Brouka v hlavě v Divadle Mír lze s čistým svědomím přirovnat k nejslavnějším zpracováním v historii

Slavné dílo z pera francouzského autora je na repertoáru divadel po celém světě již 116 let, a přesto zůstává stále aktuální. Stejně jako v roce 1907, kdy bylo poprvé uvedeno, najdeme i dnes mezi lidmi manželky podezírající své manžely z nevěry, muže s narušeným sebevědomím po selhání erekce, rozzuřené žárlivce, ale také dokonalé dvojníky.

Co se naopak velmi těžko hledá, jsou dramatici, kteří tohle všechno uchopí s geniálním smyslem pro humor. Ano, Georges Feydeau byl, je a zůstane navždy nepřekonatelným mistrem ve vytváření těch nejzábavnějších situací a nejskvělejších hereckých příležitostí pro herce s komediálním talentem.

Původní český text M. a J. Tomáškových oba upravovatelé zestručnili a jazykově přiblížili dnešnímu publiku. Režisér Václav Klemens se po právu spoléhá na tvůrčí herectví představitelů jednotlivých postav. Na rozdíl od některých inscenací, ve kterých se herci často takzvaně „utrhli z řetězu“ v zájmu vyvolávání smíchu v hledišti, režisérovi v Divadle Mír se podařilo hereckou tvůrčí invenci udržet na uzdě ke prospěchu inscenace.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Lechtivá situační komedie má mistrně vystavěnou zápletku, srší ironií, humorem, vtipem i osobitým šarmem. V podstatě jde o triviální příběh neuskutečněné nevěry. V řetězu omylů, záměn jednotlivých osob, nedorozumění i převleků divák téměř u vytržení sleduje průběh jednoho dne v životě dvou velmi podobných mužů, v podstatě dokonalých dvojníků, Viktora Emanuela Champsboisyho, ředitele pojišťovny, a Boutona, sluhy v hodinovém hotelu U galantní kočičky.

Děj frašky vychází z přesvědčení Marcely Champsboisy, manželky ředitele pojišťovny, že její manžel je jí nevěrný. Nejbližší přítelkyně, Španělka Luiza Homenides De Histangua, paní Marcelu vyzve k napsání dopisu manželovi. Jako neznámá žena ho pozve na schůzku do hotelu U galantní kočičky poté, co mu sdělí, že ho viděla v lóži v divadle, kde seděl se svým spolupracovníkem z pojišťovny Romainem Tournelem, a ona mohla na něm oči nechat, jak se do něho na první pohled zamilovala. Obě ženy pak dopis skutečně sepíší, ale napsat text musí paní Luiza, protože rukopis své ženy Viktor Emanuel zná. Dopis je odeslán, a bláznivý kolotoč ztřeštěných situací se rozběhne na plné obrátky.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Celý budoucí děj však výrazně zkomplikuje existence hotelového sluhy Boutona, dvojníka manžela paní Marcely. Dvojníka, o jehož existenci Viktor Emaneul nic neví, stejně tak jako Bouton netuší, že v hotelu se pohybuje jako host muž s jeho obličejem.

Další komické situace přináší postava bratrance Viktora Emanuela, Kamila Champsboisyho, který velmi špatně vyslovuje souhlásky, což samo o sobě vytváří další komické záměny a nedorozumění včetně těch, které přijdou ve chvíli, kdy díky umělému patru v ústech začne mluvit normálně.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Základem úspěchu každé frašky je znalost a dodržení žánru a scéna odpovídající potřebě odehrání všech situací tak, aby komediální potenciál mohl být bezezbytku naplněn. Přesně takovou vytvořil scénograf David Bazika. Další věcí jsou kostýmy. V této inscenaci Tomáš Kypta rezignoval na dobové kostýmy, neboť inscenátoři říkají, že všechno, co bylo autorem napsáno před více jak sto lety, se může odehrát i dnes. A mají pravdu. Kypta navrhl kostýmy tak, aby podtrhly, ba ještě zesílily zábavnost a erotičnost celé hry.

Bez dobrých hereckých výkonů nelze odehrát dobré představení. V tomto případě není žádný z výkonů nedostatečný. A některé jsou vynikající. Představitelky ženských postav, Izabela Vydrová jako Marcela Champsboisy, Beáta Hrnčiříková v roli její španělské přítelkyně Luizy a Marie Anna Kupcová, hrající sekretářku i služebnou Viktora Emanuela a Marcely Yvetu, svými výkony přesně slouží inscenaci a jejímu vyznění. Zatímco Vydrová s Hrnčiříkovou hrají úspěšně podezřívavé a posléze i vystrašené ženy, Kupcová předvádí účinně, ale vkusně a s mírou i své mládí a svůj sexappeal.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Hlavní úkol vytvářet komické situace je autorem předepsán do částí textů určených mužským rolím. Bratranec Kamil baví publikum hlavně svým řečovým handicapem, způsobeným deformací ústního horního patra. Když mu doktor Finache, osobní lékař Viktora Emanuela i jeho ženy, přinese umělé patro, začne mluvit naprosto srozumitelně. Na premiéře hrál postavu Kamila Robin Ferro, jeden z dvojice alternantů této postavy (druhým, který bude v reprízách hrát střídavě s ním, je Michal Sedláček).

