Režisér Robin Lipo o filmu Právo volby: Téma potratů v Polsku není jen černé nebo bílé. Ať si divák udělá názor sám
20.2.2024 06:42 Jakub Plaskura Atd. Rozhovor
Otázka dobrovolné interrupce je téma, které v Polsku zvedá spoustu lidí ze židle. Interrupce je zde zakázaná a existují jen výjimky ze zákona, které ji povolují. Může se žena svobodně rozhodnout? Kde a kdy začíná život? Má vůbec stát morální právo mluvit lidem do jejich životů? Dokumentární snímek Právo volby vypráví o této problematice prostřednictvím příběhu tří polských žen, které se rozhodly podstoupit interrupci v Ostravě. Film režiséra Robina Lipo s názvem Právo volby však nehodnotí, co je správné a co špatné. Ať si divák udělá názor sám už dnes. V úterý 20. února od 20.55 totiž ČT2 odvysílá premiéru tohoto dokumentu a s jeho režisérem jsme si o natáčení povídali. Film bude dostupný také ve formě i-Vysílání.
Režisér Robin Lipo natáčel polské ženy, které v Ostravě podstoupily interrupci.
Foto: Wojciech Olszewski/Lubuskie Lato Filmowe
Film Právo volby vypráví o třech polských ženách, které se rozhodly pro potrat v Česku, protože v Polsku je interrupce protizákonná. Jak jste se dostal k tomuto tématu?
S námětem mě oslovil dramaturg České televize Martin Novosad, se kterým jsem už dříve spolupracoval. Díky tomu, že jsem deset let žil v Polsku a vystudoval jsem tam mezinárodní filmovou školu v Lodźi (PWSFTViT), je mi blízká polská mentalita. Považoval jsem onen námět za velkou výzvu, protože otázka interrupcí je velmi ožehavá. Myslím si, že je taky důležité o tom mluvit. Ne že budeme toto téma zahrabávat někam pod koberec a dělat, že neexistuje. Společně s Martinem jsme tedy vytvořili scénář s myšlenkou, že by se měl opřít o tři ženy a jejich příběhy, jak přijely za účelem interrupce do Česka.
Předpokládám, že se dobrovolnice asi nehrnuly. Jak došlo na výběr těchto tří žen?
Přesně tak, samotná přípravná fáze byla velmi dlouhá. Hledali jsme totiž protagonistky a byl opravdu problém najít tři takto odvážné ženy, které by do toho šly. Přihlásily se nám nakonec přesně tři a shodou náhod má každá z nich jiný důvod, proč vycestovaly do Ostravy kvůli interrupci. Abychom prolomili ledy, tak jsem nejprve za nimi vyrazil do Polska jen s kameramanem, ovšem bez kamer, abychom si vyslechli jejich příběh v soukromí a vzájemně se poznali. Během těchto setkání vyšlo najevo, že dívky nechtějí prozradit svou identitu, což chápu. Museli jsme tedy trochu improvizovat a námět upravit. Natáčet někoho, aniž bychom mohli prozradit, o koho se jedná, je velmi problematické, ale samozřejmě jsme jim vyšli vstříc.
Tzv. potratová turistika je fenomén v Česku, který se rozmáhá pravděpodobně asi hlavně kvůli Polkám. Zjišťoval jste nějaká data? Kolik cizinek interrupci v ČR podstoupí?
V rámci dokumentu jsme se zaměřili jen na Polsko, kde (v současnosti již minulá) vláda zpřísnila potratový zákon. Ihned poté, co tento zákon vešel v platnost, reagovalo několik dívek a mužů z Polska žijících v Praze a založili neziskovou organizaci Cioca Czesia, se kterou jsme rovněž spolupracovali. Tato organizace nám pomáhala hledat protagonistky do dokumentu. Na Ciociu Czesiu se obrací měsíčně v průměru 150 žen z Polska, které žádají o informace, rady a pomoc s vycestováním za účelem potratu v Čechách (což je pro ně pochopitelně nejbližší a ekonomicky nejpřijatelnější varianta). Není to ale pravidlem a jezdí taky do Německa, Rakouska či Holandska, kde jim zase organizačně pomáhají jiné podobné organizace. Pak jsou také případy, kdy to žena řeší na vlastní pěst a na nikoho se neobrátí, takže nějaké přesné statistiky snad ani neexistují.
