Dříve zapomenutá a dnes slavná Toyen v Domě umění v Ostravě aktuálně vyzývá: Schovej se, válko!

Kdo jednou podlehl magickým světům surrealismu, většinou se jich nezbaví po zbytek života. Imaginace, sen, náhoda, láska, šílenství ale hlavně absolutní svoboda i svět bez válek. To jsou jen některé z atributů uměleckého směru či vlastně životního postoje, neboť surrealismus vždy vyžadoval i jakousi vnitřní odevzdanost celé věci. A Toyen to naplňovala vrchovatou měrou. ONA BYLA SURREALISMEM.

Oddat se surrealismu, to ale vyžaduje umět skloubit v mysli mnohem více než jen umění s vědou. Proto směr odmítla i jedna význačná osobnost z dnešního Moravskoslezského kraje, příborský rodák Sigmund Freud. Přitom ho se surrealisty spojovala zásadní záležitost. Záznamy a výklady snů. Jenže Freud byl svým způsobem chladným vědcem a přiznával, že k modernímu umění je netolerantní. A o surrealistických malířích dokonce tvrdil, že trpí poruchami zraku. Neporozumění bylo oboustranné, a když spoluzakladatel směru André Breton jednou Freuda navštívil, byl též hodně zklamaný. Namísto magické osobnosti se prý setkal se „šedou myší v převleku za venkovského lékaře“.

Toť trochu alibistická rada, kdyby se někomu výstava v Domě umění nelíbila anebo mu dokonce připadala nudná. Výtvarné umění totiž pořád dráždí, veřejnost a často i lokální politiky. Podrážděné reakce jsou často nasměřovány třeba k výstavám současných umělců v městské galerii Plato. Dějiny umění už ale mnohokrát prokázaly, že co je dnes odsuzováno, může mít za padesát let cenu zlata. Toyen je nejlepším příkladem, neboť v Paříži umírala v roce 1980 takřka v úplném zapomnění. Dnes její díla trhají aukční rekordy.

Náhled do výstavy. (Foto: Roman Polášek)

Například obraz Toyen s názvem Puis, plus tard (Potom, později) z roku 1950 se loni v květnu prodal za 37,44 milionu korun. Ostravská výstava nyní sice nabízí hlavně grafickou (typografickou či knihařskou) tvorbu umělkyně, nicméně už zmíněný cyklus Schovej se, válko!, který vyšel v Praze u Františka Borového v roce 1946, je aktuálně nabízen za 204 tisíc korun (společnost Invest In Art).

Téměř tříměsíční ostravská výstava Toyen pod názvem Knihy bez hranic v horním patře Domě umění je výjimečná v mnoha směrech. Kulturní deník Ostravan.cz před každou z vernisáží oslovuje umělce nebo kurátory a žádá spontánní výběr tří děl, k nimž mají nějaký blízký vztah. Jinak vybírá vystavující autor, jinak kurátor a odlišný je i pohled každého dalšího z galerijního týmu.

Náhled do výstavy. (Foto: Roman Polášek)

A co zvolil ředitel Domu umění Jiří Jůza? Než představí prezentovaný konvolut i jeho hodnotu, prosíme ho o rychlou reakci. Hned ve vstupu do horního sálu, kde se v době naší návštěvy výstava Toyen teprve připravuje. A Jůzovi z kapsy koukají bílé rukavice, neboť ani ředitel se nemůže vystavených děl dotýkat přímo prsty. V sále vrčí vrtačka, technik se trápí s videem, uklízečka zametá a další muži táhnou lešení. Atmosféra všedního dělnického dne v jindy naprosto tiché galerii má v sobě něco surrealistického…

Jiří Jůza u souboru Schovej se, válko! (Foto: Ivan Mottýl)

„Řekněme, že první artefakt vyberu jaksi dvojdomě, protože se jedná o dva cykly, které vznikly ještě v českém prostředí,“ vypráví Jiří Jůza u souborů Schovej se, válko! a Střelnice. Ten první se zrodil v roce 1944, druhý vznikl již o pět let dříve. Ostravská výstava ovšem představuje francouzská poválečná vydání obou cyklů, neboť Toyen na jaře roku 1947 opustila Československo. Spolu s druhem a vynikajícím surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem.

