Zděnek Klusák z Těšínského divadla před premiérou Kouzelné flétny: Opera u nás vyvolala pozdvižení. Můj Sarastro je dobrák

Přiznám se, že jsem byl zmatený, když se Kouzelná flétna objevila na repertoáru Těšínského divadla. Je to vážně opera?

Podle mého názoru to klasická opera nebude. Inscenace bude inklinovat k činohernímu pojetí Kouzelné flétny, ale snažíme se, abychom i zpívali, jak nejlépe umíme. Například Markéta Zahnašová, která u nás hostuje v roli Královny noci, má vystudovaný operní zpěv. My ostatní děláme činohru, i když si v Těšíně mnohdy střihneme muzikál. Věřím, že půjde také o vizuální stránku, a že do toho vneseme jiné herecké pojetí než operní soubor. Pokusíme se „nezkazit“ Wolfganga Amadea Mozarta (smích)…

Čím to je, že se Těšínské divadlo rozhodlo pro operu?

V Těšíně jsem osmnáctou sezonu a v podstatě každý rok bývá nastudován nějaký muzikál. Před čtyřmi roky jsme, my činoherci, nazkoušeli s panem ředitelem Kracikem Prodanou nevěstu a v představení byly původní árie Bedřicha Smetany zpívané v našem podání. Jak zazněl nejmenovaný hlas, Kouzelnou flétnou bychom chtěli potvrdit, že Prodaná nevěsta nebyl „úlet“, ale že na operu v určitých mantinelech máme. Vím, že Kouzelnou flétnu dělali i v Divadle v Dlouhé v Praze. Když nám bylo oznámeno, že budeme dělat operu, tak jsme si říkali, že je to bláznovství. My si s tím ale nějak „pohrajeme“.

Takže bylo v souboru pozdvižení?

Ono je pozdvižení doteď. Je to prostě něco jiného. Divák by neměl jít k nám do divadla na Kouzelnou flétnu a očekávat klasické ztvárnění opery. Vezměte si třeba postavu Papagena. Může zpívat operně, ale když se na to podíváte podrobněji, tak postava vybízí i k činohernímu pojetí zpěvu na úrovni muzikálu. Dle mého názoru to tomu vůbec neškodí.

Považujete tento titul za výzvu?

Může to do divadla přitáhnout nové diváky. Myslím, že máme diváky, kteří si rádi poslechnou naše muzikály, takže věřím, že usoudí, že to žádný průšvih není. Teda teď doufám, že nebude (smích)…

Zdeněk Klusák na zkoušce Kouzelné flétny. (Foto: Těšínské divadlo)

Co si mám představit pod tím, že to bude o vizuální stránce, jak jste zmínil?

Bude to hezké na pohled. Když jsem poprvé viděl scénu, tak jsem se vrátil do let, kdy jsem studoval na JAMU a seznamoval jsem se se zákony jevištního ztvárnění scény v dobách baroka a klasicismu. Kouzelná flétna je singspiel a vlastně i pohádka, takže bych scénu mohl označit za kouzelnou a pohádkovou díky věcem, které nechci prozrazovat. Je tam kouzelník Sarastro, Královna noci, malí géniové v podání děti, princ, princezna, zlo i dobro. A nesmíme zapomenout, že nám k tomuto všemu pomáhají i naši kolegové z Bajky. Bude to magické představení pro dospělé, ale i pro děti.

Jak jste na tom tedy s pohádkami? Máte je rád?

Máme malého pětiletého synka. Snažíme se mu přiblížit klasické pohádky, na kterých jsme vyrůstali, ale dnes to moc nefrčí. V konkurenci s moderními animáky je to těžké. Čteme mu alespoň pohádkové večerníčky Boba a Bobka, Káťu a Škubánka… Troufám si říct, že se v pohádkách momentálně vyznám. (smích)

Hrajete v Kouzelné flétně kouzelníka Sarastra. Je to ve vašem podání negativní postava?

Myslím si, že není. Když jsme mluvili na začátku s režisérem Romanem Meluzínem, tak to právě vyznělo, že nechce, aby ten kouzelník vypadal, že je hodný, a že všechno dopadne dobře díky němu. Spíš ho chce vyobrazit jako temnější postavu. Ono to z toho nakonec „vyleze“ samo, když unese Paminu a pak se přehodí na výhybku dobra. Na první pohled by ale všichni měli nabýt dojmu, že je Sarastro zlý.

