Chicago v Ostravě, Ostrava v Chicagu. Druhá premiéra potvrdila osobité pojetí. Muzikál je dalším hitem sezony

Po triumfálním úspěchu premiéry, jíž vévodily fantastické výkony Veroniky Prášil Gidové a Martiny Vlčkové, se diváci dočkali druhého obsazení. Ti, kdo v sobotu zavítali do Divadla Jiřího Myrona mimo jiné kvůli Tomáši Savkovi a Tomáši Novotnému, byli patrně zklamáni. Obě postavy totiž ztvárnili opět protagonisté čtvrteční premiéry Lukáš Vlček a Roman Harok. Další stěžejní role naštěstí měly své alternace.

O jednotlivých aspektech ostravského nastudování jsme psali v předešlé reflexi (na tomto odkazu),  proto se aktuální text věnuje pouze individuálnímu pojetí a výkonům aktérů. Lze konstatovat, že se opět sešlo vyrovnané a souměřitelné obsazení, které rozhodně nebylo „horší“. Výtečně svou roli zvládla company, která na jevišti tančí a zpívá s obrovským nasazením a v dobré souhře. Bravurní instrumentální výkony zazněly v žestích, dřevech i dalších nástrojích. Potěšila osobní drobná etuda dirigenta Marka Prášila, který vystřídal Jakuba Žídka.

Z muzikálu Chicago. (Foto: Martin Popelář)

Uvedli jsme, že premiéře dominoval temperamentní a detailně precizovaný výkon Veroniky Prášil Gidové. V sobotu se role Roxie Hart ujala Kristýna Štarhová, která upoutala především svým brilantním tanečním projevem. Její herecké ztvárnění bylo občas trochu méně důrazné, ale mělo i své silnější okamžiky. Pěvecky Štarhová zvládla napoprvé své písňové party se ctí.

Její rivalku sehrála Markéta Schimmerová Procházková, jejíž důrazný zpěv měl atributy jazzového frázování s využitím smyslných i drsných hlasových rejstříků. Tanečně naopak Schimmerová Procházková nepatrně ztrácela. Zdařilé bylo ovšem její dynamické ztělesnění zhrzené mladé vražedkyně, která přijde o své místo v hledáčku bulvárních médií. V některých detailech protagonistky druhé premiéry svou obvyklou jistotu ještě hledaly, ale co se týče interakce a souhry, nebylo jim co vytknout. V celkovém pohledu odvedly obě dámy spolehlivé výkony, které byly organickou součástí kontextu.

Z muzikálu Chicago. (Foto: Martin Popelář)

Z dalších aktérů bychom rádi upozornili na Soňu Jungovou jako Mámu Morton. Její dozorkyně měla v sobě mateřskou péči, nadhled a pochopení pro každou slabost. Pěvecky se výkon Jungové může začlenit k největším doménám ostravského nastudování.

S podobným zdarem si vedla také Andrea Gabrišová v roli prominentní reportérky Mary Sunshine, která své postavě propůjčila originální povahové vlastnosti a bezvadný pěvecký i pohybový výraz. Sympatický výkon představil také Tomáš Krpec, jehož milenec Fred Casely je z úplně jiného těsta než ten Adama Živnůstky, ale má své opodstatnění a osobní kouzlo.

Z muzikálu Chicago. (Foto: Martin Popelář)

Rovněž další účinkující sobotní inscenace odvedli zodpovědné a vitální výkony, které ve výsledku vytvořily sugestivní a koherentní vizi Chicaga a jeho specifického genia loci. Zmiňme alespoň Terezu Dostálovou, Michaelu Hasalovou, Janu Kováčovou, Andreu Kheilovou a Pamelu Soukupovou. Výborné kreace potvrdili opět Lukáš Vlček a Roman Harok, kteří bez nadsázky hrají jedny ze svých životních rolí. Stejně tak i Jan Vlas, jehož cynický, potměšilý a ironický společník na cestě za pomíjivým leskem a slávou jednoho velkoměsta je k nakousnutí.

Z muzikálu Chicago. (Foto: Martin Popelář)

Druhá premiéra muzikálu Chicago potvrdila, že Ostrava má další atraktivní hit sezony, který po loňském Oliverovi nabízí úplně odlišnou zábavu. Zatímco Oliver! je postaven více na dynamice strhujícího a dojemného příběhu a bohatě strukturovaném vyprávění, Chicago je zaměřeno spíše na vykreslení dobové atmosféry a rozmanitě variované taneční a pěvecké provedení. Jeho dějová linka je pomalejší, ale získá si diváka sérií kvalitně ztvárněných pěveckých i tanečních čísel a scének. Potěší osobitou nadsázkou, již nechybí ani patriotické ostravské přiznávky. Je to představení, které nešetří invenčními nápady, divadelním kumštem a imaginací a jak je na této scéně zvykem: orchestr hraje prostě báječně!