Říkal jste, že protagonistky mají každá jiný důvod pro interrupci. Existují výjimky v polském systému, kdy je možný potrat legálně v zemi? Myslím tím například, když už se ví, že by se ženě narodilo dítě s hendikepem nebo když otěhotněla při znásilnění.
Jsou tři možnosti. První je prokázané znásilnění, pak když dojde k incestu a také kdyby mělo jít o ohrožení zdraví či života samotné ženy. V takových případech potrat právní systém v Polsku umožňuje, ale má to háček. Všechny tyto případy se vztahují jen k prvnímu trimestru, takže se jedná o velmi krátkou dobu, kdy k potratu může dojít, protože aby na potrat došlo, musí být vše výše zmíněné úředně ověřeno. Proto je to časově v podstatě nereálné.
Můžete tedy přiblížit, proč se protagonistky dokumentu rozhodly pro potrat?
Jeden případ je genetická indikace. Jedná se o dlouholetý pár, řekli si, že už je čas na miminko, ale bohužel došlo ke špatnému spojení chromozomů, takže dítě by se narodilo s Downovým syndromem a na život a výchovu takto postiženého dítěte by neměli sílu. U další dívky jde o nahodilou známost z diskotéky a třetí případ bylo nechtěné otěhotnění s partnerem v nevhodnou chvíli, nevhodný čas.
Je to podle vás pro Poláky pořád spíše otázka víry, nebo jde více o politikaření?
To je komplikované ve více vrstvách. Když se na to podíváte obecně, tak potrat je tabu i jinde ve světě. V Česku se to taky vlastně toleruje, ale nemluví se o tom. Myslíme si, že každý z nás na to má nějaký názor, ale do chvíle, než se skutečně staneme součástí tohoto rozhodování, tak bych řekl, že vlastně názor ve skutečnosti nemáme. Existují dvě velmi znepřátelená hnutí pro-life (proti potratům) a pro-choice (prosazující právo svobodné volby). Komunikace těchto dvou skupin v podstatě nikam nevede, protože jsou obě přesvědčeny o svém názoru. Osobně si ale myslím, že nic není jen černé nebo bílé. Zrovna otázka potratů je tak neskutečně individuální, že by mělo být rozhodnutí na té ženě samotné, která pak sama se svým svědomím žije dál. Rád bych podotknul, že v Polsku je opravdu toto téma vyhrocené natolik, že vzniká dokonce jistá paranoia mezi ženami a lékaři, kdy je opravdu otázka těhotenství a potratu tématem, nad kterým visí riziko, že půjdete sedět. Připadá mi to šílené a pro Čechy téměř nepředstavitelné.
Ženě, která má polské občanství a podstoupí v cizině interrupci, v Polsku nic nehrozí?
Nehrozí, protože může říct, že například samovolně potratila. Žádné právní konsekvence na toto neexistují. Prokuratura se může maximálně chytit takzvaného pomocnictví. Když další osoba jakkoliv ženě k potratu pomáhá, může být tato osoba popotahována. A může se jednat o zaplacení poplatku za interrupci, ale taky třeba jen o zakoupení lístku na vlak do nemocnice.
To je právní stránka věci, ale pak je tady morální otázka. Jak jste pracovali ve filmu s tím, že ty dívky asi pozná jejich nejbližší okolí?
To je taky ten důvod, proč ty ženy nechtěly ukázat svou tvář, protože často o jejich potratu neví ani nejbližší. Pocházejí třeba totiž ze silně katolických rodin a bály se, že by byly zavrhnuty. Všechno je tajné, což jen dokresluje dojem paranoie, o které jsem hovořil.
Těžko se mi za takových podmínek představuje, jak ten dokument vlastně vypadá. Můžete přiblížit proces natáčení?
