Tomáš Bartonec: Velkým darem je pro mne setkání s inspirativními lidmi. Těch nebude na Templfestu málo

Jednáctý ročník Templfestu klepe na dveře. Letos proběhne v sobotu 2. března v jednom jediném dni. Festival ovšem býval rozprostřen do delší časové plochy. Co vás vedlo k této změně?

Našim cílem je po covidových letech festival oživit. Vracíme se k původnímu konceptu, který jsme měli v prvních ročnících. Do jednoho dne zkusit vměstnat a vrhnout naši invenci, krásu umění, energii, inspiraci a strávit tak krásné odpoledne. Ale nebude to všechno, čeká nás ještě jedna část programu, bude to premiéra divadelního představení, které se odehraje na konci března.

Prozradíš čtenářům, o jaké představení půjde?

Ano, bude to ostravská premiéra úspěšné hry Lionel Goldsteina Pan Halpern a pan Johnson a jsme rádi, že se jako Templfest můžeme podílet na uvedení téhle hry. Návštěvníci se v sobotu dozví, kdy a kde bude premiéra představení.

To zní lákavě, ale zpět k bližšímu programu. Templfest letos proběhne v porubském Pokladu. Vyhovují vám jeho možnosti a zázemí?

Jo, určitě. Spolupráci jsme navázali už trochu loni poté, co jsme s manželkou navštívili Hudební žně a byli jsme nadšeni prostorem i přístupem. Je tam po nádherné rekonstrukci  prostor a pohodlí pro diváky, skvělá aparatura, ale také pohodlné zázemí pro umělce. Navíc nám vyhovuje spolupráce s projektem Inspirohub, který je spojený s Domem kultury Poklad a inspirátorkou Petrou Charmite. V něčem se naše vize překrývají, takže ta spolupráce je prima a nemusíme si nic dlouze vysvětlovat.

Vladimír Polák a Jiří Sedláček. (Foto: archiv Templfestu)

Programem diváky provedou tradiční moderátoři Jiří Sedláček a Vladimír Polák. Zdá se, že jsou oba známí herci nedílnou součástí Templfestu?

Jsou. Když jsme začínali, tak jsme, jako neotesaní amatéři (ne, že by se po letech něco výrazně změnilo) oslovili Jiřího, se kterým se známe roky, a on sám navrhl ke spolupráci přizvat Vladimíra. Jak se zdá, jim se ten festival líbí, jsou s jeho myšlenkou také propojeni a neberou to jen jako další akci. Jsem rád, že si na nás opět udělali čas i při svém vytížení.

Je to vidět. Jejich moderace se vymyká konvenčnímu slovu a má osobní i osobitý ráz. Program otevře kapela Ostrava Klezmer Band. Čím tě zaujala a co od ní můžeme očekávat?

Je jasné, že jako pořadatel tak nějak musím všechny části programu pochválit a čeká se ode mě, že budu říkat, že něco takového, jako u nás nikde jinde lidé neuvidí (smích). Ale co mám dělat, když je to tak? Je pravda že Ostrava Klezmer Band je skvostný. Naživo jsem je neslyšel, vznikli v covidových dobách a odehráli jen pár koncertů. Ale z toho, co jsem slyšel, kypí krása a profesionalita. Zmíním dva aktéry: zpěvačku Johanu Černohorskou a  akordeonistku Anežku Gebauerovou. Nezaměnitelnou barvu její hry na akordeon jsme na festivalu poprvé slyšeli už před deseti lety. Ostrava Klezmer Band se představují jako ti, kteří těží z oblasti klasické hudby, jazzu a folkloru a pojí je zájem o interpretaci židovské hudby střední a východní Evropy.

To zní velmi slibně. Dalším lákadlem je zpěvačka Marie Puttnerová, která zahraje v komorní sestavě s kytaristou Petrem Uvirou písně ze své aktuální desky Laila Tov. To je dobrý úlovek!

Ano, a její nominace na Cenu Anděl potvrzují její kvality. Budeš se moc zlobit, když v rozhovoru použiju mockrát slovo krása? Ale jak mám jinak nazvat něco, co je krystalicky čisté? Hlas i projev. Album Laila Tov mi hraje v autě vlastně každý den. Obrovským osobním darem v tvorbě Marie Puttnerové je pro mě zhudebnění textů Jana Zahradníčka, básníka katolické poezie 20. století.

Marie Puttnerová. (Foto: Richard Köhler)

Nebudu se zlobit. Navíc je to zhudebnění velmi nevšední, které jde naproti básni a její hloubce.

A cítíš tam i to, že autorka je blízko i osobně? Je to tak niterné a osobní, že se s tím v českém hudebním prostředí tak často nesetkávám.

Je to tak. Třetím a posledním hudebním bodem letošního Templfestu jsou Mojše Band a Komorní sbor Petry Kubenkové. Můžeme se těšit na společnou fusion?

