Režisérka Viktorie Vášová: Farma zvířat v Divadle loutek by mohla oslovit i dospělé publikum
19.2.2024 08:38 Jakub Plaskura Divadlo Rozhovor
Farma zvířat? Kdo by neznal proslulou novelu George Orwella, jakoby nežil. Je fakt, že minimálně na střední škole tímto titulem alespoň prolistovala drtivá většina z nás. Ostravské Divadlo loutek chystá na pátek 8. března přesun Farmy zvířat na prkna, co znamenají svět. Proto jsme si povídali s režisérkou Viktorií Vášovou o přípravách i poselství inscenace. Rovněž ale prozradila, jak se dají propojit dva zdánlivě naprosto odlišné světy – divadlo a matematika.
Režisérka Viktorie Vášová.
Foto: Adam Joura
Pro koho je vaše Farma zvířat určena?
Nevím, jestli můžu mluvit za vedení divadla, ale jak jsem pochopila, tak se Divadlo loutek snaží rozšířit repertoár o tituly pro starší publikum a teenagery. Farma zvířat je pro diváky od třinácti let výš. Bude se hrát i odpoledne ve čtvrtky, aby na to mohly kromě škol přijít i rodiny s dětmi.
Takže stavíte inscenaci tak, že by si na své měli přijít i dospělí?
Přesně tak. Chci, aby to i pro dospělého člověka byl plnohodnotný zážitek a neplnil jen roli doprovodu dítěte.
Ono je to asi docela obtížné postavit inscenaci tak, aby si na své přišlo dítě i rodič, že?
Uvidíme podle reakcí, ale já tenhle pocit úplně nemám. Protože loutkové divadlo je především výtvarné, jde hodně i o vizuální zážitek. Není to jen o tom příběhu jako takovém, i když samotný příběh Farmy zvířat je zasahující i pro dospělého.
Za mě byla právě Farma zvířat jednou z nejzásadnějších knih, které jsem coby školák přečetl. Jak vnímáte tento titul?
Když mě Divadlo loutek oslovilo, tak jsem Farmu zvířat četla po dlouhé době a přiznám se, že mě samotnou překvapilo, jak mě ten příběh po letech pohltil. Když jsem dospívala, tak mě mnohem více zasáhl od Orwella titul 1984. Když přihlédnu k současným událostem ve světě, tak Farma zvířat odkrývá silné téma. Ta diktátorská taktika je až děsivá.
Je teď tedy příhodnější doba pro tento titul než třeba před deseti lety s ohledem na situaci na Ukrajině či v Izraeli?
V souvislosti s Ukrajinou asi ano, protože více sledujeme počínání Ruska. Co se týče těch vzdálenějších konfliktů, tak si myslím, že to tolik rezonovat nebude, protože jak víme, ve Farmě zvířat se nejedná o válečný konflikt, ale spíše o sílu moci, která si podmaňuje masu lidí kolem sebe, což zase můžeme přirovnávat k české historii.
O čem tedy bude vaše Farma zvířat?
To je taková na jednu stranu pocitová otázka, takže tak taky odpovím. Myslím si, že by bylo super, kdyby divák odcházel se silným zážitkem toho, jak něco může začínat jako idylka, ale nečekaně to sklouzne k něčemu krutému. Kdyby se nám povedla podobná transformace atmosféry, tak by to bylo skvělé. Po dramaturgické stránce jde určitě o to, jak se dostat k moci a udržet se u ní.
Jak vlastně inscenace bude vypadat? Nakolik je tam faktor lidských herců na jevišti a nakolik jde o loutky?
Hrát bude v podstatě celý soubor, což bylo jedním z požadavků divadla, aby se jednalo o celosouborovou inscenaci. Až na výjimky v tom hrají skutečně všichni. Výtvarně kombinujeme dva prostředky. Využity budou ploché loutky na davové scény, ale dominantní budou celohlavové masky, takže se částečně jedná o herectví v maskách a částečně o loutkařinu. Hledáme způsoby, jak mohou být oba tyto jevištní jazyky společně v situaci na jevišti.
To je hodně lidí. Jak se vám s celým souborem pracuje?
Je to náročné, protože si myslím, že je nejtěžší udržet nás všechny v koncentraci v jeden okamžik při zkoušení, aby všichni slyšeli, co se děje. Nejobtížnější na zkoušení je ale skutečnost, že se nevejdeme v tomto složení na zkušebnu. Celý leden jsme tak zkoušeli spíše dílčí scény, protože když nás tam bylo hodně, tak jsme se tam reálně nevešli.
Premiéra je 8. března. V jaké jste fázi nervozity?
Znáte to, vždycky jsou nějaké zádrhely. Už jsme v období, kdy nervozita stoupá, ale zároveň nemám dojem, že bychom měli být v nějaké krizi.
A co prostředí? Jde o klasický ranč plný zvířat, jak známe Farmu zvířat z mnoha ilustrací?
Nebude tam nic, co by diváka přímo zaskočilo, ale vysloveně nějaký ranč tam taky neuvidíte. Hledáme divadelní zkratky, aby vše fungovalo, ale přitom tam nemusela být realistická farma. V českém kontextu se scénografové Mikoláš Zika a Jan Brejcha nechali inspirovat masopustem, kdy se v Československu právě na masopust vyráběly podobné velké masky. Druhou inspirací je pak taková venkovská střelnice, která je dominantní na scéně uprostřed. Když se otočí, bude tam například detail interiéru v domě. Pracujeme zkrátka znakově.
Jak bylo řečeno, inscenace je záležitostí celého souboru. Cítím, že se na inscenaci klade důraz. Je to tlak?
Snažím se na to moc nemyslet. Tyhle věci si nepřipouštím, protože by mě to zbytečně stresovalo. Je asi pravdou, že Farma zvířat by měla na repertoáru Divadla loutek vydržet delší dobu, aspoň to tak vnímám. Bude to jistě i tím, že je zájem ze strany škol, protože Orwell je zrovna autor, bez kterého snad k maturitě ani neprojdete.
Je fascinující, že jste studovala informatiku na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a teprve pak šla na DAMU. Co vás to popadlo?
„Možná to není tak časté, ale jsou tací mezi námi. Třeba umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička má vystudovaný matfyz. Původně jsem studovala hudební gymnázium a chtěla jsem obecně na uměleckou školu. Zajímaly mě i výtvarné obory, ale nebyla jsem přijata. Měla jsem pak vnitřní potřebu změnit prostředí a rozšířit si obzory. Říkala jsem si, že informatika je praktická věc, ale vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Byla to životní odbočka, které však nelituju. Dodnes třeba učím taky matematiku. Ze studia mi zbyla vášeň pro tyhle exaktní vědy.
Využijete jako režisérka tyto exaktní vědy někdy v divadle?
Určitě ano. Matfyz vás naučí analyticky přemýšlet, ačkoliv nejsem schopná rozpoznat, jak moc mě to skutečně ovlivnilo, ale pokud ano, pak v tom, jaká témata si vybírám. Třeba moje první bakalářská inscenace byla inspirovaná osobností Ady Lovelace, což byla britská matematička. Dodnes je považována za první programátorku vůbec, protože vytvořila první algoritmus pro mechanický počítač. Zároveň však byla takovou éterickou bytostí a vždycky mi přišlo, že v sobě snoubí dvě roviny. Jakousi analytičnost a poetičnost, takže jsem tohle hodně řešila během studia. Jak vytvořit jevištní jazyk, aby se propojily tyto dva světy uvažování. George Perec ve svém titulu Život návod k použití používá různé matematické struktury a právě na tomto textu jsem taky pracovala. Je mi to blízké.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.