Pěvecké sdružení moravských učitelů: Síla, na kterou je spolehnutí

Potvrzením špičkové úrovně PSMU je například zisk zlatého a stříbrného diplomu na sborové Brahmsově soutěži v německém Wernigerode. Pěvecké sdružení moravských učitelů se pod vedením sbormistra Jiřího Šimáčka rozvíjí zajímavě i dramaturgicky. Svědčí o tom nastudování rozsáhlé světské kantáty Carmina Burana Carla Orffa i řada znamenitých koncertů.

Tentokrát koncert PSMU dramaturgicky zacílil na duchovní hudbu v průběhu různých staletí. Kostel sv. Cyrila a Metoděje disponuje pro podobné účely znamenitou akustikou, což se potvrdilo ihned v první kompozici Improperia renesančního mistra jménem Giovanni Pierluigi da Palestrina. Osmadvacet moravských učitelů rozeznělo úvodní skladbu pod Šimáčkovým vedením s nádherně prokresleným zvukem jednotlivých sekcí a decentně uměřenou dynamikou.

Pestrá dramaturgie koncertu PSMU počítala také s různými sólovými výstupy. V Janáčkově Ave Maria se například takto představili Václav Curylo, Radim Dvořák a Jakub Smrčka. V následující Beati mortui Felixe Mendelssohna sóla zazpívali Vladimír Smolka, Lubomír Moric, Aleš Svěrák a Tomáš Navrátil. Posledně zmíněný Navrátil letos předal své tradiční moderátorské slovo svému kolegovi, sám totiž připravil grafiku výpravně koncipovaného programu. Přesto bylo průvodní slovo koncertu opět skvělým obohacením a ukázalo, že tohle je jeden z nejsilnějších bodů tělesa.

Jedním z pomyslných vrcholů koncertu duchovní hudby bylo provedení tří Biblických písní Antonína Dvořáka v úpravě Antonína Tučapského. Sólového partu se zhostil mladý ostravský barytonista Theodor Šimáček. Syn sbormistra PSMU je jedním z nejvýraznějších pěveckých talentů nastupující operní generace, což se potvrdilo také jeho fantastickým pěveckým výkonem. Šimáčkovi nechyběla spolehlivá pěvecká technika, pevná nosnost barytonových hloubek a zejména zvučná, jasně průzračná a ušlechtilá barva hlasu. Podání mladého barytonisty bylo neokázale skromné a prosté patosu, přesto mu nechyběla vznešenost a procítěnost. Vynikající vokální doprovod členů PSMU byl spolehlivou oporou a poukázal také na nevšední osobnost Antonína Tučapského, který měl k duchovní hudbě intenzivní vztah.

Také v dalším průběhu odpoledního koncertu připravilo PSMU posluchačům mimořádné hudební zážitky. Jedním z největších byla populárně laděná kompozice Cantate Domino Vytautase Miškinise, zvukově burácející Alleluia Randalla Thompsona a také Lux aurumque Erica Whitacra, jehož náročného sóla ve vysoké hlasové poloze se báječně ujal Jan Rychtář. Koncert zakončilo niterné provedení duchovní písně Svatý Václave, kterou napsal jeden z nejlepších českých skladatelů první půle 20. století Josef Bohuslav Foerster. Pěvecké sdružení moravských učitelů nezapomnělo ani na přídavek, který zajistila Láska opravdivá Leoše Janáčka.

Tradiční novoroční koncert PSMU poukázal na sílu tradice, která je provázána se zodpovědností a odvahou přinášet nové podněty. Dramaturgie koncertu provedla posluchače duchovní hudbou čtyř staletí a ukázala, o jak nadčasový a progresivní žánr jde. Vybraným skladbám nechyběla hudební ani stylová pestrost.

Sbormistrovská koncepce Jiřího Šimáčka klade důraz na precizní dramatickou hudební výstavbu, která vždy vychází z konkrétního tvaru a podoby díla. Respektuje hudební zákonitosti a nesklouzává k laciným efektům v podobě nánosů dynamiky.  Možná proto se tak dobře vyjímal každý dynamický vrchol, který v nejsilnějších momentech doslova bral dech. Šimáček se úspěšně vyhýbá sborové rutině a staví na přirozené muzikalitě interpretů a kvalitě pečlivě zvolených skladeb. Při takové strategii a jednomyslné souhře je zřejmé, že koncerty tohoto tělesa o síle tří desítek barvitých mužských hlasů jsou zážitkem, na jaký se dlouho nezapomíná.