Jůza se napřed zastavuje u cyklu Schovej se, válko! Heisler ho v roce 1944 doplnil stejnojmennou básní, z níž stojí za to citovat: „A těžké koňské potahy sena / se přibližují / aby projely pootevřenými hlavami / jejichž usínání je jako dlouhotrvající navlékání jehly.“ To je šílenství druhé světové války v působivé surrealistické imaginaci. Heisler je podobně silný jako kresby Toyen.

Ředitel galerie odhaduje, že oba cykly osloví i dnešní návštěvníky, neboť se velmi dotýkají současnosti. „Jsou to práce, vlastně vynikající příklady toho, jak je umělec za války i důležitým senzitivním nástrojem společnosti. Jak je schopen upozorňovat na různé a hrůzné věci té doby, ale vždycky je tu otázka, jak na to společnost dokáže reagovat,“ přemítá ředitel u působivého souboru Toyen.

Ze souboru Schovej se, válko v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Kurátor ostravské výstavy Karel Srp i další kunsthistorici už výjevy z cyklu Schovej se, válko! vícekrát popsali. Barvitě, ale tohle nestačí, dílo Toyen se musí vidět na vlastní oči. Navíc v kontextu s další nemilosrdnou evropskou válkou na Ukrajině jsou to nečekaně aktuální práce: „Nehostinné pustiny, vyprahlé země bez života, pouště s uschlými stromy a s podmračným nebem. Každý výjev se odehrává v jiné scenerii, do níž jsou umístěny přízraky – zvířecí skelety, nebo jejich fragmenty, které ožívají v apokalyptické krajině. Lidské bytosti zcela chybí.“

Dnešek je podobný. Ve chvílí, kdy vznikají tyto řádky, novináři listu The New York Times zveřejňují výpověď ukrajinského dobrovolníka Oleksije Jukova, který na bojišti sbírá těla padlých vojáků, Ukrajinců i Rusů: „V jednom zákopu jsem našel hromadu těl, kdy nahoře měli vojáci zimní uniformy a vespod ještě letní z minulého roku.“ Lidské skelety v apokalyptické krajině jako ze jmenovaného soboru Toyen.

„Soubor Střelnice z roku 1939 pak výrazným surrealistickým způsobem predikuje hrůzy války, která nás teprve měly čekat,“ uvažuje Jůza u staršího z cyklů. Návštěvník galerie bude možná otřesen a pocítí i určitou rozpolcenost v mysli. Když pomyslí na hrdinný odpor Ukrajinců vůči agresivní invazi Ruska. Útoku, který naplňuje i definici zločinu proti lidskosti. Je tu sice strach, že ruská armáda dorazí až do Prahy, zároveň ale srdce touží po míru. Po toyenovské výzvě, ať se válka už konečně někam schová. Bohužel, chtít mír je dnes téměř vulgární výzva, protože myšlenku neustále devalvují autoritářští politici typu Okamura, Fico, Harabin nebo Orbán. Přesto je okamžité zastavení palby na obou stranách asi jedinou možností, jak od zítřka či pozítří na bojišti nevršit další hromady mrtvol.

Ze souboru Střelnice. (Foto: GVUO Ostrava)

Se surrealistickými východisky je v rozporu každá válka i násilí. Směr ale brojí proti všem podobám násilí a útlaku, nikoliv jen těm válečným. Zásadní pro Toyen bylo čelit i společenskému či kulturním útisku. Proto se také z Marie Čermínové stala Toyen, vlastně stal Toyen. Ženské pohlaví bylo potlačeno a Toyen komunikoval v mužském rodě, vlastně to byl transgender muž.

