Politickému tlaku jsme loni neustoupili, letos se vracíme v lepší kondici, říká ředitelka Kina na hranici Jolanta Dygoś

Jak se vám daří tento pětidenní maraton zvládnout z organizačního hlediska a na co se letos můžeme nejvíce těšit?

Po pětadvaceti letech už máme nějaké zkušenosti, takže to zvládáme (smích). Co nám chybí? Sponzoři. Máme také problémy s omezenými ubytovacími a stravovacími kapacitami v Ciezsyně i v Českém Těšíně. Hotelů je málo, jsou průměrné kvality a poměrně drahé. To omezuje naši možnost pozvat tolik hostů, kolik bychom chtěli. Je zde také nedostatek levných míst k přespání pro účastníky jako jsou ubytovny a0 byty. To bohužel snižuje počet diváků. Ti nepřijedou, když nemají kde spát. A co můžete očekávat? Jen to nejlepší! Dobré filmy, energetické koncerty, zajímavá literární setkání, nové známosti a hlavně nezapomenutelnou atmosféru!

26. ročník Kina na hranici loni zápasil s financemi, vše se ale podařilo vyřešit a oblíbená přehlídka se vrací zpět v ještě lepší kondici?

Ráda bych zdůraznila, že finanční problémy vznikly až po skončení akce, takže neměly vliv na atraktivitu jubilejního ročníku. O absenci jedné z klíčových dotací jsme se dozvěděli týden před festivalem, kdy už nešlo ušetřit. Rozhodnutí padlo z politických důvodů – úřadům se nelíbila retrospektiva Agnieszky Holland a její filmové rodiny, mimochodem první na světě. Zároveň se proti režisérce objevila velmi negativní publicita v souvislosti s filmem Zelená hranice. Byli jsme nuceni uspořádat komunitní sbírku a chybějící částku se nám podařilo vybrat. Velmi mě dojala emotivní a empatická reakce našich hostů a účastníků. Byla to opravdu velkolepé sbírka na poli kultury. Hodně se o nás tehdy mluvilo v médiích, i když to nebyla zrovna ta publicita, o kterou jsme usilovali. Abych to shrnula, ničeho nelituji. Prokázali jsme pověstnou „odvahu“ a nenechali se cenzurovat polskými orgány. Vracíme se v lepší kondici? Především s jinou energií v novém Polsku, s vládou, kterou podporujeme, alespoň já ano!

Co bude pro největší přehlídku středoevropské kinematografie Kino na hranici letos stěžejní? Ponese se jednoznačně v nějakém velmi aktuálním duchu?

Programová skladba se nemění – něco starého, tedy retrospektivy a tematické cykly, a něco nového, což jsou filmy sezóny. Letošní ročník se kryje s 20. výročím našeho vstupu do Evropské unie a na 1. května společně s Evropskou komisí a Evropským parlamentem pořádáme řadu akcí – filmy, debaty, koncerty k ceně Lux Prize. Jste zváni do Cieszyna a Českého Těšína na celý den. Všechny tyto akce jsou zdarma. Na Zámeckém vrchu bude Evropské městečko a od 18 hodin koncerty na náměstí. Z českých kapel vystoupí Vypsaná Fixa.

Platí stále, že se na festivalu můžeme seznámit s těmi nejzajímavějšími počiny české, polské i slovenské kinematografie?

Z těch „starých“ jmenujme mého oblíbeného českého režiséra Františka Vláčila ke 100. výročí jeho narození. Připravíme vzpomínku na letos zesnulého režiséra Janusze Majewského, který byl rovněž spjat s českou kinematografií a také s Kinem na hranici, kde byl častým hostem. Rádi bychom také představili vynikající filmové role herce Mariana Dziędziela, kterého si čeští diváci jistě pamatují z filmu W. Smarzowského Temný dům. Ale chápu, že otázka se týká nových filmů. Je to tak, že promítáme polská a česká filmová díla, která často nejsou v distribuci a jsou tak k vidění pouze na festivalech, a to většinou u nás na Kině na hranici.

Kino na hranici se nevyhýbá ani kontroverzním tématům. Jak jste zmínila, loni například velkou nevoli sklidil poslední snímek legendární režisérky Agnieszky Holland o situaci uprchlíků na polsko-běloruské hranici. Paní režisérka patří k stálým příznivcům Kina na hranici, bude přítomna i letos?

