Bára Vidomská a Denis Kuboň z Těšínského divadla: Budou to naše první společné Vánoce

Budeme si povídat o Vánocích v době, kdy došlo k tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jak s vámi ten ozbrojený útok otřásl?

Oba: Co na to vůbec říct? Je to pro všechny zatím hodně čerstvé, bolestné, šokující. Snažíme se to teprve každý zpracovat. My si hlavně říkáme  „Proč?“ Jak člověka, ještě v tomhle čase, napadne  udělat něco takového? A stejně se to „Proč“ nejspíše nikdy nedozvíme…Můžeme akorát projevit všem, které to osobně zasáhlo upřímnou soustrast a pevné nervy.

Pojďme raději od toho. Jak vlastně vypadají Vánoce v Těšínském divadle? Jedou třeba i mezi svátky zkoušky?

Bára: Končila jsem ve středu představením Divá Bára a pak budu na značkách až 3. ledna, kdy zase s Divou Bárou jedeme na zájezd. Mezi svátky nezkouším.

Denis: Mám to trochu jinak, ještě ve čtvrtek mám zkoušku na Jezinky Bezinky, které mají premiéru v lednu. Této zkoušce se určitě nevyhnu a v lednu začínám hned druhého další zkouškou.

V některých divadlech se hraje vlastně celý prosinec. To je asi velká výhoda, když v Těšínském máte volno, že?

Denis: Jak v čem. Určitě je volno potřeba, aby si člověk odpočinul. Když se nám objevil původní ferman se zkouškami i mezi svátky, tak jsme se mnozí docela zděsili a trochu proti tomu bojovali. Naštěstí máme volno.

Bára: Abych to doplnila, tak si myslím, že aspoň týden volna přes Vánoce by člověk mít měl, aby si v hlavě udělal pořádek, vyhodí z hlavy všechen odpad stresu a shonu, který tam být nemá.

Z inscenace Višňový sad. (Foto: Karin Dziadková)

A jak tedy Vánoce vypadají u vás doma? Vyznáváte tradici na talíři, nebo jdete moderní cestou?

Bára: Moc krásná otázka, protože my s Denisem trávíme poprvé společně Vánoce. Dosud jsme byli vždy každý u své rodiny. Tradice spolu budeme nově budovat. Co se týče jídla, tak určitě nebude chybět hrachovka, kapr a bramborový salát, ale těším se, že i něco nového, co vymyslíme, bude začátek naší tradice.

Denis: Hledáme taky kompromisy, protože naše rodiny jsou hodně odlišné. U nás už v osm večer je po jídle, pouští se pohádky, a rodina od Barunky teprve začíná dělat večeři.

Bára: Taky je velký rozdíl, že u nás doma se servíruje asi dvanáct chodů, takže večeříme tak dvě hodiny. U Denise to mají sfouknuté za chvíli. Snad se nám kompromis podaří. Zrovna včera jsme si dělali vánoční menu a zhruba těch sedm chodů tam tak nějak máme.

Báro, říkáte, že chodů je u vás doma hodně. Podává se něco méně typického pro štědrovečerní tabuli?

Bára: U nás je tradicí jako předkrm domácí paštika, což asi není jinde tak tradiční, nevím. Moje maminka pak výborně peče, takže kromě vánočního pudinku a cukroví u nás najdete všechno od větrníků až po Pavlovy.

Na hrachovce jste se shodli? Ta frčí v obou rodinách?

Denis: Na polévce jsme se shodli tak napůl, protože já jsem vyznavač hrachovky na Vánoce, ale letos mi přibude i rybí polévka, kterou nesnáším.

Bára: Ta rybí polévka se nazývá halászlé. Já to navařím a tím bude tradici učiněno zadost, jestli to bude jíst, to už je jeho problém. Hrachovku mít bude, takže může jen získat… (smích)

Ze soukromého archivu.

Co vím ze sociálních sítí, tak jste milovníci jídla. Už jste někdy vydrželi půst až do večeře a viděli zlaté prasátko?

Bára: V životě jsme nedodrželi žádný půst. U nás se o nedodržování půstu starala hodně babička. Znáte to, jak babičky pořád říkají vnoučatům, že musí něco sníst.

Denis: Kdepak, pamatuju si, že s bráchou jsme kolikrát už ve dvě odpoledne pojídali bramborový salát s rohlíkem.

