Alžběta Kolářová připravila vzpomínkový večer o Marii Baťové a říká: Je třeba se i zastavit a nemyslet jen na sebe

Proč ses rozhodla věnovat právě osudu Marie Baťové a její rodiny?

Marie byla osobnost. Vždycky mě zajímal osud Baťovy rodiny. Hodně ráda čtu a několik knížek se mi dostalo do ruky. Marie Baťová a Tomáš Baťa představují neuvěřitelný fenomén pracovitých lidí, kteří se neohlíželi jenom na sebe. Když vydělali peníze, tak chtěli, aby se všichni kolem měli taky dobře. O Tomášovi všichni věděli, že je skvělý, a jeho firma prosperovala. Marie stála vedle něj a nebyla tak vidět, ale celou dobu mu pomáhala. Když tragicky zahynul, převzala vedení firmy a veškerou záštitu. Byla neuvěřitelně dobrosrdečná. Měla velké srdce a byla odvážná. To mě fascinuje.

Z jakých poměrů vlastně Marie pocházela a čemu se po boku Tomáše Bati věnovala?

Ona pocházela z velmi vlivné bohaté a vlastenecké rodiny. Narodila se ve Vídni, ale její rodiče byli Češi. Otec byl kustodem císařské knihovny a Marie byla zvyklá navštěvovat koncerty a chodit do divadla. Hrála na klavír a uměla několik světových jazyků. Když přišla do Zlína, tak jí to do jisté míry chybělo. Zlín byl v té době malé město. Všechno, co měla ve Vídni, chtěla založit i tam. Tomáš byl příznivcem veškerých dobrých věcí pro zaměstnance. S jejími vizemi se ztotožnil a pomohl jí vybudovat kino, závodní orchestr, pěvecké i divadelní spolky, které podporoval. Zaměstnanci mohli chodit do kina zadarmo. Marie obdivovala nejslavnějšího českého houslistu Jana Kubelíka. Několikrát se jí povedlo pozvat Kubelíka do Zlína.

Byla sama Marie umělecky aktivní?

Jako dítě hrála na klavír a jeden z jejích bratrů byl vynikající hudebník. Bohužel rodiče v hudebním vzdělání neviděli perspektivu. Marie hudbu milovala, ale sama ji neprovozovala. Pořádala však čaje, kam zvala různé osobnosti. Pro tyto události Marie pekla dobroty, ze kterých pak vzešla její vlastní kuchařka. Byla výbornou hostitelkou. Když někdo dostal pozvání na čaj u Baťů, byla to obrovská pocta. Hudbu a umění obecně měla Marie ráda. Vlastnila například obrazy od Jana Zrzavého.

A jak oceňoval kulinářské schopnosti Marie její manžel? Na čem si rád pochutnal?

Marie byla výborná kuchařka a Tomáš rád jedl. Zajímavé je, že už v té době preferoval zdravou stravu. Snídal třeba ovesné vločky, což je dnes normální, ale tehdy? Zavedl ve svém podniku závodní jídelny, kde úředníci z kanceláří nemohli jíst stejné jídlo jako ti, co pracovali u pásu. Věděl, že když by takový úředníček jedl například vepřo knedlo zelo, tak by asi v kanceláři usnul, proti tomu, kdo pracoval u toho pásu a potřeboval hodně energie. Takže i nutričně byl Tomáš Baťa daleko (smích).

Když tě tak poslouchám, je zřejmé, že Marie a Tomáš tvořili harmonický pár bez nějaké převahy.

Přesně tak, Marie neměla podřízenou roli. Vědělo se, že když se jí něco nelíbilo, tak to řekla a on to respektoval. Na druhou stranu ona do vedení firmy nezasahovala, ale podporovala sociálně všechny zaměstnance a starala se o ně. Byla členkou Červeného kříže. Po první světové válce se starala o sirotky, vdovy a veterány. Zajímavé je, že mezi oběma válkami ve Zlíně byla nejvyšší porodnost z celé republiky a také nejméně mrtvých narozených dětí. Marie se starala, aby ve školách děti měly svačiny. Podporovala třeba i lékařské a dentální prohlídky, což bylo na tu dobu neuvěřitelné.

Večer věnovaný Marii Baťové dostal podtitul Za silným mužem hledej silnou ženu. Jak bude probíhat?

