Režisér Roman Štolpa před premiérou Divotvorného hrnce: Zázraky se dějí všude kolem nás, jen si jich často nevšímáme

Divotvorný hrnec patří k nejslavnějším americkým muzikálům. Kdy poprvé jste se s ním setkal a jaké emoce ve vás vyvolal?

K muzikálu Divotvorný hrnec mám velmi osobní vztah. Znám ho prakticky už od útlého dětství. Můj otec je totiž velký milovník muzikálů, rovněž i tvorby V+W+J, a tak mně obě verze – tu americkou i tu českou – představil snad už v mých deseti letech. Navíc je to pohádka. Posléze jsem se setkal s Divotvorným hrncem v Městském divadle v Mostě v roce 2021, byla to moje první samostatná muzikálová režie – po letech spolupráce s režisérem Petrem Novotným.

Jedná se v dobovém kontextu o klasické dílo, které bylo velmi úspěšné a dočkalo se i filmového zpracování. Čím se dá vysvětlit tento úspěch?

Myslím si, že je to především ta úžasná hudba, která je prostě nesmrtelná. Hraje se v různých provedeních, v různých úpravách, a vždy zaujme a potěší. Dále určitě hvězdné obsazení filmu: Fred Astaire, Petula Clark, Tommy Steele. A pak pochopitelně úžasná režie Francise Forda Coppoly, to vše řadí film Finian´s Rainbow mezi hollywoodskou klasiku.

Muzikál se u nás často uvádí v české adaptaci Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Z jakých důvodů jste se přiklonili k této úpravě?

To je zajímavá otázka, děkuji za ni. Odkazuje totiž ke společenskému vývoji i k vývoji pojetí muzikálu a změnám dodržování autorských práv po roce 1989. Dříve se u nás uváděly americké muzikály řekněme „na divoko“ – bez patřičné spolupráce se zahraničními agenturami chránícími autorská práva. Po sametové revoluci už agentury bdí nad přesným dodržováním libreta, hudebního materiálu, instrumentace a tónin zpěvních čísel. Jakákoliv změna musí být povolena autory. Vždy dostáváte ale původní materiál muzikálu, to znamená instrumentace, provedení písní se například od zmíněné filmové verze velmi liší, to autoři nepovolují. To byl třeba i případ muzikálu Za zvuků hudby. Dostali jsme partituru z roku 1959 lišící se od filmové verze z roku 1965. I žádost o změnu kupříkladu pořadí písní byla agenturou zamítnuta.

A jak je to se zmíněnou úpravou dvojice V+W?

Muzikál Divotvorný hrnec tvoří naprostou výjimku. Je to vlastně parafráze na muzikál Finianova duha. Podařilo se to proto, že Voskovec a Werich byli v USA blízkými přáteli libretistů Edgara Yipsela Harburga a Freda Saidyho a dostali od nich svolení k výrazné úpravě děje. Muzikál počeštili, a to tak geniálně, že jejich úprava se stala českou klasikou. Z Finiana se stal Maršálek, ze skřítka Oga vodník Čochtan. V českých zemích se hraje povětšinou tato verze, a já si myslím, že je to dobře. Ir Finian a jeho dcera Sharon z vesnice Gloccka Morra by u nás působili trochu odtažitě. Co se týká hudebního materiálu, máme opět původní verzi z roku 1947, kterou jsme povinni hrát, ale i ta je nádherná a v ničem si nezadá s filmovou úpravou.

Muzikál pracuje s pohádkovými prvky, jaké možnosti opavské divadlo nabízí?

Slezské divadlo má velmi dobrou přední i zadní projekci na jevišti. Této možnosti jsme naplno využili i tentokrát. Pomocí projekcí vytváříme na jevišti nádherné noční nálady, atmosféry svítání, červánků, duhy nad krajinou. Naše pojetí Divotvorného hrnce bude hodně o přírodě. A co se pohádkových kouzel týká? Naše kouzla budou záměrně prostá a mile naivní. Zázraky se dějí všude kolem nás, my jsme ale nepozorní a nevšímáme si jich. Když se dva lidé do sebe zamilují, už to je veliké kouzlo. To je idea našeho představení.

Originální znění Divotvorného hrnce obsahuje také výrazný antirasistický prvek. Podle jednoho z přání promění skřítek senátora v černošského kazatele, aby dostal potřebnou lekci. Jak tomu bude v opavské inscenaci?