Zdeněk Klusák na zkoušce Kouzelné flétny. (Foto: Těšínské divadlo)

Je to vaše první pracovní zkušenost s Romanem Meluzínem?

Je to tak. Slyšel jsem o něm spoustu legend. Už dříve u nás nazkoušel muzikál pro čtyři herce Miluju tě, ale…, kde jsem nehrál. Mně ta spolupráce vyhovuje. Z mého pohledu je to člověk, který má v hlavě vše sesumírované a ví, co chce. To je pro nás nejdůležitější, že ví, kam směřujeme. Rád s režiséry vedu polemiky a komunikuji. Jsem takový hledač v procesu zkoušení. Nejvíc toho běžně nacházím v posledních čtrnácti dnech.

A co jste našel nyní, když se budeme bavit o Kouzelné flétně?

Přišel jsem na to, že se musím pořádně naučit texty árií. Dlouhou dobu, asi sedm let, jsem nezpíval sóla, takže je to trochu problém s pamětí. Někdy básním svůj text, což u Mozarta asi nebude a není dobré. Zjišťuji, že je potřeba jakýsi vnitřní klid, protože když je člověk vynervovaný, tak ho zrazuje hlas.

Obecně se říká, že se lépe hrají záporáci. Je to tak i při opeře pro činoherce?

Když si vybavím árie, tak vlastně v jejich textu není zlo. Sarastro z nich vlastně vychází jako dobrák. On si přeje, aby dobro zvítězilo nad zlem.

Původní libreto je napsáno německy. Budete zpívat česky?

Ano, budeme zpívat česky, aby to bylo blíže divákům.

Ze zkoušky Kouzelné flétny. (Foto: Těšínské divadlo)

Už jste zmínil, že jste v Těšínském divadle osmnáct let. Přitom jste v minulosti uvažoval o změně oboru. Proč?

Původně jsem vystudoval obchodní akademii, pak i vyšší odbornou ekonomickou školu. Teprve potom jsem se zbláznil po vyprávění našeho učitele angličtiny o DAMU. Přitom jsem dřív do kontaktu s divadlem přišel maximálně, když jsme tam chodili povinně se školou. Nikdy jsem nebyl ani v dramaťáku, ale skončil jsem na JAMU. Jeden čas jsem ale skutečně měl krizi, kdy jsem cítil, že to není ono a říkal jsem si, že bych se měl možná vrátit k ekonomii. Jenže přišel nějaký impulz a já setrval. Díky tomu jsem poznal svou ženu. Víte, myslím si, že to tak má někdy každý herec, že ho určité myšlenky na odchod od divadla přepadnou. Naštěstí jsem zůstal. Vlastně, ať to raději zhodnotí divák, jestli je to štěstí, nebo není, že jsem zůstal…(smích)

Ten učitel znal JAMU a DAMU odkud?

Zkoušel tam přijímačky. Popisoval, jaká tam byla sranda. Já byl vždycky takový šašek třídy, tak jsem si říkal, že by to mohla být „prča“. Napoprvé mi to nevyšlo, protože jsem vůbec netušil, co mám dělat. Naučil jsem se monolog a tím to pro mě haslo. Na druhý pokus to ale vyšlo, když už jsem věděl, do čeho jdu. Takže na myšlenku jít k divadlu mě přivedl angličtinář. Mě by to v životě nenapadlo. Většina naší rodiny je ekonomicky zaměřena.

Takže se dostavil doma šok, když jste řekl, že půjdete na JAMU?

Hodně velký šok! Zkoušel jsem i přijímačky na trumpetu na konzervatoř, což mi schvalovali, jelikož doma byla jedna větev muzikantská. Na JAMU jsem měl krize, že mě to nebaví a nejde mi to. Moje máma jen řekla, když ses na to dal, tak to dělej. Konec diskuze.

Kým by tedy byl Zdeněk Klusák, kdyby nebyl hercem či ekonomem?

To je otázka. Všichni malí kluci říkají popelářem, ale já chtěl být architektem. Jenže jsem neuměl malovat. Jinak nevím, kam by mě život zavál. Kdyby mě vzali na tu trumpetu, tak dneska možná hraji někde v orchestru.