Nebojíme se žádných témat. Ale co se týče Zelené hranice, tento film před rokem nebyl hotový. Nepromítali jsme ho. Místo toho se konala již zmíněná velká retrospektiva Agnieszky Holland a její rodiny, která zahrnuje sto filmových tvůrců. Věděli jsme, že by se to úřadům nemuselo líbit, ale člověk se přece nemůže nechat cenzurovat. Agnieszka Holland je skvělá režisérka, ale nikdy nepatřila k oblíbencům strany Právo a spravedlnosti. Účastnila se protestů, odvážně se vyjadřovala k právům žen a kritizovala nelidské praktiky na hranicích. Film však vyvolal u pravice skutečnou hysterii. Úřady včetně prezidenta ho sice neviděli, ale vyjadřovali se o něm negativně – že se trefuje do polské státnosti a další nesmysly. Proti režisérce se rozpoutala odporná kampaň, dokonce jí bylo vyhrožováno smrtí. Naopak mnoho lidí včetně filmové obce ji podpořilo. To už je naštěstí za námi. Agnieszka se letos nezúčastní, pracuje na filmu o Franzi Kafkovi, ale jsme v kontaktu a měla velkou radost, že 26. ročník už získal grant od instituce zřízené na podporu festivalů.

Jolanta Dygoś a Agnieszka Holland (Foto: archiv Jolanty Dygoś)

V čem bude tento ročník jiný než předchozí?

Každý je jiný. Doufám, že tento bude úspěšný.

Promítací místa zůstávají nezměněná, nebo přibyly nějaké novinky a neobvyklé projekce?

Nevidím důvod měnit místa projekce. Kvalita musí být dobrá, není třeba experimentovat. Máme jen dvě kina – na polské a české straně. Takže je třeba přizpůsobit k promítání Divadlo A. Mickiewicze i kulturní centra na obou stranách hranice. Na hraničním mostě se konají projekce pod širým nebem, protože pro některé lidi je vzrušující sedět v Polsku a pro jiné v Česku.

Do obou Těšínů se každoročně sjíždějí nejen diváci, ale především zajímaví hosté, filmoví režiséři a herci. Koho byste ráda vyzdvihla, aby si ho nenechali diváci rozhodně ujít?

Z polských hostů se představí všichni nejvýznamnější tvůrci – režiséři a herci. Zřejmě po největším festivalu v Gdyni je to druhé takto zaplněné místo. Snažíme se ke každému snímku, ať již polskému, nebo českému, mít zajímavou delegaci.

Na slavnostní zahájení jste vybrali film se zvláštním tématem, o siru Wintonovi, který mimo jiné zachránil před nacisty také mladého hocha pocházejícího z Moravské Ostravy, z něhož se stal posléze legendární spoluzakladatel moderní britské kinematografie Karel Reisz. Jak bylo náročné tento snímek pro Kino na Hranici získat?

Film nabídl polský distributor Monolith Films jako předpremiérovou projekci. A proč? Možná nás mají rádi?

V Česku tradičně nevíme mnoho o současné polské kinematografii, co byste z ní ráda doporučila?

Určitě neuvěřitelný tarantinovsky laděný film Kos o polském národním hrdinovi Tadeuszovi Kościuszkovi. Velmi zajímavé je postpunkové psychologické drama Imago a také snímek Kobieta z… (Žena s…), jehož děj zahrnuje několik let života transsexuální ženy. Naproti tomu Úzkost je dojemné road movie. Doporučuji také výborný snímek Tolik pro nic. České diváky jistě potěší film Kingy Dębské Svátek ohně. Samozřejmě nesmíme zapomenout na nejúspěšnější filmy sezony, tedy Hranice nebo Jagna (Chłopi).

Festival je plný doprovodných akcí, kdo nechce do tmavého kinosálu, kam by především měl zavítat?

Doporučuji literární setkání. Tento cyklus v podobě tří pásem denně by už mohl být samostatným festivalem. Letošní motto je Překračování hranic. Jde jak o hranice v nás samotných, tak o různé omezení či bariéry, které přetrvávají nebo vznikají kolem nás. Hlavními tématy jsou vítězství populismu a krize demokracie ve světě včetně našich zemí, šíření zla a odcizení lidí i celých sociálních skupin. Sté výročí úmrtí dvou vynikajících a mezinárodně uznávaných spisovatelů Josepha Conrada-Korzeniowského a Franze Kafky představuje příležitost hovořit o hranicích zla, které nás obklopuje, nebo o odcizení člověka ve společnosti a o jazyku jako hranici. Jedna z debat bude věnována válce z pohledu literatury faktu. Připomenuto bude také dílo zesnulých spisovatelů Sándora Máraiho, Dominika Tatarky a Milana Kundery, úspěchy významného polského překladatele české a slovenské literatury Leszka Engelkinga a skupina významných překladatelů bude diskutovat o tom, zda existují nějaké hranice uměleckého překladu. Tradičně proběhnou i komornější setkání se spisovateli.

Když se ohlédnete za uplynulou sezonou v produkci středoevropských filmů, co vás napadne?

Myslím, že rozmanitost témat a stylů. Ale nepředjímejme. Je dobré porovnat stav našich kinematografií.

A co byste ráda popřála 26. ročníku samotného Kina na hranici?

Dobré počasí i to, abyste si mohli vychutnat krásy našeho města, i když … když prší, lidé spíše sedí v kině. A žádné technické problémy, protože největší strach mám ze zloby neživých předmětů.