Americká dívka v Ostravě. Ikonické fotografie Ruth Orkin vzbuzují emoce i po sedmdesáti letech

 Kulturní deník Ostravan.cz požádal kurátorku výstavy Katharinu Mouratidi z Berlína o výběr a komentář ke třem libovolně zvoleným snímkům Ruth Orkin. Když jde o díla žijících umělců, je to tradiční prosba Ostravanu pro tvůrce. V ostatních případech ji směřujeme ke kurátorům.

Ne úplně obvyklý požadavek ale většinou umělce i kurátory na chvíli znejistí. „Dejte mi pár minut, musím si to rozmyslet,“ prohlásí i Katharina Mouratidi, načež začne rychle procházet výstavou. Vybrat na počkání tři fotografie, když jich v hlavním sále Domu umění visí 140, je až sekernický požadavek. Mají to navíc být snímky, k nimž má kurátorka nějaký niterný vztah, anebo jsou svázány s konkrétním prožitkem či dokonce příběhem.

Z výstavy Ruth Orkin. (Foto: Roman Polášek)

Mouratidi na tuhle hru úplně nepřistupuje. „Představím vám tři její slavné snímky, které mají lidé hodně rádi,“ podotkne a přesune se k dílu s názvem Americká dívka v Itálii. Atmosféru na emočně výbušném snímku lze popsat různě, záleží na nátuře. Jen poklona ženské kráse to určitě není, chlapi ve špalíru spíše posuzují ženu jako klisnu na koňském trhu. Erotika tu má nebezpečně blízko k sexuálnímu násilí, byť k němu reálně nedojde. Kunsthistorická literatura připomíná, že detail muže s rukou v rozkroku býval v minulosti častokrát retušován.

„Po sedmdesáti letech je to i dobový dokument o vývoji evropské společnosti. Dneska už se muži na veřejnosti takto nechovají, sami by to považovali za nekorektní,“ přemítá nad snímkem z roku 1951 Katharina Mouratidi. Fotografie i s jistou dávkou černého humoru poukazuje na všeobecný machismus, který mužům toleroval dobový společenský i politický establishment. Elity totiž tehdy tvořily výhradně muži. Sebejistý pohled a rázný krok americké ženy je tak symbolickým políčkem chlapáckému šovinismu i celému uslintanému chodníku v italské ulici.

Ruth Orkin: Americká dívka v Itálii. (Copyright Orkin Engel Film and Photo Archive VG Bild Kunst Bonn)

„Fotografie je součástí větší fotografické série Nebojte se cestovat samy. Snímek Americká dívka v Itálii byl poprvé publikován v časopise Cosmopolitan v září 1952,“ vypráví kurátorka. Ruth Orkin přitom v pouhých sedmnácti letech projela na kole Spojené státy, z Los Angeles až do New Yorku. A díky tématům svých snímků se stala záhy i hrdinkou ženského emancipačního hnutí. Mimo jiné dodávala odvahu i dalším dívkám, které toužily samy cestovat po světě.

Úplně bezpečně ovšem nelze objevovat svět ani v roce 2024, tedy 72 let po vzniku fotografie. A to dokonce ani s mužským doprovodem. Svět je velký, a leckde pořád prohnilý. Ve chvíli, kdy vzniká tento text, se ve zpravodajství portálu iDnes objevuje titulek: „Cesta se změnila v peklo. Španělský pár v Indii přepadli, ženu znásilnilo sedm mužů.“

Samotná Ruth Orkin nicméně nesla nelibě, když byl snímek Americká dívka v Itálii interpretován pouze jako „symbol obtěžování žen“. Takové vytržení z kontextu ji iritovalo, dílo má mnohem větší ambice, což dokazuje i jeho celosvětový dosah. Dcera fotografky Mary Engel to definuje slovy: „Nezávislost, svoboda a sebeurčení.“

Z výstavy Ruth Orkin. (Foto: Roman Polášek)

Než jsem v úterý vyrazil na výstavu americké fotografky, která svoje nejlepší fotky vytvářela od konce čtyřicátých let, chtělo to i jisté americké naladění. Sáhl jsem tedy po vynikajícím výboru z americké poezie Horoskop orloje v překladech Jana Zábrany. A hned v prvním oddíle knihy, lze najít následující text.

CARL SANDBURG
KAM SE PODĚLA       

U nás ve městě měl Chick Lorimerovou každý rád
Široko daleko.
každý ji měl rád.
Všichni máme rádi, když holka jak drak jde za svým snem
a nedá si ho vzít.
A teď nikdo neví, kam se Chick Lorimerová poděla.
Nikdo neví, proč si sbalila kufr … pár starých krámů
a odešla
odešla s tou malou bradičkou
vystrčenou dopředu
a s hebkými vlasy, co jí tak bezstarostně vlály
zpod širokého klobouku,
tanečnice, zpěvačka, rozesmátá vášnivá milenka.

 Bylo jich deset nebo sto, těch mužů, co za Chick pálili?
Bylo jich pět nebo padesát, těch mužů, co je bolelo srdce?
Chick Lorimerovou měl každý rád.
Nikdo neví, kam se poděla.

Kurátorka Katharina Mouratidi u fotky Geraldine Dent. (Foto Ivan Mottýl)

I druhý snímek vybrala Katharina Mouratidi podle proslulosti díla. Když fotografie s názvem Geraldine Dent z roku 1950 vyšla na titulní straně časopisu Ladies‘ Home Journal, prodal se za jediný den celý náklad, čtyři miliony výtisků. „Tuhle fotografii mám velice a velice ráda. Obyčejná žena z New Yorku, i když krásná, nakupuje v zelinářství.“

Do té doby něco nevhodného pro titulní strany magazínů. Roztrhaná nákupní taška, nakousnutá jahoda, elegance i každodennost v jednom. „Se snímkem se okamžitě ztotožnila většina amerických žen,“ nadšeně vypráví kurátorka z berlínské galerie f3 – freiraum für fotografie. „Fascinuje mě i ta barevná kombinace. Červená čepice, červená jahoda, červená rtěnka,“ dodává.

Kurátorka Katharina Mouratidi u fotky American Couple on Beach – Coney Island z roku 1947. (Foto Ivan Mottýl)

Vůbec první autorská výstava Ruth Orkin v České republice představuje i další zásadní snímek z jejího díla. A s magnetickou přitažlivostí k němu míří i Katharina Mouratidi. American Couple on Beach – Coney Island z roku 1947. Další mocné newyorkské svědectví o nezávislosti, svobodě a sebeurčení. Žena čte časopis a sama si určuje míru milostného sblížení. „Docela nenápadné, o to však silnější poselství o ženské emancipaci,“ podotkne kurátorka.

CARL SANDBURG
BÍLÁ RAMENA

Vzpomínám na tvá bílá ramena
a smích
co jimi otřásal

Vzpomínám
jak jsi ten smích
z bílých ramen setřásla

*

Ruth Orkin: A Photo Spirit. Galerie výtvarného umění v Ostravě. Kurátorky: Nadine Barth (@barthouse projects) a Katharina Mouratidi (umělecká ředitelka f3 – freiraum für fotografie). Grafický design: Katarína Jamrišková. Výstavu je možné zhlédnout do 12. května 2024.