Jak jste došli k rozhodnutí, že to budou vaše první Vánoce o samotě? To je totiž asi téma pro všechny mladé páry. Dilema, jestli být na Vánoce sami, či u rodičů.

Denis: Osobně jsem chtěl počkat, protože mamka mě pořád vidí jako malého chlapečka. Dva roky jsme čekali. Teď už se s tím i mamka smířila. Je to pro mě velký krok se takhle na Vánoce osamostatnit. Vždycky jsme byli pohromadě a teď nebudeme, takže je to o domluvě.

Bára: Poslední tři, čtyři roky nás bylo vždycky strašně moc na Vánoce, takže bych ráda řekla, že absence jednotlivce se ztratí. Pochopitelně to tak ale není, bylo jim to líto, ale respektovali, že budeme na Štědrý den s Denisem. Naopak se rodina shodla, že i tím, že se budeme v létě brát, tak je to hezký krok. 25. prosince se pak už rozdělíme a každý jede ke své rodině, takže nikdo k žádné újmě nepřijde.

Co zvyky? Lijete olovo, krájíte jablka?

Denis: Moc lidí si na to už sice nepotrpí, ale já patřím k té menšině. Jsem skoro až fanatik těchto tradic, takže lití olova, jedlé kaštany na trzích, šupiny na Štědrý den, je to pro mě důležité.

Bára: V tom se shodneme. Pro mě jsou taky tradice zásadní. Lití olova jsme už stihli na trzích. Určitě budeme i krájet jablka za tónů vánočních koled.

Denis Kuboň a Bára Vidomská. (Foto: Olga Zmelíková)

Co si nejvíc přejete najít pod stromečkem?

Bára: Vzhledem k tomu, že máme doma dvě kočky, tak budu ráda, když ještě na Štědrý večer ten stromeček přežije. Kočičky mají totiž krásnou zálibu, že ho rády odstrojují a snaží se ho stěhovat přes celý byt.

Denis: Najít nějaký dárek pod stromkem je hezké, ale vůbec to o tom není. Důležité je být pospolu s lidmi, které mám rád.

Bára: Pro mě taky dárky nejsou stěžejní. Udělá mi radost dárek, který je darován od srdce. U nás doma je teda ještě taková tradice, že celá rodina píše dopisy Ježíškovi, takže je to pak jednodušší, protože víme, co si ostatní přejí. I kdyby tam pod stromkem byly nakonec ponožky a svíčka, tak se neurazím.

Když se ohlédnete za divadelním rokem 2023, jaký byl?

Denis: V březnu byla premiéra pašijové Hry Komedie o umučení a slavném vzkříšení pána a spasitele našeho Ježíše Krista, kde ztvárňuji právě Ježíše. Ještě rok předtím jsem tak nějak přešlapoval na místě, zatímco Barunka byla obsazována. Pouze jsem dohrával to, co jsem měl. Pak přišel tak nějak stylově Ježíš. Bohužel se bude hrát zase až na Velký pátek příští rok, což mě mrzí, protože tu hru mám moc rád. Nenáviděl jsem dřív verše, ale do těchto jsem se ponořil, takže na Ježíše budu hodně vzpomínat.

Bára: Ten rok byl pro mě takový nahoru a dolů. Divá Bára, Miluju tě, ale…, takže všechno super a pak přišel takový osobní propad, kdy jsem začala mít zdravotní a hlasové problémy. Musela jsem se naučit odpočívat. Rok 2023 je pro mě ve znamení hledání balancu, co ještě tělo zvládne a kdy musím vypnout.

A co Silvestr? Chystáte se někam?

Denis: Chtěli jsme na hory, ale pořídili jsme si novou kočičku, které je pár měsíců. Vzhledem k tomu, že bydlíme v centru, tak rachejtle jsou tady fakt otřesné…

Bára: Uvidíme, jak to bude zvládat. Pokud bude v pohodě, tak příští rok někam vyrazíme.

S Novým rokem se pojí také předsevzetí. Už máte nějaké připravené?

Bára: Vždycky něco plánuju a pak z toho nic není. Předsevzetí by se asi nemělo vázat na leden, ale na období, kdy je to potřeba.

Denis: Je fakt, že od jistého roku mám předsevzetí nedávat si předsevzetí.