Jiří Jůza jako další z vystavených děl v Domě umění vybírá pozvánku na výstavu Toyen v pařížské surrealistické galerii A L’Etoile scellée v roce 1953. „Pozvánka a současně i katalog. Úžasná kreativní rozkládací hračka, která skýtá mnoho podob a kontextů,“ ukazuje originální artefakt. V éře počítačové grafiky věru krásná práce. Pozvánka, do které se dnes nikomu nechce, už jen kvůli náročnosti ručního podílu. K celé kolekci vznikla i vynikající monografie dokumentující vystavený konvolut, kterou dal dohromady kurátor Karel Srp. „Nádherná kniha, tady vidíme i různé fáze pozvánky,“ otvírá Jůza skvostnou publikaci na stránce věnované výstavě v galerii A L’Etoile scellée v roce 1953. Nikoliv levný titul na pokladně Domu umění, pro milovníky Toyen ovšem neodolatelný.

Jiří Jůza u pozvánky z dílny Toyen z roku 1953 a zároveň s monografií Karla Srpna. (Foto: Ivan Motýl)

Pozvánka je vystavena v zaskleném rámu, návštěvník si kouzlo podobných rozkládacích artefaktů užije ve video prezentacích přímo ve výstavním sále. Popisovaná pozvánka je potištěna citacemi kolegů surrealistů, vidíme například jméno Andrého Bretona, který na růžovém papíře tvrdí: „A v jejím prstenu všechno tlumeně hoří, brzy z toho vyšlehne jaro.“ A to se teď v Ostravě opravdu děje, s příchodem jara vyšlehla v Domě umění výstava, která zřejmě bude letošním vrcholem výstavní sezony.

„Možnost koupit pro Galerii výtvarného umění tento mimořádný soubor autorských a bibliofilských prací Toyen včetně katalogů a pozvánek z výstav, jsme si nemohli nechat ujít,“ říká ředitel Jiří Jůza. „V kontextu s českými sbírkami nemá v takovém rozsahu obdobu, neboť významným způsobem dokumentuje poválečné české umění ve Francii, a to kolem tamní surrealistické skupiny.“

Kolekci sběratele francouzského emeritního profesora historie na Sorbonně Antoina Marèse spatřil Jůza poprvé v roce 2022 v Litomyšli. „Na úzké prezentaci v rámci Smetanovy Litomyšle. Sbírku zprostředkovala Galerie Zdeněk Sklenář, která měla zájem, aby se jako komplet dostala do nějaké z českých státních sbírek,“ vypráví ředitel Domu umění.

Jiří Jůza u souboru Tir z roku 1973. (Foto: Ivan Mottýl)

A díky financím z Moravskoslezského kraje se celý soubor o rok později opravdu stává majetkem nejstarší galerie v centru Ostravy. „Všechny vystavené artefakty zůstanou zachovány v původním stavu pro další generace,“ má radost Jiří Jůza, který si také pochvaluje, že sbírka francouzského sběratele nebyla prodána po částech. Běžně se děje, že ilustrace Toyen z původních knižních vydání jsou i vyřezávány a prodávány samostatně.

„Rád bych upozornil i na artefakt Tir, vidíte tu speciální typografii? Přitom velmi moderní věc, kterou bychom možná od Toyen ani nečekali,“ zastavuje se ředitel Domu umění Jiří Jůza u posledního ze spontánně vybraných tří děl. Jde vlastně o bibliofilii chorvatsko-francouzského surrealistického básníka Radovana Ivšiče, přítele Bretonova i Toyen v poválečné Paříži. „Ivašovičovu báseň Bez ušních bubínků, bez bubnů upravila Toyen v roce 1973 s použitím ručně kolorovaných grafik ze svého cyklu Střelnice z roku 1939,“ vysvětluje Jůza.

Soubor Tir od Toyen.

Střelnice. A jsme opět u války. „Jazyk vyhledává jazyk / a plesnivý mák padá do tmy stoupající ulice / která končí jako citron / v hubě smějícího se vepře,“ píše surrealistický básník Jindřich Heisler v úvodu souboru Schovej se, válko!, který v roce 1944 vytvořila Toyen.

Schovej se, válko!, nechceme tě ani v roce 2024.

*
Toyen/Knihy bez hranic. Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění). Kurátor: Karel Srp. Grafický design: Robert V. Novák. Výstava potrvá do 16. června 2024.