Z New Yorku do Kalifornie. Americké literární turné Petra Hrušky je v mnoha ohledech výjimečné

„Literárně se nejvíce těším, že zjistím, na jaký způsob jsou dnes zvyklí dělat literární čtení v zemi, která ta literární čtení v podstatě dala světu,“ řekl Petr Hruška těsně před odletem kulturnímu deníku Ostravan.cz.

Spisovatel Salman Rushdie v jedné eseji ve svazku Jazyky pravdy (Paseka, Praha 2023) takto smeká před angličtinou: „Kdysi jsem se zeptal jedné klenotnice, která vyráběla krásné zlaté šperky, proč pracuje pouze s tak drahým materiálem, a ona mi odpověděla, že zlato je zajímavé, protože je tvárné: se zlatem můžete udělat cokoli, můžete ho kroutit a ohýbat na všechny strany a ono se zformuje do tvaru, jaký si žádáte. Tehdy jsem si pomyslel a myslím si to stále, že angličtina je zlato jazyků.“

Je to novodobé esperanto, zatímco původní pokus Ludvíka Lazara Zamenhofa vytvořit společný jazyk pro všechny národy světa prostě nevyšel. Esperanto je mrtvé, zatímco angličtina má zhruba 1,5 miliardy mluvčích. „Na rozdíl od jiných jazyků, které bych mohl jmenovat, syntaktická volnost a pružnost angličtiny umožňuje, abyste si s ní dělali, co chcete,“ píše Rushdie. A to je i jeden z důvodů její úspěšné mise po celém kontinentu.

Básně Petra Hrušky se tu a tam převlékaly do angličtiny již od počátku milénia. A to díky překladům profesora slavistiky Jonathana Boltona z americké Harvardské univerzity, takže se dostaly do literárních časopisů v USA i Velké Británii. Loni na podzim se pak Boltonovy překlady ucelily do knižní podoby, do výboru s hruškovským názvem Everything Indicates (Podle všeho). Vydalo ho nakladatelství Blue Diode Press ve skotském Edinburghu, jehož majitel je básník Rob A. Mackenzie.

Obálka z výboru poezie Petra Hrušky.

I britský křest doprovázelo loni v říjnu turné, to mělo čtyři zastávky. Hruškova autorská čtení hostila města Londýn, Edinburgh, Manchester a Glasgow. Na vydání knihy měl lví podíl také Jan Zikmund z Českého literárního centra (CzechLit), ten se také výrazně zasloužil i o organizaci britské a americké šňůry. Sponzorů a organizačních spolupracovníků aktuální cesty napříč Spojenými státy je ovšem celý soupis, včetně několika amerických univerzit. Zájemci se s donátory mohou seznámit na stránkách literárního centra.

„Literárně se nejvíce těším, že zjistím, na jaký způsob jsou dnes zvyklí dělat literární čtení v zemi, která ta literární čtení v podstatě dala světu,“ řekl Petr Hruška těsně před odletem kulturnímu deníku Ostravan.cz. Historie veřejných autorských čtení má nicméně různé výklady, znal je už starověk. A byla vystoupení středověkých německých minnesängrů či francouzských trubadúrů také autorskými čteními? A šlo vůbec o básníky anebo spíše o potulné pěvce?

Otázka stíhá otázku. Jaká byla například v 19. století hranice mezi autorským a scénickým čtením? A co dadaistické deklamace v kabaretu Voltaire či americká beatnická tradice emotivních recitací? Amerika později zrodila třeba The Vancouver Writers Fest, šestidenní oslavu autorského čtení. A Česká republika má od roku 2000 dokonce jednatřicet dnů trvající Měsíc autorského čtení.

„Autorská čtení? Čtete čtyřicet pět minut – to je drsné, to člověk už neví, co má udělat s dechem, aby dočetl – ale to, co se vám vrací, je ohromné. Takhle nějak vznikla lidská kultura, lidé si povídali u ohně příběhy. A to se najednou znovu vrací,“ chválí autorská čtení spisovatel Jan Balabán (1961-2010) v nahrávce, která stále koluje Ostravou. Vznikla totiž jen čtyři dny před smrtí tohoto skvělého prozaika, esejisty a publicisty. Balabán v nahrávce upozornil na věčnou historii autorských večerů. Když člověk dostal dar řeči, brzy i vyprávěl příběhy…

Podobné velkolepé literární turné, jaké nyní prožívá Petr Hruška ve Spojených státech, zřejmě nemá v historii české poezie obdobu. Jednotlivá čtení tuzemských básníků třeba v New Yorku anebo Los Angeles nejsou neobvyklá, ale turné s deseti zastávkami, které trvá téměř tři týdny, to je unikum. Očima literární Ostravy, ve které se Hruška narodil a stále ve městě žije poblíž někdejšího kina Vesmír, je to úspěch srovnatelný s účastí místního sportovce na mistrovství světa anebo na olympijských hrách.

