Novoroční koncert Slezského divadla vsadil na hudební poklady z Verdiho oper

Dramaturgie novoročního galavečera vsadila na jedinou, ale silnou kartu. Verdiho opery patří k nejživotnějšímu z hudby 19. století a Slezské divadlo Opava zvolilo z jeho úchvatného operního odkazu ukázky z děl Macbeth, La Traviata, Falstaff, Rigoletto a Nabucco.  Tedy děl, které spadají do Verdiho skladatelských počátků (Nabucco zazněl v premiéře v roce 1842) až po jeho operní epilog Falstaff z roku 1893.

Na úvod se rozezněla pod Štefanovou taktovkou předehra k opeře Macbeth s vkusnými sóly dřevěných i žesťových nástrojů. Vyzdvihnout si zaslouží brilantní sólový klarinet. Sbor čarodějnic sugestivně zazpíval ženský sbor dělený na dvě sekce. V árii Macduffa se představil tenorista Juraj Nociar, jehož světle zabarvený hlas potěšil bezpečným citem pro hudební frázi a širokou dynamickou škálou. Bezútěšný sbor skotských uprchlíků provázela hutná a úmorná atmosféra plná skepse a pochyb za doprovodu přesného pizzicata smyčců.

Z operního galavečera. (Foto: Slezské divadlo)

Z opery La Traviata zazněl nejprve duet Brindisi v podání sopranistky Katariny Jordy a Juraje Nociara. Oba sólisté slavné číslo zazpívali s perlivou elegancí, svěžestí a dobrou belcantovou technikou. Dva sbory cikánek a matadorů z téže opery provázelo bryskní tempo a odlehčená taneční stylizace. Dirigent Štefan si také ohlídal spolehlivou hudební charakteristiku prudkých změn veselých a smutných nálad, které protikladně tlumočil ženský a mužský sbor. Duet Violetty a Alfréda přednesla sopranistka Tereza Kavecká opět za spolupráce Juraje Nociara. Ačkoli bylo slyšet, že Kavecká zpívala v zdravotní indispozici, její spolehlivá technika, krásně zabarvený hlas a potřebná dávka štěstí způsobily, že všechno nakonec dopadlo dobře.

Dramaticky náročnou árii Forda z opery Falstaff si zvolil barytonista Zdeněk Kapl a zazpíval ji s dobrou deklamací, divokým nasazením a promyšleným frázováním. Kaplův méně objemný baryton sice není s ohledem na adekvátní vyznění této árie nejlépe disponován, přesto dokázal opavský pěvec pomocí širokého spektra výrazových prostředků a dynamických odstínění zazpívat sugestivně a postaral se o zajímavý a přesvědčivý výkon.

Zdeněk Kapl. (Foto: Slezské divadlo)

Z další Verdiho opery Rigoletto nejdřív zazněla kratičká Cabaletta Vévody mantovského v podání Juraje Nociara. Následována byla árií Gildy, kterou ztvárnila Tereza Kavecká s přispěním dvojice zvukově líbezných fléten a báječných sólových houslí. Známá opavská sopranistka zazpívala i tuto árii svým lyricky křehkým a čistým hlasovým témbrem solidně, přesto byla hlasová únava znát a po doznění posledních tónů odcházela Kavecká v záchvatu kašle. Je obdivuhodné, jakou koncentraci dokázala na pódiu najít, ale měla by myslet také na své zdraví.

Po dalším svižném sborovém čísle, jež rytmicky líčí únos Gildy, se představil barytonista Alexander Vovk. Jeho gestikulačně velkoryse ztvárněná árie Rigoletta potvrdila sólistův smysl pro styl. Tmavší a drsnější barvou hlasu Vovk vyhovuje dramatickým rolím. Jeho podání bylo s výjimkou intonačně nepříliš povedeného závěru árie dramaticky vzletné a spolehlivé.

Z operního galavečera. (Foto: Slezské divadlo)

Závěr patřil opeře Nabucco, z níž zazněla nejprve předehra v překvapivě pomalejším tempu. V árii Abigail zazářila sopranistka Katarína Jorda, která kromě technicky zvládnutého výkonu potěšila také vášnivým výrazem, přirozenou muzikalitou a hereckým projevem. Závěr po duetu Jordy a Vovka obstaral operní sbor opavského divadla, který citlivě a neafektovaně zazpíval nejproslulejší melodii této opery a patrně i Verdiho hudby – legendární sbor Židů.

Novoroční galavečer byl důstojným zahájením pro Opavu významného roku. Ukázal, že Slezské divadlo nespí na vavřínech, je v kondici a pracuje na uměleckém renomé. Dobře voleným atraktivním repertoárem a vesměs přitažlivými výkony se zásadně podílí na kulturním profilu města. Je logické, že si současní představitelé opavského magistrátu „svého“ divadla hledí.

Vyprodaná představení a pozitivní ohlasy publika jsou důkazem, že Slezské divadlo je stále oblíbenější adresou a místem, které časem objeví a vezmou za „své“ i další generace diváků.