Petra Kubenková a její dívčí sbor budou předskokany Mojše Bandu a poté opět naskočí do koncertu a budou připraveni na jakékoli požadavky hudebního mága world music a charismatického frontmana Michala Paľka. Mojše Band přiveze do Ostravy kromě klasických nástrojů a neopakovatelné atmosféry také hromadu  elektronických modulátorů a procesorů. Doufám, že diváky nabijí. Bude to asi odvaz, protože Michal je neřízená střela. Ale ještě k dívčímu sboru Petry Kubenkové. Víš, jak je po jejich podzimním koncertu označil klasik sborového zpěvu a židovské hudby Tomáš Novotný?

To netuším.

Obdivně povzdechl, a řekl: to je malý Adash. Víš, jak je pan docent náročný a pochvalu nevyřkne jen tak (úsměv).

To je pravda. To je velká poklona. Ale to není všechno. Hudba je pouze součást Templfestu. Pozvání přijaly také další významné osobnosti. Jak bys čtenářům vyložil titulek Pavel Hošek – Chasidské příběhy?

Pavel Hošek, nádherný a milý člověk napsal knihu s tímto názvem. Chasidské hnutí bylo něčím, co v minulosti vnitřně zreformovalo judaismus. Ale co my s tím tady ve 21. století? Ne, neboj, nebude to povídání o historii, byť je nutné se toho dotknout. Bude to povídání o tom, jak najít jiskru, světlo uvnitř. Něco, co hoří, svítí a hřeje, co dává naději a jak má smysl to hledat. A to je myslím OK i v současnosti, ne? Eli Wiesel kdysi napsal: Víte, co je chasidismus? Znáte příběh o kováři, který se chtěl osamostatnit? Koupil kovadlinu, kladivo a měch a dal se do práce. Marně. Nic se nedělo. Tehdy mu řekl jeden starý kovář, kterého poprosil o radu: Máš všechno, co potřebuješ, jen jiskru nemáš. A to je chasidismus. Jiskra.

Další ožehavé téma přednesou pánové Jakub Szántó a Pawluscha Novotný. Blízký východ, Izrael, Palestina teď rezonují víc než kdy jindy. Co si od jejich vystoupení slibuješ?

Špičkoví novináři Pawluscha Novotný a Jakub Szántó jsou přátelé, kteří za svými reportážemi, někdy i spolu, procestovali nejen Blízký východ a několik válečných konfliktů. Věřím, že jako vždy přinesou poučený, fundovaný a zároveň velice lidský pohled na to, co teď vidíme v části země, která je naší tak blízká. Ano, Izrael je tak trochu český, nebo chceme-li evropský. Nedotýká se nás to jen jako globální problém (cokoli se v této části světa zatřese, tak pohne světovou politikou), ale i naší země, která má k Izraeli velice specifický vztah. To, co se teď v Izraeli a Palestině děje, je strašné a vyvolává to spoustu emocí. Snad nám povídání pomůže se zorientovat.

To se může hodit, protože ta situace je velmi obtížně čitelná a nepřehledná.

Pro mě je to velice osobní téma. V té zemi jsme byli mnohokrát, měl jsem možnost a čest touto nádhernou zemí provázet také jiné zájemce, Mám rád Izrael i Palestinu, historii, místní ovzduší, lidi, jídlo… a doufám, že se tam brzy zase dostanu. Příběh té země má mnoho neuvěřitelných, často tragických podob. To, co se tam v posledních měsících děje, je bolestné.

Program Templfestu je velmi nabitý. Líbí se mi, že slučuje zážitky s nějakým poznáním…

Jako křesťané teď zažíváme předvelikonoční postní období. Pro někoho to znamená, že se něčeho zřekne, aby mohl něco jiného hodnotného najít. Aby pro to, co je hodnotné, vytvořil  místo uvnitř. Třeba návštěvníkům náš program pomůže. Třeba jen k nadechnutí v dusné době. A třeba v někom zažehne i tu jiskru. To bych si přál.

Myslím, že se podaří obojí. Dobré slovo a hudba ještě nikomu neublížilo, budu držet palce, ať se festival vydaří. Ještě si neodpustím tradiční nabídku: Jak bys pozval čtenáře na Templfest?

Já sám od programu čekám, že bude inspirativní a krásný, protože ti lidé, kteří vystoupí, jsou zkrátka takoví. A mě osobně nejvíce obdarovává setkání s takovými lidmi. Navíc, lístek na program zahrnující tři koncerty a dvě přednášky stojí méně než lístek do divadla. Ale už jsme se setkal s tím, že si někdo stěžuje, že chce přijít s rodinou a nemá na to. To chápu, sami máme tři děti. Pokud je vaše situace špatná a chtěli byste přijít, napište mi. Něco vymyslíme.