Vyzrálejší a vážnější, ale stále svá. Kaczi na novém albu Kněhyně neklouže po povrchu

Kaczi již při prvních akordeonových tónech na desce Kněhyně potvrzuje, že je to stále ona, ale hned v dalším okamžiku zjišťujeme, že je mnohem vyzrálejší, moudřejší a hlubší. Ne nadarmo se vyplatilo se sběrem nového materiálu chvíli počkat. A stejně jako se na minulých nahrávkách naprosto autenticky vyznávala z noci, po které se probudí vedle muže nahá, nyní je její hudební přemýšlení mnohem lyričtější – v mnohém sice umírněnější, ale o to otevřenější novým směrům.

Element hudebních vlivů odjinud lze na albu poznat v rámci velkého rozmachu jednotlivých emocí, ale i muzikálních nápadů, zcela jiné nálady nebo pro Kaczi netypických harmonií – na desce Kněhyně jde mnohem více do mollových akordů a nebojí se ani skloubení pro ni typických nástrojů jako akordeon ve skladbě jedné se smyčcovým kvartetem ve skladbě jiné. Výsledek však i přes tuto pestrost nepůsobí jako kýč, naopak je komplexnější než u první desky Nahá. Důvod? Jednoznačně je jím hudební souznění všech, kteří se na albu podíleli. Toto souznění přenáší jedinečnou atmosféru i na posluchače.

Kaczi. (Foto: Simona Musialková)

Pokud bychom měli vytyčit nejsilnější momenty desky Kněhyně, zastavíme se hned několikrát. Po úvodní jemné a náladu navozující skladbě Domov přichází hned první vrchol – eponymní Kněhyně, která je svým vyzněním až dramatická a na první poslech zcela jiná než dosavadní zpěvaččina tvorba.

„Tam cesty beze jména, jak němá svědkyně – mohyla kamenná, tam stojí Kněhyně,“ zní v refrénu skladby za harmonie zdařilých back vokálů a tím lyrika na stejnojmenné desce zdaleka nekončí. Za zmínku rozhodně stojí také gradující závěr skladby, který se z melodického hlediska velmi povedl a dodává skladbě jakýsi otevřený konec.

Přestože texty Kaczi bývaly alfou a omegou její tvorby a mohly působit jako nekorespondující k některým hudebním podkresům, nyní hudebnice dokazuje, že její uvažování má již mnohem poetičtější ambice. Ať už svébytně autorsky či ve spolupráci s doprovodnými hudebníky Lukášem Hradilem a Michalem Sedláčkem či Radkou Tihelkovou, která nahrála smyčce.

Následující Chladná voda (pojmenovaná podle dalšího známého beskydského turistického cíle) přináší opět krásné lyrické propojení přírodního souznění s umem přenést určité genius loci do notové osnovy. Ovšem aby byla nová lyrická poloha dobře vyvážena, následuje proti ní kontrastní skladba Hraj, kterou pro Kaczi napsal baskytarista skupiny Čechomor Lukáš Čunta. Tato rozverná a hořkosladká zvukomalebná píseň mnohem více připomíná dřívější tvorbu Kaczi, která se neztratila – pouze uzrála a vyrostla v hotovou osobnost.

Kaczi. (Foto: Simona Musialková)

Následující dva singly – Chtěla bych být a Máma – představují dva zcela odlišné světy. Zatímco skočná Chtěla bych být pluje na vlně éterického rozjímání se nad krásami světa, ve skladbě Máma se Kaczi vyznává k možná nejsilnějšímu vztahu, jaký může být – mezi matkou a dcerou. Po svém, jednoduše, a přesto vřele, neklouzajíc po povrchu, přestože ono vyznání je naprosto přímočaré. A možná právě o to jde.

Přestože druhá polovina desky se může zdát slabší a stran nápadů už méně výrazná, při soustředěném poslechu zjistíme, že skýtá spoustu zajímavých míst. V poněkud pochmurném Smiř se s tím se vžíváme do role ženy, která se ocitá v bezvýchodné situaci nevěry ve vztahu s jasným koncem, podobně laděná skladba Mráz pak dává prostor tomu, jak Kaczi dokázala vyrůst i pěvecky a hlasově. Závěrečné procítěné „Miluju tě“ jenom potvrzuje to, že Kaczi šla v rámci Kněhyně až na dřeň.

Album uzavírá veselejší píseň Můj milý, která je opět reminiscencí mladší rozpustilé Kaczi a nechává tedy některé předchozí emoce rozplynout v záplavě tónů a hlasů znějících z venkovské zábavy. Nebyla by to přece Kaczi, aby zapřela něco, co jí formovalo, avšak bez jakýchkoliv pocitů viny či nevděčnosti.

Dvanáct skladeb doplňuje bonus track Šance, minutu a půl trvající dozvuk celé Kněhyně a vzpomínka na zatopené Staré Hamry, která připomíná, že Kaczi vyrostla v osobnost, co přemýšlí i v dramatičtějších hudebních konotacích.

Když srovnáme vývoj písničkářky od debutového EP Polonahá z roku 2019 po nové album Kněhyně, je nutné uznat, že za pět let ušla kus cesty. Z rozpustilého a živelného děvčete vyrostla v ženu, která se nebojí ukázat i temnější emoce. Přesto z nich v tomto posazení nedělá prim a stále si zachovává svou tvář. Za kladný lze shledat i zásah dalších tvůrců, kteří se na albu podíleli jak hudebně, tak i textově.

Hudba Kaczi, její nasazení i překvapivé nové hudební vesmíry baví čím dál více, přestože už nejsou na první dobrou jen skočné a veselé. Byla by to naopak „ohraná písnička“, kdyby tomu tak bylo.

*

Kaczi: Kněhyně. 13 skladeb. Celkový čas. 39:42. Vydala Kaczi, distribuce Wise Music, 2024.