Rudolf Bernatík (1937–2024). Odešel vynikající klavírista a noblesní člověk s velkým srdcem

Někdy je bolest větší než jsme schopni vyjádřit slovy, napadá mě, když tady sedím nad zprávou, kterou mi zaslal klavírista René Adámek: „Prof. Rudolf Bernatík včera ve 22.00 odešel na věčnost.“ Mám na žádost Ostravan.cz napsat pár řádků, ale nevím, kde začít. Od začátku, nebo od konce? Je vůbec možné obsáhnout v několika řádcích osobnost, která pro Ostravu a českou hudební kulturu udělala tak gigantický kus práce? Cílem tohoto textu není objektivní výčet biografických údajů Rudolfa Bernatíka, ale zcela subjektivní a nesouvislá vzpomínka na člověka, který obrovsky inspiroval, předával a miloval hudbu, lidi a svět.

S Rudou jsem se seznámil na koncertě asi před deseti lety. Od začátku našeho přátelství se projevoval jako vlídný a laskavý člověk, kterého jsem nikdy nezažil naštvaného, zklamaného, zkrátka ve špatné náladě. A to ani tehdy, když nebyl v kondici a přišel na koncert s rukou ošklivě napuchlou, protože si na ní nešťastnou náhodou doma vylil rozpálený vosk ze svíce. Ruda prostě nikdy nepřenášel své osobní trable, zdravotní neduhy a skepsi na ostatní. Vždy jen suše, často s anglickým humorem okomentoval, že se stalo to či ono, a dál se sám sebou nezabýval. To byl jeho obrovský dar. Málokdy mluvil o sobě, přitom za ním stojí tak dalekosáhlá práce, že by to vydalo na několik knih.

Živou hudbu Ruda miloval. Ačkoli vlastnil rozsáhlou sbírku gramofonových desek a jiných nahrávek, pokud to jen trochu šlo, nikdy nezmeškal příležitost vyrazit na koncert. Až do poslední chvíle jezdil autem. Řídil i ve vysokém věku výborně a nenechal se rozhodit ani tehdy, když mu hlídač parkoviště přišel neomaleně vyčinit za nedobře zaparkovaný vůz. Ruda bez jediné námitky usedl zpátky za volant a udělal to, co bylo třeba.

Zleva Rudolf Bernatík a jeho žáci Lukáš Vondráček a Lukáš Michel. (Foto: Ivan Korč)

Na koncertech jsme často sedávali vedle sebe. Miloval jsem jeho komentáře a brilantní poznámky k interpretaci světových pianistů. Často jsme si sdělovali své dojmy bezprostředně po koncertě a ještě častěji jsme se na nich shodli. Když se náhodou náš názor lišil, nikdy jsme se nerozešli v neshodě. Ruda dokázal respektovat pohled každého člověka a když byl přesvědčen, že se dotyčný mýlí, okomentoval to rozkošným, často velmi vtipným a noblesním způsobem. Stalo se, že mu hudba či interpret nesednul. Potom se nerozpakoval v polovině odejít domů, ale opět se shovívavým úsměvem. Bez jediné stopy zklamání a nespokojenosti. Chápal mnohost cest.

Ruda měl fantastický přehled o umění. Byl skvělý vypravěč a jeho historky z hudebního světa jsou neopakovatelné. Nedají se reprodukovat ani napodobit. Člověk si ho musel okamžitě zamilovat pro jeho dobrosrdečnou, laskavou a přátelskou povahu. Nikdy se nad nikoho nepovyšoval. I s těmi nejmladšími klavíristy hovořil jako se sobě rovnými. Zajímal se o jejich názory a pohled na věc. Byl neobyčejně zvídavý a dokázal se nadchnout jako malý kluk. V tomto ohledu byl celý život mladý duchem a připomínal poněkud Leoše Janáčka, kterého celý život velmi miloval.

Ruda byl dobrým duchem a rytířem kultury města Ostravy. Jeho přítomnost na koncertě byla dobrým znamením, že půjde o něco velkého. Pro všechny, kteří jej znali, byl obrovskou morální oporou a nezpochybnitelnou autoritou, k níž se lidé nejen z hudební branže uchylují pro radu a názor.

Během svého dlouhého života se Ruda etabloval především jako špičkový klavírista a znamenitý pedagog. Nedocenitelná je jeho práce v konstituování hudebního školství v Ostravě. Kromě toho také komponoval, vzpomínám si například na jeho melodramy a další skladby. Svá díla nikdy nikomu nenutil, s typickou skromností se nepovažoval za skladatele, ale když náhodou někde zazněla jeho hudba, vždy dokázala udělat radost.

Rudolf Bernatík odhalil v roce 2021 hvězdu na ostravském Schodišti slávy. (Foto: Petr Hlubek)

Právě radost, moudrost a dobrota byly erbovním znamením Rudy Bernatíka. Dokázal své okolí obdarovat štěstím. Uměl se radovat čistě, s klukovskou nezbedností. Jeho moudrost nebyla vyčtená a suchopárně akademická, ačkoli málokdo mohl konkurovat jeho znalostem a zkušenostem. Nepotřeboval k pádným a vybroušeným argumentům šavlovat odbornými termíny a cizokrajnými slovy. Podstatu věci dokázal podobně jako jeho kamarád Ivan Moravec vyhmátnout elegantně a rychlostí blesku. Často si pomohl obratným příměrem, vtipnou metaforou nebo mazanou glosou. Jeho laskavost neznala mezí. Vždy podpořil a pomohl. Nikdy nenechal na holičkách.

Být v přítomnosti Rudy Bernatíka byl obrovský dar. Byl to nádherný, rytířský a noblesní člověk s velkým srdcem. Vešli se do něj všichni, kdo znají hodnotu lásky, přátelství a kultury povznášející duši.

Ruda mě naučil jednu nesmírně důležitou věc: Prožívat a vážit si každé minuty. Všímat si věcí kolem sebe, cítit je a být jejich součástí.

Milý Rudo, budeš nám všem navždy chybět. Děkujeme ti ze srdce za vše, co jsi pro nás a kulturu udělal. Zůstáváš v našich srdcích jako legenda, trvalá inspirace, opora a pevná jistota.