Ano, tento citát pochází z knihy, kterou napsala ředitelka Nadace Tomáše Bati Gabriela Končitíková. Akce proběhne na Lidové konzervatoři Ostrava v úterý 5. března v 17 hodin a všichni jste srdečně zváni. Máme velké štěstí, že naše paní ředitelka je velmi otevřená a plně naše aktivity podporuje. Loni jsme podobně zrealizovali velký vzpomínkový večer o ostravském rodáku a skladateli Iljovi Hurníkovi.

A jak bude vypadat samotná koncepce večera o Marii Baťové?

Seznámíme zájemce s osudy Marie Baťové, ale i Tomáše Bati, protože byli nerozlučná dvojice. Budeme si povídat o jejich životě a zazní skladby v podání našich pedagogů a posluchačů od Jana Kubelíka a Jaroslava Křičky.

Proč právě od těchto dvou autorů?

K tomu se váže jedna historka. V roce 1927 byli Baťovi na Vánoce v Itálii. Na Štědrý den dostala Marie dopis od Jana Kubelíka, ve kterém ji psal, že na jaře bude koncertovat ve Zlíně. A že tam zahraje její oblíbenou skladbu od Giacoma Pucciniho O mio babbino caro z opery Gianni Schicchi. Tato skladba na našem koncertě také zazní. Nebude ale zpívaná, ale v úpravě pro housle. Marie si slavného Jana Kubelíka nesmírně vážila a byla s ním v kontaktu.

Kdo je autorem konkrétní úpravy Pucciniho slavné sopránové árie a v jakém nástrojovém obsazení zazní?

Úpravu jsem udělala sama. Nějaké zkušenosti s tím už mám. O mio babbino caro zazní v úpravě pro smyčcové trio s doprovodem klavíru. Snad se bude posluchačům líbit.

Jaká hudba dále během večera zazní?

Budou to originální skladby Jana Kubelíka. Zazní také kompozice skladatele Jaroslava Křičky z jeho alba Malý Kubelík, které jsem upravila. A nezapomněli jsme ani na Tomáše Baťu. Když už zazní Mariina nejoblíbenější skladba O mio babbino caro, rozhodli jsme se představit divákům také jeho největší srdcovku. Tomáš Baťa byl sice zaměřen spíše obchodně, ale přesto měl také svou oblíbenou skladbu. Byla jí píseň Neumrem na sláme, umrem ja na koni. Zazpívá jí zpěvák Tomáš Kura, který je členem souboru Národního divadla moravskoslezského za doprovodu Komorních smyčců Lidové konzervatoře Ostrava.

Předpokládám, že jednotlivé skladby zazní postupně během vyprávění o Marii a Tomášovi Baťových? Pozvali jste na tuto událost také někoho z jejich rodiny?

Přesně tak, bude to proloženo. Různé etapy ze života Marie vyplní hudební vstupy. Účast nám přislíbilo vedení Nadace Tomáše Bati, s níž celou akci konzultujeme. Jedná se o již zmíněnou paní ředitelku Gabrielu Končitíkovou a projektového manažera Jakuba Malovaného. Oba přislíbili, že přijedou. Po skončení oficiální části programu bychom rádi pokračovali besedou s těmito hosty.

Kdo se ujme role moderátorů a vypravěčů osudů Marie a Tomáše Baťových?

Moderátorského slova se ujmu já sama spolu s mým studentem Tomášem Stejskalem. Jsme už taková sehraná dvojka, uváděli jsme spolu loni pořad o Ilju Hurníkovi a docela se to povedlo. Snad budou mít podobný pocit diváci i tentokrát.

Když nad tím tak přemýšlím, mám pocit, že všechno co Marie a Tomáš dělali, sloužilo nějakým způsobem i ostatním. I když byli bohatí, nemysleli jen na sebe, ale pomáhali ostatním.

To je pravda. A ještě si dobře uvědomovali, že všichni musí něco dělat, ale život není jenom o výkonu. Je třeba se i zastavit a nemyslet jen na sebe. Je třeba vnímat okolí. I to by mělo dnešním generacím zahleděným často do svých mobilních aplikací něco přinést. Jak řekl Tomáš Baťa: Odměnou vítěze je právo a příležitost sloužit druhým. Když se dostaneš na vrchol, neznamená to, že by sis právě teď měl začít užívat. Je to čas zpřístupnit ostatním, co se dá. Stojí za to, věnovat tomu pozornost.