Setkání s Nikol Bókovou: Expedition je mezihvězdnou misí hlubinami vesmíru

„Jedna z nejkrásnějších věcí na stavu beztíže je, že můžete někoho držet v objetí celou noc a nedostanete do ruky mravenčení“. Román Setkání s Rámou klasika světové sci-fi líčí Arthura C. Clarka líčí setkání lidstva s kosmickou lodí vyspělé mimozemské civilizace. Stav beztíže je mimochodem pocit, který častěji pocítíte během poslechu nového alba Expedition Nikol Bókové. Citát z díla velmistra světové sci-fi jsme na úvod nevybrali náhodou. Sama autorka uvedla, že byla, co se týče konkrétní nahrávky v mnohém „inspirovaná Arthurem C. Clarkem a jeho sci-fi romány.“ Okruh témat je na novince Bókové už vcelku tradičně mnohem širší a rozhodně se netýká pouze astrofyzikálních jevů a meziplanetárních cest.

„Inspiruje mě svět, hvězdy, měsíc, planety, myšlenky a galaxie, a taky třeba pozemská jízda kabrioletem. V Expedition jsem v kosmické lodi na dlouhé trase vesmírem, v ponorce hluboko v oceánu, na Faerských ostrovech, v Japonsku, chvíli jsem robůtkem na Marsu, chvíli jsem to já, jak tančím nebo poslouchám vítr, chvíli jsem ten samotný vítr. V Expedition je spoustu míst k objevování s neomezeným počtem pasažérů,“ říká Nikol Bóková.

Nové album přináší celkem devět autorských kompozic. Úvodní Expedition se žene nemilosrdně vpřed, hnána překotnými a nevypočitatelnými bicími Michala Wierzgońě. Klavírní akordy jsou mlhovinově rozostřené, splývají do sebe, ale přichází také konkrétnější pasáž, kde prudké tempo opadává a melodickou linku zajišťuje Dorůžkova kytara. V závěru se cyklicky vrací první díl skladby, tentokrát ovšem důkladně prošpikován drsnější a nezkrotnou kytarovou improvizací.

Space Odyssey pluje do netušených dimenzí. Akordické rozklady klavíru Bókové se vlní prostorem v triolových hodnotách. Harmonicky skladba nabízí vzrušující a nevypočitatelné modulace, které berou dech a mají ve své ostinátní rytmické pulzaci něco vznešeného a mystického. Jakoby se zhmotnila veškerá touha objevitelů v souladu s Clarkovým: „Žádné příště už tedy nebude.“

Curiosity Rover je spektakulární podivuhodností, která opět míří daleko za horizont modrého jevu. Navíc začínám pomalu chápat povahu invence Bókové. Její kompozice zachycují do jednoho tavícího kotle neznámé a neočekávané hudební prvky spolu s těmi konvenčními, které jsou uvozeny obligátnějšími harmonickými postupy nebo něžným zábleskem melodie. Pocitem opětovné půdy pod nohama. Fascinace vesmírným putováním je v závěru skladby podtržena zvukovou evokací elektronických přístrojů.

Vespertine je první skladbou, v níž slyšíme norského trumpetistu Gunnara Halleho. Je to setkání napoprvé více než příjemné. Halle hraje tak, jak je zvykem v současných avantgardních jazzových kruzích: barevně, emotivně a neortodoxně. Zvuk jeho trubky zní jemně a sametově, přitom neztrácí na objemu a velkoplošné tenzi. Jeho přínos Vespertine je naprosto zásadní.

Ve stejné tónině startuje následující Terrestrial Traveler. Rytmicky opět divočejší pecka, která působí svůdně svými tempovými zlomy a přeryvy, jakoby tápala a nesměle ohledávala prostor, než se opět vydá na neznámou cestu. Opět zřetelně cítíme, jak Bóková rozpouští časový rozměr své hudby. Její vnímání této veličiny je naprosto osobité. Fascinována celým procesem a navozeným stavem mysli zkoumá své nitro z různých úhlů a uniká sama sobě. Jedině tak si lze vysvětlit neotřelost a nápaditost skladatelské invence Bókové. Nepřekvapí, že k navození plynutí využívá hudebních prvků meditace a soustředění.

Překvapující jsou naopak prostředky, jimiž toho Bóková dosáhla. Nikdy nejsou identické. Jednou se odvíjí na bázi rytmických figurací, jindy působí jako mlhovinové obrazce v tremolových spirálách…Značnou roli přitom hraje kytara Davida Dorůžky, která do posledního tónu dostála astronomické vizi. Svou misi perfektně naplnili také další spoluhráči Bókové, kontrabasista Martin Kocián a bubeník Michał Wierzgoń.

Konejšivý a mystický Zephyr je střídán konvenčnější harmonií v kompozici The Deep Range, v níž Bóková (jedinkrát na albu) otevřeně rezonuje s klasicko-romantickou hudební estetikou. Provází jí opět velké napětí, ostré dynamické předěly a proměny nálad. Subtilní reflexí naopak jemně prosvítá následující Sakamoto Temple Town, který je projektován na principu dvou harmonických uzlů (nesených v kontrabasu), v jejichž přítomnosti se odvíjí další nařasené klavírní linky. Když už se zdá, že nic nového nepřijde, objeví se nový, rytmicky strhující impulz, který provází bleskurychlé virtuózní klavírní konfigurace Bókové.

Závěrečná Solace nemohla končit jinak než další hudební stopou norského trumpetisty Halleho. Je to otisk a závěr smířlivý, ale nikoli odevzdaný. Slyšíme v něm pokoru po prožitém dobrodružství. Spokojenou únavu a úlevný klid, který přichází po značném úsilí. Je to drobná a konejšivá tečka za celým meziplanetárním výletem.

Bóková na svém albu Expedition věnovala značnou pozornost relativitě času a prostoru vůči lidské existenci. Důležité je, že své zkoumání fyzikálního fenoménu vyřešila prostřednictvím cesty do neznáma. Kdyby zůstala sedět doma, s nejvyšší pravděpodobností by její hudba nepůsobila jako průnik nekonečné přítomnosti, v které se v nejsilnějších momentech odvíjí celý život. Album působí na smysly jako artefakt, který prolétne kolem, zazáří a zanechá za sebou nesmazatelnou a tajemnou stopu. Hudba Expedition se vryje do hlavy hned napoprvé, ale skutečná hodnota tohoto alba se zjeví až po několikanásobném poslechu. Pokaždé se totiž odkryjí další a další dimenze…

Nahrávka Expedition Nikol Bókové patří ke stěžejním albům loňského roku. Byla pořízena v pražském Bechstein Pianocentru během července. Mix a mastering připravil Jan Bók Vala, který je také autorem fotografie a koncepčně uceleného grafického designu alba.

Album vyšlo nejprve v hi-res digitálním formátu, na streamovacích platformách a dokonce i na audiofilském magnetofonovém pásu. Jak vidno, imaginace Bókové se neodráží jen v kompoziční oblasti, ale má své neobyčejné konsekvence ve vydavatelské sféře a hudebním formátu. V letošním roce bude Expedition možné sehnat také na CD a LP albech.

Mimochodem, věděli jste, že astronauti pohybující se 99% rychlostí světla zestárnou při sedm let trvajícím letu jen o jeden rok? Třeba vám tato informace bude jednou užitečná…

Nikol Bóková: Expedition. Celkový čas: 34:36. Soleil et plue, 2023.