To je rovněž zajímavé téma. Ve verzi pánů Wericha a Voskovce se senátor promění v černocha, aby na vlastní kůži zažil působení zákona, jenž sám ustanovil. Posléze ho Čochtan promění v hodného člověka, ale opět politika, a on pak v závěru hry jde bojovat za všechny lidi ze Štědré Doliny do senátu Spojených států. Tak tomu bude i u nás.

Originál Divotvorného hrnce ale rovněž obsahuje řadu řekněme budovatelských témat. V+W byli vždy známi svým levicovým smýšlením. Hlavní „milovník“ Woody je tedy odborář, obyvatelé Štědré Doliny jsou družstevníci a v závěru hry chtějí celou Dolinu zaplavit kvůli vodní elektrárně a pokroku. Musíme mít na paměti, že hra vznikla v poválečných letech. Je ironií osudu, že měla premiéru pár dní po komunistickém únorovém puči. Brzy na to Voskovec emigroval do USA, za dveřmi pak byla násilná kolektivizace zemědělství, politické procesy a totalitní diktatura padesátých let. Všechna tato budovatelská témata jsme v naší inscenaci potlačili a akcentovali přátelství, lásku a vlídnou pohodu mezi obyvateli Štědré Doliny.

Jak se vám pracuje s opavskými umělci? Je Slezské divadlo něčím charakteristické?

Opava je nádherné město a má velmi kultivované divadelní publikum. Pracovat tady je velká čest a zároveň i výzva. Všichni děláme maximum pro to, aby se premiéra povedla. S opavskými umělci se mi spolupracuje dobře. Myslím, že jsme společně ušli velký kus cesty k muzikálové tvorbě, která je specifická a velmi, velmi náročná na součinnost všech složek podílejících se na představení. Jsou tady výborní zvukaři, osvětlovači, jevištní technika atd. Neříkám, že mé pojetí muzikálové tvorby je to jediné správné, ale myslím si, že si každou další spoluprací vzájemně rozumíme lépe a lépe.

A čím je pro mě specifické Slezské divadlo? Tou vzájemnou součinností několika souborů – operní soubor, sbor, činohra, balet, ti všichni tvoří v jednom místě, navzájem se ovlivňují, inspirují, někdy hádají, ale vždy je to pro dobro věci. Každý chce odvést dobrou práci. Všichni chceme, aby se představení líbilo.

Scénu a kostýmy připravil Petr Kolínský. Jaké inscenační řešení jste zvolili? Bude mít opavská inscenace Divotvorného hrnce nějaké specifické pojetí

Myslím si, že bude. Divotvorný hrnec se povětšinou dělá jako pohádková férie. My jsme volili záměrně prosté naivní řešení. Velké zázraky se u nás dějí na country zapadákově, kdesi na jihu Spojených států. „Hrnec“ provádí svá kouzla a do toho kdákají slepice. Ale to neznamená, že by to nějak snižovalo magičnost našich „zázraků“.

Čím na vás působí Divotvorný hrnec a co je pro něj příznačné? 

Mám rád jazz a Divotvorný hrnec je krásná jazzová hudba a krásný příběh. Pro mě to znamená návrat do dob bezstarostného dětství a moc si přeji, aby to stejně tak působilo na všechny diváky.

Má tento muzikál přesah do přítomnosti? Může něco přinést generacím současných diváků? 

Hlavní hrdina pan Maršálek s dcerou Káčou cestuje do cizí země. Doma je bída a hlad, musí se uživit jinde. V současné době různých migračních vln bychom snad mohli přispět k myšlence lepšího vzájemného pochopení se. Ale to hlavní, co je na muzikálu tak jímavé, jsou zázraky všedního dne. Jsou všude kolem nás, musíme se jenom lépe dívat. Na Zemi je krásně, to jenom my si to vzájemně kazíme svým egem a sobeckostí.

Jak by znělo vašeho osobní pozvání na tento tradiční muzikál? 

Přijďte si s námi poslechnout krásnou hudbu, ochutnat krásnou češtinu pánů V+W, přijďte s námi prožít krásný příběh neočekávaných lásek a velkých kamarádství. Divotvorný hrnec vás pobaví a dojme zároveň. Přijďte prostě do divadla. Těšíme se moc na vás.