Opera v podání činoherního souboru? Kouzelná flétna v Těšínském divadle příjemně překvapila

Kouzelná flétna již dávno není jen operní záležitost. Své zastoupení má také v činoherních divadlech. Aktuální verzi můžete zhlédnout v Divadle v Dlouhé v Praze. Ta se od těšínského zpracování liší především moderním pojetím scény i kostýmů. Kouzelná flétna v Těšínském divadle má sice v kostýmech prvky extravagance, ale odkazuje také na původní styl z 18. století.

Inscenace je rozdělena na dvě dějství, divák tak na představeni stráví s přestávkou příjemných dvě a půl hodiny. Rytmus celého příběhu je velmi živý, zbytečně se neplýtvá časem při změnách scén a velmi příjemně se využívá druhé opony na jevišti, kdy se mohou měnit kulisy v pozadí, zatímco herci zpívají či hrají na forbíně. Na jevišti tak vidíme ještě jedno divadlo s antickým dekorem a velkým okem jako odkaz na zednářskou symboliku.

Z inscenace Kouzelná flétna. (Foto: Karin Dziadková)

Boj dobra se zlem podporuje černobílá šachovnicová podlaha. Kulisy, se kterými se pracuje během příběhu, mají stejný dekor perokresby s množstvím zednářské symboliky, kterou se zde sice nešetří, ale je velmi nevtíravá, což je velmi sympatické. Scénu vytvořil Jaroslava Milfajt a působí na mne jako vizuálně domyšlená, uctivá k historii i k zednářské tematice Kouzelné flétny.

Režisér Roman Meluzín se na jeviště Těšínského divadla vrací po úspěšné hudební komedii Miluji Tě, ale…, která prokázala, že herci Těšínského divadla mají dobrou pěveckou průpravu. S velkou odvahou se tak pustil do zpracování hutného sousta, na jehož finální konzumaci jsem se těšila s lehkou nervozitou. Meluzín prokázal silnou dávku týmového ducha, protože ukočírovat soubor více jak čtyřiceti herců, vytvořit nedrhnoucí útvar plný kvalitního zpěvu i hereckého umu a udržet pozornost diváků není lehký úkol. Po sobotním desetiminutovém potlesku musím uznat, že dílo se podařilo.

Z inscenace Kouzelná flétna. (Foto: Karin Dziadková)

Kouzelná flétna Těšínského divadla v sobě nese mnoho příchutí – díky operní divě Markétě Zahnašové, jež zde hostuje, si užijete působivé árie Královny noci s pravou dávkou mrazení v zádech. Tomasz Władysław Przybyla sice postrádá široký záběr hereckého výrazu, ale svůj věčně vykulený výraz vyvažuje hlasovým rozsahem. Divácké sympatie pak sklízí zaslouženě Kryštof Malec, který v Těšínském divadle herecky rychle roste. Roli Papagena ustál s naprosto přesvědčivým výkonem bez jediného zaváhání.

Za zmínku stojí trojice dam sloužící Královně noci. Katarzyna Kluz, Markéta Słowiková a Eliška Adamovská mají velmi hezky sehrané party a jejich hlasová rozmanitost dodává celé scéně na živosti. Papagena zde má minimální prostor, ale i zde je důkaz, že v Daniele Sedláčkové má Těšínské divadlo poklad.

Z inscenace Kouzelná flétna. (Foto: Karin Dziadková)

Výraznou složku tvoří kostýmy. Požehnaný počet účinkujících oblékla Alena Schäfferová a vytvořila tak různorodé skupinky. Na dominantní sbor zasvěcenců použila bílá roucha se zlatými límci a manžetami. Zlaté čepce a škrabošky pak dotvořily jednotu Sarastrova lidu, jenž drží posvátné tajemství. Sarastro (Zdeněk Klusák) se od svých soukmenovců liší svým vysokým čepcem a pláštěm rovněž ve zlaté barvě.

Kontrastem je Královna noci (Markéta Zahnašová). Velmi ji sluší tmavé blyštivé honosné šaty, které dodávají její postavě velkou eleganci. Královniny tři dámy mají taktéž elegantní lesklé šaty s dominantním límcem a mašlí, navíc je doplňuje krajková škraboška. Všechny čtyři dámy pak zdobí kulatý čepec s třpytivým efektem.

Z inscenace Kouzelná flétna. (Foto: Karin Dziadková)

Ústřední zamilovaná dvojice Tamino (Tomasz Władysław Przybyla) a Pamina (Bára Vidomská) k sobě ladila béžovými jemnými odstíny. Avšak nešťastně zvolené Taminovy vysoké bílé šněrovací boty k jednořadovému noblesnímu trenčkotu působily podivným dojmem.

Pamina coby dcera Královny noci má šaty zdobené zlatými prvky. Zde je spíše trochu drhnoucí pohled na scény, kdy spolu stojí Pamina a Monostatos (Miroslav Liška). Postava Monostatose toho má na sobě opravdu hodně a kombinace je až příliš matoucí. Černý kabát s třpytivými lampasy, řetěz a černý klobouk se slunečními brýlemi a pod tím vším předobraz filmového Jokera. Jednotlivé kostýmní prvky jsou nápadité, ale celkově pohromadě jsou až příliš překombinované. Zbytečně na sebe strhávají pozornost, ačkoli to není potřeba.

Hudba Wolfganga Amadea Mozarta je samozřejmě v podmínkách Těšínského divadla jen reprodukovaná. Až na drobné technické šumy v průběhu představení lze říci, že hudební podklad, který nahrála Jihočeská filharmonie České Budějovice, je velmi dominantní a kvalitní.

Z inscenace Kouzelná flétna. (Foto: Karin Dziadková)

Pod choreografií je podepsaná Gabriela Klusáková, která zvolila minimalismus. Vše se odehrává v jemných pohybech bez zbytečných nesourodých gest. Inscenace tak stojí především na zpěvu a vrací se v mnohém ke klasickému zpracování.

Na celém představení je velmi sympatická úprava děje, který nenudí, plyne velmi logicky a každá scéna má své opodstatnění. Pokud si chcete osvěžit příběh o hledání cesty k lásce a ke spravedlnosti, poslechnout si nestárnoucí hudbu a potěšit se příjemnými pěveckými výkony, vydejte se do Těšínského divadla.

*

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Libreto: Emanuel Schikaneder. Překlad a úprava hudby: Vojtěch Spurný. Režie: Roman Meluzín. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Alena Schäfferová. Choreografie: Gabriela Klusáková. Hudební nastudování: Miroslav Liška. Hudební podklad nahrála Jihočeská filharmonie České Budějovice, dirigent Vojtěch Spurný. Česká scéna Těšínského divadla. Recenze je psaná z premiéry odehrané v Těšínském divadle v sobotu 16. března 2024.