Nominace na literární Jantary žhnou suverénními barvami, ukázal večer v Pantu

Setkání v Pantu se neslo v pohodově důstojně slavnostní náladě v zastoupení představitelů kraje i Ostravské univerzity. Lví zásluhu na tom měl také moderátor Roman Polách, který je známý například z fenomenálního Měsíce autorského čtení a sám také byl poctěn Cenou Jantar za rok 2021. S noblesou sobě vlastní uvedl a decentně, ba až obezřetně konfrontoval nominované autory s několika vybranými tématy: regionem, vlastní identitou a genezí jejich díla.

Vedle sebe na pódiu v Pantu usedli Vasilios Chaleplis (nominován za sbírku básní Flavedo, vydanou v jeho vlastním nakladatelství Bílý Vigvam), Elli Tiliu Motýlová (nominovaná za sbírku básní Troska Frýdku kostra Místku ve vydání Galerie Věž Frýdek-Místek) a Otylia Toboła (nominace za knihu Lutyňské tango, kterou vydalo ostravské nakladatelství Protimluv). Atmosféra byla odlehčená, bez nadbytečných emocí.

Z literárního večera v Pantu. (Foto: Petr Hlubek)

Pozoruhodný byl generační kontrast mezi básníkem a oběma autorkami, vyvěrající i z nenuceného projevu všech zúčastněných. Roman Polách se snažil přimět autory k osobní zpovědi ve vztahu ke svým řeckým, respektive polským kořenům. Což trefně rezonovalo u Chaleplise i Motýlové a u Toboly pak přerostlo v širší kontext.

Chaleplis s nefalšovaným řeckým charismatem sice tvrdil, že ve sportu fandí Česku, aby Elli korigovala Polácha, že její sbírka Troska Frýdku kostra Místku je více řecká, než si on sám umí představit.

Národnostní vášně v regionu dokáží vřít, o tom svědčí i někdy nečekané reakce na polský pohled na příhraniční tematiku v Lutyňském tangu. Tato kniha reportáží vydala na pořádnou bichli, na rozdíl od drobných sbírek veršů. Přitom ani u těchto válečných osudů nejde o prvoplánové množství, spíše o celoživotní esenci zaznamenaných osudů, někdy až velmi exponovaně emočních.

Otylia Toboła. (Foto: Petr Hlubek)

Roman Polách, vědom si velmi dobře jisté specifičnosti daného trojlístku a také vzorku literární pestrosti Moravskoslezského kraje, trefně vyzdvihnul malé nakladatele. Bílý Vigvam, jehož roli vydavatele vlastní poezie Chaleplis hravě obhájil, možná poněkud upozadil suverénní počin Galerie Věž.

Všechny adepty na Cenu Jantar přitom moderátor uvedl jako specifické debutanty, ať už pozdního věku, zralého mládí nebo v oblasti českého překladu původně polské knihy. Právem zaznělo jméno významného překladatele Jana Fabera, dvorního spolupracovníka Protimluvu, jehož zásluhou bylo Lutyňské tango konečně po poměrně dlouhé době přeloženo do češtiny. Navíc jde o rodáka z inkriminované příhraniční oblasti, takže o nějaké náhodě nebo nepodloženosti nemůže být řeč.

Moderátor a literární historik Roman Polách. (Foto: Petr Hlubek)

Samotná předehra, která byla vedena v příjemné nenucenosti, by si jistě zasloužila daleko více konfrontačních otázek a neuškodil by ani hlas samotné poroty, aby prozradila něco ze zákulisního dění, když někteří porotci byli rovnou přítomni v hledišti.

Elli Tiliu Motýlová. (Foto: Petr Hlubek)

Po půlhodinové zahřívací prezentaci přišlo samotné čtení, které už nechal Polách zcela na režii aktérů, takže se vyzul z případné odpovědnosti za jeho průběh. Pomyslným vítězem se stala Elli Motýlová, působící při svém debutu jako rozená básnířka, ve finále vybírající dosyta z trsů svých slovních plodů. Ironizující odlehčení nabídnul nejmladší host večera Vasilios Chaleplis s trefným novotvarem „Moravsko-skleslý kraj“ uplatněným přímo ve vlastní ovocně trpké sbírce Flavedo.

Letošní Jantar díky výjimečnému zastoupení literatury faktu může ukázat důležitý poznatek, že poezie si nezadá s jinými žánry, a naopak, že reportážní literatura může být povýšená na úroveň silné umělecké výpovědi, což se v rámci regionu příliš nestává. Někomu jistá fakta, která kniha popisuje, nepochybně mohou hnout žlučí, což ale k tomuto žánru někdy patří.

Vasilios Chaleplis. (Foto: Petr Hlubek)

Moravskoslezský region opětovně potvrzuje, že je i v dnešní době, po mnoha dějinných retuších, stále pekelně sálajícím roztaveným tyglíkem vášní, v němž se hněte Hlučínsko, Těšínsko, Morava i Slezsko, Bezruč i punk, Marx i Rothschild a další zástupné hmoty a vášně, zkrátka emoce.

Byť literární čtení nominovaných na Cenu Jantar nijak nezastíralo, že jde o promo akci, či jakousi showcase, rozhodně nešlo o propagační nudu.