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Ferro velmi umně využívá jak výborné mluvní techniky, která mu dovolí komicky si pohrávat se slovy vyslovovanými bez souhlásek, což vždy probouzí salvy s míchu v hledišti, ale využívá i další možnosti dané mu režisérem. Režisér Klemens nejenže dovolí rozehrát motiv vzájemného erotického vztahu mezi Kamilem a Yvetou, ale z tohoto celkem vedlejšího motivu Ferro spolu s Kupcovou vytvářejí další velmi zábavnou linku hry. Kamil v podání Robina Ferro je druhou divácky nejvděčnější postavou hry.

Ondřej Malý těží hlavně ze své tělesnosti, hraje velmi dobře sebevědomého muže oplývajícího mužskou touhou nejen po Yvetě, ale i po manželce svého zaměstnavatele a vlastně po každé ženě, se kterou se ocitne o samotě. Také dodržuje laťku vkusné zábavy, nicméně ve scéně, ve které na posteli v pokoji hotelu U galantní kočičky předvádí i kopulační pohyby, zdůrazňující sílu své touhy po Marcele, tuto laťku mírně překračuje.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Dušan Urban sice nedávno odešel ze souboru Divadla Petra Bezruče (k velké lítosti mnoha věrných bezručáckých diváků, pozn. aut.), ale o dobré role, jak vidno, nemá žádnou nouzi. Hraje v mnoha ostravských i mimoostravských divadlech, a zde, byť ve vedlejší roli doktora Finache, opět ukazuje své herecké mistrovství.

Žárlivého zuřivého španělského důstojníka rozhodnutého zastřelit milence své ženy hraje Bořivoj Čermák. I přes své mládí a ne zcela velkou hereckou zkušenost odehrává přesně to, co je třeba.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Libor Olma, obsazený v alternaci s Václavem Klemensem do epizodní postavy revmatika Baptistina, pracujícího v hotelu U galantní kočičky, kde mu majitel  Augistin Ferraillon (Vladimír Polák), nařizuje, co má dělat, také hraje přesně to, co postava vyžaduje.

Vladimír Polák, známý hlavně svými pohybovými klauniádami, vybavil postavu majitele hotelu U galantní kočičky komickou chůzí a osobitým nejen pohybovým, ale i mluvním projevem. Zvolený pohybový handicap dovede až k výbornému gagu, při kterém zvedá ze země povalující se umělé Kamilovo ústní patro. Větší pozor však musí dávat na to, aby svůj stylizovaný pohyb v nároku na dokonalé průběžné jednání postavy přece jen v průběhu děje občas chvílemi neopouštěl.

Z inscenace Brouk v hlavě. (Foto: Jan Lipovský)

Albert Čuba hraje hlavní herecký part hry, klasickou dvojroli Boutona a Viktora Emanuela Champsboisyho. A je vynikající. Nepotřebuje žádné vnější prostředky k tomu, aby kdykoliv se objeví na jevišti, ať už jako Champsboisy, nebo jako Bouton, okamžitě pobavil a rozesmál diváky.

Má přesnou a dokonale ucelenou představu o vnitřní hře obou postav i o jejich celkovém projevu. Je úplně jiným člověkem jako věrný manžel podezřelý z nevěry i jako hotelový sluha. V tom, co Čuba odevzdává na jevišti v obou rolích dvojníků, není nic zbytečného ani nadbytečného. Je to jako u Mozarta: přesně tolik not, kolik je třeba, ani jedna navíc a žádná nechybí. V řadě vynikajících představitelů této světově proslavené divadelní komediální dvojrole stojí rovnocenně vedle Vlastimila Brodského i Viktora Preisse, obou jejích dosavadních domácích vrcholných představitelů.

V dramaturgii Divadla Mír je inscenace Brouka v hlavě jistým historickým předělem. Poprvé se zde nabízí publiku klasická, více jak sto let stará, a zároveň celosvětově proslavená komedie v podobě, která jí sluší a zároveň splňuje nejvyšší nároky. A publikum, jak náročné, tak méně náročné, setrvává po závěrečné oponě oprávněně a hodně dlouho při potlesku vestoje.