Gradus ad Parnassum Elišky Novotné a Lukáše Michela: Znamenitá nahrávka, jejíž poslech přináší zábavu i poznání

Název alba Elišky Novotné a Lukáše Michela koresponduje s několika významy. Je nejen cestou ke zdokonalení, ale také symbolickým odkazem na stejnojmenné interpretační kurzy Gradus ad Parnassum, které oba umělci a renomovaní pedagogové pořádají na své alma mater Fakultě umění Ostravské univerzity.

Album zahajuje klavírní cyklus Hájíčku zelený skladatele Petra Ebena. Jedná se o osm brilantních a laskavých úprav osmi lidových písní, mezi nimiž nechybí energicky rozpustilé Ještě já se podívám a Žádnej neví jako já nebo harmonicky působivě zaranžované milostné balady Měla jsem chlapca a Ach, vyletěl je z hory pták. Pomyslným vrcholem Ebenova cyklu je mistrná úprava české lidové písně Široký, hluboký, kterou osobně považuji za nejsilnější a umělecky nezdařilejší aranžmá této půvabné melodie. Pojetí Novotné a Michela se vyznačuje hlubokou empatií, přesvědčivou dynamickou výstavbou a nádhernou prací s témbrovými možnostmi klavíru.

Jazzovou inspiraci má ve vínku Devět jazzových minietud III. současného autora Eduarda Douši, které jsou technicky méně obtížné než první kompozice nahrávky. Jejich inspirace je spontánní a hravá, což přesně odpovídá jejich určení: jedná se o skladby pro mladé klavíristy s širokým stylovým a žánrovým kontrastem. Douša patří po dlouhá léta k hráčsky i posluchačsky nejvděčnějším tuzemským skladatelům. Jeho minietudy jsou vtipné, odvázané a melodicky působivé. Nenásilně uvádí mladé interprety do světa jazzové hudby. Novotná s Michelem dokázali vypíchnout veškeré atributy, které mnohotvárná Doušova hudba nabízí: ragtime, swing, jazz, ale i progresivní kompoziční techniky jako To je on, punktuální charleston!

Třetím dílem nahrávky je Innocenza porubského rodáka Ilji Hurníka. Dílo se nachází v pomyslném epicentru nahrávky plným právem. Jde o zcela mimořádnou kompozici, v níž se Hurníkova typická hravost a láska k umění snoubí s jeho hlubokým intelektem a shovívavým nadhledem. Podání obou pianistů je znamenité a nezůstává geniálnímu dílu nic dlužno. Vynikající rytmické cítění, senzitivně stínovaná dynamika a brilantní souhra mohou být považovány za referenční.

Protipólem Hurníkovy perlivé, tajnosnubné a veskrze apollinské imaginace je spíše temnější a zádumčivé dílo Suita pro klavír na čtyři ruce Klementa Slavického. Skládá se ze čtyř částí, jejichž názvy Balada, Hry, Smutná ukolébavka a Zbojnický tanec na první pohled nezapřou folklorní inspiraci. Slavického skladba tento dojem dokonale vyvrací hned úvodní Baladou, která dokládá jeho nedostižný smysl pro hudební tektoniku, progresivní harmonii a velkorysou stavebnou koncepci. Největším požadavkem je zde právě schopnost interpretů pochopit a patřičně „vytvarovat“ vnitřní náplň i vnější obrysy celého cyklu. I zde se Novotná s Michelem svým interpretačním názorem potkali se skladatelským záměrem. Oba mají se Slavického rafinovanou a nesnadnou hudbou velké zkušenosti z individuálních sólových projektů. Ve své koncepci zohlednili nervní rytmickou pulzaci, expresivní nanášení zvukových ploch a strhující gradace. V kontrastních částech naopak důsledně udrželi psychologicky zastřenou barevnost a odolali jakýmkoli pokusům o povrchní efekty. Výbušný a nespoutaný Zbojnický tanec je svou dravostí a skvělou prací s akcenty a lomenými rytmy dokonalou ukázkou jejich muzikality a vytříbené souhry.

Závěr alba přináší po náročnějším Slavického opusu zklidnění, zjednodušení a odpočinutí v podobě díla Taneční skladby pro klavír na čtyři ruce Emila Hradeckého. Současný autor, jehož díla patří zejména v okruhu základního uměleckého školství k nejpopulárnějším, napsal čtyři přívětivé a posluchačsky vděčné skladby těžící z úsvitu jazzového věku počátku 20. století. Slyšíme rozpustilý ragtime, boogie-woogie, sambu a další taneční inspirace ve funkční klavírní stylizaci. Je to tečka náramně uvolněná, graciézní a rozverná, představující akademiky v pro někoho možná nečekané roli uvolněných a ležérních jazzmanů.

Jenže kdo zná Elišku Novotnou a Lukáše Michela, dobře ví, že na své cestě k hudebnímu Parnasu nezapomínají na žádný ze schodů. Patří mezi ně nejen myšlenkově závažná díla, ale také jejich kontrasty oplývající vtipem, veselím, pohodou a elegancí. Graduss ad Parnassum je dokonale vyvážená nahrávka. Nabízí tolik různých emocí a nálad, kolik z jejich bohatého rezervoáru jenom unesete. Pianistické ztvárnění všech skladeb je vynikající a může reprezentovat českou hudbu bez uzardění na prestižním mezinárodním fóru.

Nahrávka disponuje špičkovým zvukem, který zajistila legendární ostravská dvojice režisérů Lubomír Výrek a František Mixa. Grafické ztvárnění jednoznačně evokuje pocit, že i to nejvyšší umění může být hra a dokonalá zábava. Jenom se to musí dobře umět!

Eliška Novotná / Lukáš Michel: Gradus ad Parnasum. Čtyřruční skladby českých autorů. Petr Eben – Hájíčku zelený, Eduard Douša – Devět jazzových minietud III, Ilja Hurník – Innocenza, Klement Slavický – Suita pro klavír na čtyři ruce, Emil Hradecký – Taneční skladby pro klavír. Mistr zvuku Lubomír Výrek, hudební režie František Mixa. Vydala Musica Gioia v roce 2023. Celkový čas: 52:16.