„Zajímá mě, nakolik se americké pojetí potká s tím evropským. Zda tam na čteních bude vládnout atmosféra prorocká, plebejská, pietní či defétistická. Zda tam jsou vystoupení spíše tradiční anebo vynalézavá či dokonce nějak divoká,“ stačil se Petr Hruška svěřit v den odletu do Ameriky z varšavského letiště. „Úplně nejvíce se ale těším, jak bude v New Yorku znít zpěv Yvetty Ellerové, která se mnou na Manhattanu vystoupí se svým metalofonem.“

Yvetta Ellerová. (Foto: E. Hodíková)

Představit básnířky a básníky, s nimiž bude Hruška v USA vystupovat na jednom pódiu, je nad kapacitu tohoto textu. Jen namátkou. Americká básnířka Francesca Bell na obálce Hruškova výboru Everything Indicates vyjadřuje obdiv, jak se do jeho básní, které zdánlivě popisují obyčejné každodenní prožitky, zároveň vejde všechen ten velkolepý a zároveň strašný svět. Teď spolu budou číst 4. dubna na literárním festivalu v kalifornském městě Sonoma County, 50 mil severně od San Francisca. A také v Los Angeles.

V Minnesotě se zase Hruška potká s básníkem Timem Nolanem, mimo jiné finalistou Forward Prizes for Poetry, což je hlavní britská cena za poezii (odměnou pro laureáta je 300 tisíc korun). Proslulá je především Nolanova báseň Red Wing Correctional Facility, což je skvělá skladba napsaná mimo jiné k poctě Walta Whitmana, v originále je dostupná ZDE.

V New Yorku bude číst i s americkým básníkem ukrajinsko-rusko-židovského původu, kterého BBC v roce 2019 zařadila mezi dvanáct umělců, jež změnili svět. A to díky sbírce Republika neslyšících. „Jmenuje se Ilya Kaminsky a jeho sbírka už pod názvem Hluchá republika vyšla i na Slovensku. Kaminsky přestal slyšet ve čtyřech letech po prodělaných příušnicích, ale ta kniha v reakci na okupaci Krymu a válku na Donbase vypráví o hluchém chlapci, který je zastřelen v bojích o město. V tu chvílí ohluchnou i všichni ostatní obyvatelé. Obrovská síla, Kaminsky je právem považován za světovou básnickou hvězdu,“ píše Hruška v SMS zprávě již ze Spojených států.

A co ze svého anglického výboru přečte básník na americkém turné? V každém případě dojde i na Ostravu, jmenovitě i docela utajeně se objevuje v řadě textů zařazených do knihy, například v básni Inverze.

A možná bude muset Petr Hruška po jejím přečtení vysvětlovat, jak to s tou inverzí v Ostravě vlastně máme. A proč radnice netlačí více na znečišťovatele, aby se město přestalo dusit a zbavilo se jedovatého smogu. Třeba koksovna Svoboda v Přívoze stále vypouští polétavý prach s rakovinotvorným benzo(a)pyrenem jen necelé tři kilometry od historického Masarykova náměstí. Taková fabrika už na okraji centra nemá dávno právo na život, což občas vyjádří i rozlícení demonstranti. Politici ale jen krčí rameny…

PETR HRUŠKA
INVERSION

Inversion A day without a sky. The city is muffled in fog so thick a drunkard could lean against it, wracked by an evil wind.

The lights are on in the Asian bistro even though it is noon. In the kitchen next door, between the tall refrigerators, some people are laughing silently at a joke in Vietnamese.

INVERZE

Den bez nebe. Město hluché mlhou, tak hustou, že se opilec může opřít, v tom zlém vlání.

Lampy v asijském bistru svítí i v poledne. Vedle v kuchyni mezi vysokými lednicemi se nehlasně smějí nějací lidé vietnamskému vtipu.