderman. Divadlo Mír v Ostravě. Recenze je psaná z premiérového uvedení ze dne 4. května 2024.