To, jak dokument dopadl a vypadá, se můžete přesvědčit po jeho zhlédnutí. Když jsem dělal rešerše k filmu, tak mi čím dál byla jasnější jedna věc. Společnost je tímto tématem výrazně polarizovaná a někdy opravdu velmi agresivně, takže nemělo smysl přilévat olej do ohně a ještě více rozdělovat společnost. Důležitým aspektem filmu je tedy fakt, že jsme dali prostor k vyjádření oběma stranám, tedy pro-life i pro-choice. Své místo ve filmu má tedy vyjádření odpůrců zpřísnění potratového zákona stejně tak jako zastánců a v dokumentu se snažíme porozumět a pochopit podstatu jejich postojů. Já jako dokumentarista nechci nikoho soudit, nepřísluší mi to. Ať si každý divák vytvoří obrázek, jak tuto problematiku vnímá.
Jsem rád, že to zmiňujete, protože pro případné hejtry je asi důležité říct, že ve filmu dostaly prostor obě strany. Název filmu i anotace, které jsem četl, by mohly nahrávat tomu, že je to dokument, který se k jedné straně přiklání. Jste připraven i na negativní ohlasy?
Jsem si vědom toho, že dokument nemůže obsáhnout celou problematiku potratů, ale měl by otevírat prostor k naslouchání a diskusi. Počítám s tím, že se nikdy nezalíbí všechno všem. Vždycky se najdou lidi, kteří nebudou souhlasit. O tom umění je, aby vyvolávalo diskuzi. Zatím mohu hodnotit podle zpětné vazby lidí, kterým jsme film interně pouštěli, že vytváří opravdu bouřlivou diskuzi například ohledně postabortivního syndromu (soubor příznaků a obtíží dostavujících se po prodělaném potratu – pozn. red.). Anebo taky ohledně otázky, kdy začíná život (neboť každý z nás toto vnímá rozdílně). Na tohle nejsou jednotné a jednoduché odpovědi, lidi nemůžete naformátovat do jedné pravdy světa.
Měl by se film vysílat i v Polsku?
Momentálně nevím, jakým způsobem by se to mohlo v Polsku veřejně odvysílat. Myslím si, že by to bylo jistě zajímavé. Určitě je ale v plánu to, že film bude promítán na festivalu Kino na hranici, který se koná v Českém Těšíně i v Těšíně v Polsku. Tam dojde i na bezprostřední reakce mezi Čechy a Poláky. Sám jsem zvědav, co to přinese.
Co od tohoto snímku jako tvůrce očekáváte?
Měl by poukázat na problematiku, kterou tady máme a která propojuje naše dvě země. Měl by ukázat, jakým způsobem se v Česku promítá zpřísnění potratového zákona v Polsku, čímž mám na myslí početné příjezdy žen do českých nemocnic a klinik. Zároveň je to snaha o pochopení motivací a pravdy jedné i druhé strany – umění naslouchání a vedení kultivované diskuze a dialogu na toto téma. Mám totiž pocit, že v Polsku se situace dostala do takových rozměrů, že všechno je velmi radikální a jdou slyšet a vidět jen ty největší extrémy, a to co je mezi tím – to důležité v tom všem – mizí.
Může vůbec podobná diskuze pomoci, aby se došlo k vzájemnému pochopení a kompromisu?
Potraty byly, jsou a budou, ať už máte na to jakýkoliv názor, to je prostě fakt. Věřím tomu, že v moderní a liberální společnosti, jakou je ta naše v Česku, se může otevřít prostor pro důležitá přidružená témata spojená s problematikou potratů. Jedná se mi o věci jako například pomoc státu těhotným ženám v nouzi, podpora dětí s postižením a jejich rodičů a také jejich začleňování do společnosti, profesionální psychologická pomoc ženám po potratu, dostatečná dostupnost a informovanost společnosti, přístup k zdravotnictví na špičkové úrovni pro všechny ženy, profesionální přístup k ženám v nemocnicích a klinikách při interrupcích atd. Tohle jsou věci, o kterých je třeba mluvit nahlas, což v Polsku zatím není možné, protože tam probíhá černobílý boj dvou znepřátelených stran. Ale i tam možná vznikne prostor pro vývoj, protože během podzimních voleb v Polsku vyhrála opozice. Hovoří se o tom, že jedním z hlavních důvodů byl právě potratový zákon, který vyhnal lidi k volbám, aby opozici volili. Je ale potřeba dodat, že několik měsíců už nová vláda u moci je, ale potratový zákon se nikam nepohnul, byť prognózy byly takové, že by zmíněný zákon chtěla současná polská vláda pozměnit. Čas tedy ukáže.
Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.