Koloběh příborských Evamore se umí ptát a dokládá, že kapela nestojí na místě

Co víc, Koloběh má rysy koncepčního alba, které je od první do poslední minuty promyšlené. Úvodní Prameny plynou v mihotavých figuracích klavíru, které jemně dobarvuje sotva slyšitelná kytara a atmosférické kytarové i klavírní efekty. Vůbec nejde o konkrétní harmonii, jako o nástin určitého tajemství a napětí. Z tónů intra vyrůstá i druhý song alba Bečva. Chytlavá záležitost, která z jednoduchého sestupného pohybu čtyř basových tónů staví funkční a dobře šlapající song. Zpěv Evy Moravčíkové evokuje alternativní hudební scénu, čemuž konvenuje i text Terezy Onwy Králové: „Vidíš mé břehy, má kamenná pouta, můj tabák, můj rámec, tu zdánlivou mez. Mou špínu, mé vlny, mé ryby, mé mosty. Koukej, jak vypadám nahoře bez.“

Eponymní Koloběh zahajuje pregnantní riff baskytary, na který se postupně nabaluje kytara, bicí, klavír a housle. Rozsáhlé intro písničky tentokrát ukrývá i vnadné houslové sólo. Příběhu Renáty Judity Tomkové, která je autorkou většiny textů alba, nechybí vtip (dělám si z tebe metafóry) ani romantika. Frázování Moravčíkové jde textu a jeho zvláštnostem na ruku a dokáže z nich vytěžit přesně onen rozverný rozměr.

Jaro je nejdelší písní alba a pro mě osobně vlajková píseň celé kolekce. Začíná dvěma nezávislými intry, které barevným zvukem perkusí navozují magickou atmosféru. Pulzující rytmika, naprosto originální sborové vokály a melodie, která se neoposlouchá, to jsou hlavní atributy této skvělé písně, již zdobí také znamenitý text: „Jaro voní sladkou nadějí, možná za oknem stromy promluví. Vím, že náhody se nedějí, a to mi nikdo nerozmluví.“

Horizonty uklidňují rozčepýřený let předcházející písně. Klidné klavírní akordy a filozofická otázka: „Kolik má člověk, kolik těl, se kterými by vesmír obletěl? A kolik duší nás čeká, když vydáme se do daleka?“ Po půldruhé minutě však přichází překvapení. Ska rytmika a umíněný opakující se verš: „A tak si v kruhu spolu kreslíme duhu.“ Píseň tím získává příjemný nadhled a hravost. Kolečko se ještě jednou zopakuje s rafinovaným vrstvením vokálů i instrumentálních linek.

Zmrzlá řeka jde v hledání zvukových možností ještě dál. Trip-hopová rytmika a napětí rostoucí z chromatiky dvou sousedních tónů propůjčují písničce východní kolorit. Uprostřed songu tento dojem potvrzují také intervalově zahuštěné ženské vokály. Basová a elektrická kytara dokáží hustou atmosféru ještě jaksepatří vybičovat.

Stíny jsou další stručnou instrumentálkou, která je tentokrát oproti úvodním Pramenům složena ze sekvence sestupných akordů s melodickou ozdobou trylku na posledním tónu. Je to poměrně triviální postup, který na rozdíl od úvodní kompozice hudebně příliš nekoresponduje se svým názvem.

Předposlední Jeskyně začíná výpůjčkou z Vladimíra Holana. „Jeskyně slov“ je verš tohoto geniálního básníka, to je ale také poslední společná stopa. Opět jsme konfrontováni s prostým zpěvem Moravčíkové a rozmanitými instrumentálními mezihrami, které vytváří hutné zvukové stěny tentokrát s převahou houslí. Nejpůsobivější momenty písně zajišťují opět barevně lahodné sborové vokály, které této kapele jdou náramně dobře. Závěrečný Sníh přináší kýžené zklidnění a spočinutí. Příjemný zvuk kláves Nord Stage a hlas Moravčíkové bez prudkých zvratů a nečekaných turbulencí nesou stěžejní textové vyznání. Škoda jen, že si tato tvůrčí duše Evamore ve sloce napsala příliš složitou melodii, které v hloubkách chybí opora a tudíž i lepší artikulace. To je ale malý detail, posluchače nakonec omámí něžné, půvabné až pohádkové kouzlo. Ideální tečka za mnohotvárným a textově i hudebně opravdu pozoruhodným albem.

Evamore na svém druhém albu učinili sympatický posun. Od folklorně motivovaného akustického folku se přesunuli k mnohem pestřejšímu zvuku, který se žánrově nikterak nesvazuje. Je to nepochybně výsledek spolupráce s producentem Martinem Horáčkem, ale také důkaz otevřenosti kapely a touhy neustrnout na jednom místě.

Písně alba Koloběh jsou osobité a reflektují příběhy vnější i vnitřní způsobem, jenž stojí za pozornost. Najdete v nich nestrojené emoce, přemítání o své cestě a introspektivní sondy do duše, to vše na mapě konkrétního místa a času.