Vladan Hýl z vydavatelství Ova Audio: Audioknihy jsme zpočátku nahrávali v šatní skříni

Jak ses k audioknihám dostal? A vzpomeneš si na první, kterou jsi poslouchal?

To je trošku delší příběh. Já jsem se k audioknížkám dostal asi před šesti lety, kdy jsem se rozhodl, že chci zhubnout a že budu z práce, z Přívozu do Poruby, chodit částečně pěšky. A abych se nenudil, nahrál jsem si do mobilu audioknihy. Nadchlo mě to natolik, že mě začalo lákat podílet se na výrobě a začal oslovovat vydavatelství. A jednou jsem se bavil s jedním pánem z malého pražského vydavatelství, který mi nevědomky ve zkratce sdělil celý proces. Když to všechno udělám, načtu knížku, udělám muziku, tak on mi to vydá. A já jsem si říkal, proč bych to neudělal pod svojí značkou? Na začátku to byl čistě koníček. První audioknížka vznikala možná rok a čtvrt. Myslím, že první dvě knížky, které jsme dělali v roce 2018 s Michalem Sedláčkem a Reném Šmotkem, byly Golem od Gustava Meyrinka povídky Na vlně 57 metrů od Otakara Batličky. A to je zatím poslední knížka, na které jsem se hlasově podílel i já. Od té doby už sedím od mikrofonu dále a jen říkám, co mají herci dělat.

Při tvorbě audioknih zastáváš mnoho funkcí jako režisér, střihač, producent. Tedy še kromě interpreta. Jak to dokážeš skloubit? A která pozice je za tebe nejvíce a nejméně oblíbená?

Je to náročné všechno. Teď dělám asi na pěti knížkách zároveň. Každá je v jiné fázi výroby. Podílím se na tom režijně a zároveň i technicky, aby tam nebyly šumly (přeřeky), aby zvuk i záznam byly v pořádku. Navíc si nedělám poznámky a mívám takovou paranoiu, kdy záznam rovnou začnu stříhat. Pak jsem ale v různých fázích děje a musím přemýšlet, jestli jsme něco nepřeskočili, protože při nahrávání už třeba naháníme vraha, ale při střihu jsem teprve u první oběti. Nejhorší je řešit smlouvy, autorská práva a výkazy prodejů, na to bych si chtěl časem někoho najmout.

Máš oblíbeného autora, kterého sis opravdu zamiloval?

Na to je těžká odpověď, děláme hlavně české autory. Mám rád například Petru Slovákovou. Budeme teď dělat poslední díl její trilogie o ostravských čarodějích. Dále Zuzanu Hartmanovou, od ní jsme dělali fantasy trilogii Krysy apokalypsy s Ondrou Brettem. Výborný text, který mě pokaždé bavil, i když jsem ho četl asi čtyřikrát. Z herců jsem dále pracoval například s Majdou Holcovou, Vojtou Lipinou, Robertem Fintou, Kamilou Janovičovou, ze začátku jsme dělali mnoho knížek s Reném Šmotkem a mnoha dalšími. Když knihu čtu, už se snažím slyšet ten hlas, ale nemám rád to rozhodování a vybírání.

Nahrával jsi knihy i se dvěma herci najednou, a to s Jakubem Burýškem a Sárou Erlebachovou. Jaká to byla práce?

Docela jednoduchá, protože oni se během natáčení ani jednou nepotkali. V případě knihy Konec od Matse Stranberga jde o vyprávění z pohledu dvou hlavních postav, které se střídají po kapitolách.

Hudbu do audioknih skládá ostravský herec a hudebník Michal Sedláček…

Michal Sedláček je pro Ova Audio dar z nebes. Já říkám, že polovina knížky je jeho muzika. Má obrovský talent hudbou vystihnout a dokreslit atmosféru, kterou po něm chci. Někdy mu dám příklad nějaké seriálové znělky jako lehkou inspiraci. Když pak při poslechu hudby dostanu husí kůži, znamená to, že je to ono. Někdy rád doplňuji zvukové efekty jako déšť a podobně. Ale to se nehodí do každé knížky.

Knihu Zpověď inkvizitora načetl nedávno zesnulý Norbert Lichý. Jak na práci s ním vzpomínáš?

Když jsem to začal dělat, tak se mi ani nesnilo, že bych mohl oslovit Norberta Lichého. Jedna z nejlepších audioknih, které jsem poslouchal, byl Motýlek právě jeho s hlasem. Když jsem ji doposlouchal, hned jsem si ji pustil ještě jednou. Volba Norberta Lichého na Zpověď inkvizitora byla přímo od autora Michaela Webera. Říkal jsem teda, že to zkusím, a Norbert Lichý se spoluprací souhlasil. Tvorba zabrala asi půl roku, ale my jsme se ani jednou nepotkali. Pan Lichý nahrával u sebe doma a posílal mi nahrávky, ke kterým vlastně nebylo co říct. Byla to pro mě obrovská čest a moc příjemná spolupráce.

Norbert Lichý nahrával u sebe doma. Stejně tak ty tvoříš doma. Jak vlastně vypadá tvé studio, tvé pracovní místo?

Já když jsem úplně začínal, tak jsem neměl zázemí a ,,půjčoval” si studia. Potom jsem měl provizorní studio v bytě, ve vestavěné skříni v předsíni. To by právě zmiňovaný René Šmotek mohl vyprávět. Ovšem v panelákovém bytě jde všechno slyšet a nastala situace, kdy paní sousedka začala naklepávat řízky, takže se muselo na půl hodiny přerušit nahrávání a počkat. (smích)… Teď nemám žádné velké studio za 2,5 milionu, ale v rodinném domku ve sklepě klasickou nahrávací kukaň, kde se vystřídalo okolo třiceti herců a hereček. Ještě jsem nezmínil třeba Tomáše Jirmana nebo můj velký vzor už z dob mého studia na konzervatoři, Davida Viktoru.

Jak dlouho v průměru vzniká audiokniha?

Jedna kniha má plus minus 300 stran, ve výsledku to pak dělá kolem dvanácti hodin. Ale toho nahraného materiálu je asi dvakrát tolik. Záleží i na herci a tempu knihy. Následně to sestříhat, jsou to v součtu dny a dny práce.

Ať ty dny strávíš šťasten a ať tě to dál naplňuje a baví. Děkuji za rozhovor.